Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Obezita ve Skotsku je problém, tlusté jsou i děti, říká Čech

Češi v cizině

  6:12
Roman Kirsch pracoval a žil v Nigérii a Norsku než zakotvil na skotských ostrovech. Orkneje vychvaluje jako úžasné místo k životu, do Česka se chce vrátit až na důchod. „Orkneje jsou oáza klidu. Sice jsou také domovské ostrovy větru, deště a duhy, kde je jen málo stromů a málo lidí (22 tisíc), ale zato 10 tisíc krav, 40 tisíc ovcí a minimálně 80 tisíc turistů ročně. A dosud se tady ani moc nezamykají domy či byty,“ říká.

Roman Kirsch foto: Archiv Romana Kirsche

Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
Na Orkneje jsem definitivně přijel začátkem léta, kdy ve střední Evropě panovala dlouhodobá sucha a krajina tam byla plná žlutohnědé suché trávy. Orkneje však byly celé krásně zelené a nedostatkem deště tedy vůbec netrpěly (a nikdy netrpí). Překvapilo mne, že tu nejsou skoro žádné stromy, jenom nekonečné zelené pastviny a holé kopce porostlé vřesem. Jak jsem zjistil později, existují tady všeho všudy asi tři uměle vysazené jehličnaté lesy, kterým se ale v místním velmi nestabilním větrném a deštivém podnebí opravdu nedaří. Velmi dobře se zde daří ječmeni pro tradiční výrobu whisky. Z prvního období po přestěhování na Orkneje mi pak vedle holých kopců a pastvin ulpěl v paměti jeden místní hodně rozšířený zlozvyk, kterým je popotahování nosem, ať už při rýmě nebo i bez ní. Používání kapesníku tady opravdu není zvykem! Na tenhle zlozvyk jem narazil hned při přihlašování mých dvou psů u místního veterináře, kdy během základní prohlídky stačila hezká mladá veterinářka popotáhnout nosem asi tak třikrát za minutu. A pak taky podobný „koncert“ jakýchsi místních obézních důchodců při prvním obědě v jedné z místních restaurací, který mi zkazil chuť k jídlu. Dokonce jsem se ptal pana vrchního, jestli je to tady normální... a on mi odpověděl, že bohužel ano. Další jev, který vám tady na Orknejích (ale zřejmě už v celé Británii) padne do očí ihned po příjezdu, je nadváha nebo přímo obezita velké části místních obyvatel, dětmi počínaje. Není taky divu, když místní lidé často i „šetří každým krokem“. Naše autobusy mají kupříkladu přímo za povinnost zastavovat zcela běžně i mimo oficiální zastávky. Původně bylo toto opatření obvyklé - vzhledem k odlehlosti jednotlivých místních farem - jen mimo obce, ale obyvatelé orknejských měst vyžadují tuto službu již i uvnitř svého bydliště... aby nemuseli zbytečně udělat „ani krok“ k nějaké oficiální zastávce autobusu. Totéž pak při cestě domů z práce nebo nákupu - chtějí zastavit přímo před svými dveřmi. Takže ve městě zastavuju v jedné ulici i třikrát. Prostě jako řidič na Orknejích jsem povinen zastavit pro výstup kdykoliv „na cinknutí“ a pro nástup tam, kde si kdo venku mávne! Naše firma zajišťuje i školní linky pro místní základní a střední školy - tedy děti nakládáme ráno přímo u domu nebo u automobilů, kterými je rodiče ráno dovezou k hlavní silnici na trasu autobusu, no a odpoledne je vykládáme na stejném místě. Bydlet trvale na Orknejích se příliš mnoho lidí nehrne, ale pro mne osobně mají v dnešním světě několik obrovských a zásadních výhod - žádné dopravní zácpy, téměř žádná kriminalita, žádní bezdomovci a žebráci, žádné problémy s cestujícími nebo školáky jako například v Manchesteru nebo Oslu, žádní současní imigranti ze zemí válečných konfliktů. Když to shrnu, tak říkám všem, kdo se zeptají: Orkneje jsou oáza klidu. Sice domovské ostrovy větru, deště a duhy, kde je jen málo stromů a málo lidí (22 000), ale zato 10 000 krav, 40 000 ovcí a minimálně 80 000 turistů ročně. Dosud se tady ani moc nezamykají domy či byty. Koluje tady na toto téma známý příběh o dvou farmářích, kdy jednomu vypovědělo službu auto, za kterým táhl vlek s naloženým koněm, a to blízko farmy jeho známého. Tak tomu známému volá, jestli by mu nepůjčil jeho landrover. Druhý farmář mu opáčil, že samozřejmě, ale ať jde sám do kuchyně a vezme si klíče od auta na věšáku u dveří... „A ty nejseš doma?“, ptá se první farmář. „Ne, nejsem, já jsem už týden na dovolené ve Španělsku...“ Vidím tady denně taky další úsměvnou raritu - v obci Burray mají fotbalové hřiště, svažující se do jednoho z rohů, protože zřejmě už nikde nemohli najít dostatečný kus vodorovné plochy! Naštěstí se fotbal hraje na dva poločasy, takže výhodu „samospádu“ mají střídavě obě mužstva...

Češi v cizině

Sledujete rubriku Češi v cizině a zdá se vám, že v seriálu některé země chybí? Jsou to zrovna ty, ve kterých žijete? Ozvěte se nám.

Pokud se s námi chcete podělit o svoje názory a dojmy, napište nám na adresu cesivcizine@lidovky.cz. Uveďte svoje jméno a krátce popište místo, kde žijete a důvod, proč jste do zahraničí odjeli. Jako předmět zprávy uveďte "Češi ve světě".

Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazili? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?
Snad jenom jediný, a to je zouváni bot při příchodu na návštěvu do bytu nebo domu místních obyvatel. Moji kolegové v práci a majitelé pronajatého bytu, kde bydlím, se také dost podivovali nad našimi velikonočními zvyky, zejména tou naší tradiční pomlázkou. Naopak paní domácí byla přímo unesená z upečených velikonočních beránků, když jsem jí ukazoval fotografie tradičního českého velikonočního cukroví.

Lidovky.cz: Chcete se do Česka ještě někdy vrátit?
Ano, ale až na důchod. Bydlím a pracuji v cizině už od roku 2001 (Nigérie, Anglie, Norsko a nyní Skotsko) a žít v Česku jsem si již odvykl. Sleduji sice život ve vlasti přes satelitní televizi a mám tam dospělé dcery, ale navykl jsem si na nesrovnatelně vyšší plat v cizině. I přes vyšší zdanění a náklady na bydlení mi k útratě zbude z měsíčního platu daleko více, než by mi zbylo v Česku. Nedělám si ani zbytečné iluze o výši mého českého důchodu. Ten ze zahraničí bude nesrovnatelně vyšší a zajistí mi ve vlasti určitě vyšší úroveň života po ukončení pracovní kariéry.

Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí? Uvařil jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo?
Jednoznačně mi chybí česká svíčková a obecně i knedlíky. Pak taky hovězí guláš s knedlíky. Svíčkovou neumím uvařit, ale vařím si stále hutné polévky z hovězího, vepřového nebo kuřecího masa, na které jsem byl zvyklý i doma. Mým domácím velmi chutnala moje sekaná z mletého vepřového nebo hovězího masa... a obyčejné palačinky.

Kdo je Roman Kirsch?

Roman Kirsch pracuje od jara roku 2015 jako řidič autobusu MHD a příměstské dopravy na skotském souostroví Orkneje. Přestěhoval se sem za prací z norského Osla, kde se mu už nelíbilo, protože norská metropole podle něj začíná trpět všemi nepříjemnými problémy současného moderního velkoměsta. Dostal nabídku od společnosti Stagecoach in Orkney.

Lidovky.cz: Kde žijí vaše děti?
Mám tři dospělé dcery, které žijí a pracují v Česku. Orkneje je příliš nelákají, protože doprava sem je značně složitá (autem 2500 km a dvakrát přes moře, letadlem dvakrát přestup).

Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?
Jednoznačně všichni okamžitě řeknou „Yes, Prááág!“. Opravdu hodně místních lidí Prahu navštívilo a všem se tam neobyčejně líbilo, at ́už přijeli na „pivní víkend“ nebo za turistickými atrakcemi... Mám jeden krásný zážitek ze setkání s jednou mou pravidelnou pasažérkou na lince X1. Všichni místní lidé samozřejmě ihned poznají z přízvuku, že jsem cizinec. A ihned následuje otázka, odkud jsem. No a když tahle paní slyšela odpověd, že jsem z Česka, tak se rozzářila jako sluníčko a s velmi dobrou výslovností zvolala: „Jedno pívo, prosím! Děkuji!“ A pak ještě vyjmenovala, už ale poněkud lámanou češtinou, všechny dny v týdnu. Docela jsem zíral a zeptal se tedy, kde se to všechno naučila... „Well Ju Fleku!“, dodala anglicky! Naučili jí to tam nějací místní Češi, kteří s ní a jejím manželem seděli celý večer u jednoho stolu. Hodně místních starších lidí, pokud se mne zeptali na původ, mi také řeklo, že mají v kostele ve zdejším městysu Stromness českou ministrantku a že spolumajitelem místního květinářství je rovněž Čech, který se sem přiženil.

Lidovky.cz: Sledujete tamní politiku? Liší se politická kultura od té naší?
Sleduji se zájmem! Orkneje jsou totiž ryze venkovská farmářská oblast a to tedy znamená, že místní farmáři pobírají (tučné) evropské dotace. Měli tedy jednoznačně zájem o zachování členství Velké Británie v EU a v nedávném referendu o nezávislosti Skotska hlasovali také pro pokračování unie se Spojeným královstvím, protože jeho členství v EU jim ty dotace zajisťovalo. V květnových komunálních volbách na Orknejích a Shetlandách (jeden volební obvod) také nezvítězila Skotská národní strana SNP, usilující o odtržení od UK., ale liberální demokraté. Situace se ovšem dramaticky změnila po hlasování o Brexitu, s kterým Skotové vůbec nesouhlasí. Místní farmáři vidí, že s vystoupením z EU odcházejí i jejich tučné dotace... a pak tedy nevidí žádný důvod pro zachování členství Skotska ve Spojeném království. Orkneje ani Shetlandy nemohou příliš politickou situaci ve skotském parlamentu ovlivnit, obě souostroví mají shodně pouze po 22.000 obyvatel, ale jejich hlas bude v budoucnosti rozhodně slyšet.

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!