„Většina Španělů si myslí, že vláda na začátku situaci podcenila. Kritizují hlavně to, že ještě 8. března, kdy už počet nakažených začal stoupat, povolila v Madridu dvě velké akce - jednak pochod za práva žen, kterého se zúčastnily i některé později nakažené ministryně včetně manželky premiéra Sáncheze, a také mítink krajní pravice VOX, na kterém bylo v uzavřené hale přes 9 000 osob,“ říká v rozhovoru pro server Lidovky.cz Ferenčíková Nolasco.
Další příběhy Čechů v cizině čtěte zde |
Lidovky.cz: Jak to nyní ve Španělsku vypadá a jaká opatření zde platí?
Momentálně je situace ve srovnání s předchozími dny o něco lepší. Za posledních 24 hodin zemřelo 399 lidí - celkově to je už téměř 20,5 tisíce a jsou to pořád hodně vysoká čísla, ale je jasně patrná i pozitivní tendence. Jedná se o nejnižší číslo za poslední měsíc a také klesl počet nově nakažených i pacientů na jednotkách intenzivní péče. Zdaleka ale není ještě vyhráno. Nouzový stav vláda už potřetí prodloužila, tentokrát do 9. května. Zatím byla díky lepší situaci odvolána pouze některá zpřísněná opatření.
Lidovky.cz: Dodržují lidé opatření nařízená vládou? A hrozí jim za nedodržování postih?
Celkově bych řekla, že se opatření dodržují, i když se samozřejmě najdou občas i ti, kteří je poruší. Pokuty se pohybují od 100 do 3 000 eur. Kromě těch, kteří jezdí do práce, máme povoleno vycházet jen jednotlivě, a to na základní nákupy potravin, léků a také v případě pomoci starším nebo nemocným příbuzným. Právě tato opatření byla porušována nejčastěji - lidé nakupovali hodně daleko od místa bydliště, aby se mohli projít, nebo jezdili za neexistujícími příbuznými a také do apartmánů k moři nebo do hor.
Covid-19 je pohroma, ale může nás připravit na to, co přijde v budoucnu, říká český lékař žijící ve Švýcarsku |
Lidovky.cz: Přicházejí lidé o práci?
Bohužel ano, i když některé podniky přerušily provoz jen dočasně. Nikdo zatím nedokáže přesně určit, do jaké míry se epidemie koronaviru promítne do ekonomiky, ale určitě to bude mít velmi negativní důsledky - i proto, že nezaměstnanost byla ve Španělsku vždy velkým problémem. Během hospodářské krize po roce 2008 se vyšplhala až na 25 %, a před začátkem epidemie se pohybovala kolem 13 %. Někteří ekonomové se domnívají, že po epidemii bude situace ještě horší.
Lidovky.cz: Jakou náladu pociťujete kolem sebe?
Situace je i přes zlepšení v posledních dnech velmi těžká, a to se samozřejmě projevuje i v každodenním životě. Je vidět, že už trvá dlouho a lidé mají obavy nejen z onemocnění, ale také i z budoucnosti. Přes to všechno se ale snaží tomu nepodléhat. Španělé jsou velmi společenští a tráví hodně času venku, takže je pro ně velmi těžké zůstat doma. Je vidět, že se společenský život přesunul na balkony, kde se každý den tleská zdravotníkům, ale také poslouchá hudba, tančí se a dokonce jsou občas i malé “koncerty”, kdy lidé hrají na nějaký hudební nástroj.
Lidovky.cz: Proč myslíte, že se ve Španělsku situaci nepovedlo podchytit hned v začátcích?
Většina Španělů si myslí, že vláda na začátku situaci podcenila. Kritizují hlavně to, že ještě 8. března, kdy už počet nakažených začal stoupat, povolila v Madridu dvě velké akce - jednak pochod za práva žen, kterého se zúčastnily i některé později nakažené ministryně včetně manželky premiéra Sáncheze, a také mítink krajní pravice VOX, na kterém bylo v uzavřené hale přes 9 000 osob. K vyhlášení nouzového stavu došlo až týden poté, 14. března. Tehdy vláda nařídila sice přísná opatření, ale podle mnohých přišla už pozdě.
Lidovky.cz: Na jaké úrovni, když byste to měla srovnat, mají Španělé zdravotnictví?
Španělské zdravotnictví je podle mého názoru na vysoké úrovni. Já osobně mám velice dobré zkušenosti. Systém je ale hodně odlišný od Česka. Kromě státního zdravotnictví, na které mají nárok všichni daňoví poplatníci a je to jedna instituce, na které se nepodílejí různé zdravotní pojišťovny, tady existuje ještě zdravotnictví soukromé. Přirovnala bych to ke zdravotnímu připojištění - nárok na tuto péči mají pouze ti, kteří si ho platí, a jsou to poměrně vysoké částky. Jedná se spíše o menší část obyvatelstva, takže státní zdravotnictví hraje během této epidemie nejdůležitější roli. A právě tam je problém, protože předchozí vláda v rámci úsporných opatření během krize provedla škrty, které měly za následek snížení počtu lékařů i lůžek, která teď chybí.
Lidovky.cz: Je ve Španělsku dostatek ochranných pomůcek?
Situace se i tady v posledních dnech zlepšila a vláda zakoupila 10 milionů roušek, které teď policisté a dobrovolníci z Červeného kříže rozdávají hlavně těm, kteří jezdí veřejnou dopravou. Od začátku epidemie se ale hlavně zdravotníci potýkali s nedostatkem ochranných prostředků. To je také důvod, proč je mezi nakaženými a zemřelými hodně lékařů a zdravotních sester. Zásobování lékáren je nyní o něco lepší, ale zdaleka se nedá říci, že je problém vyřešen. Hodně pomohly i soukromé firmy, když mnoho z nich přešlo na výrobu dezinfekce nebo ochranného oblečení, které pak zdarma poskytovaly zdravotníkům.
Zavřené pláže a nefungující doprava. Karibský ostrov je prázdný a lidé nemají za co koupit jídlo, říká Češka |
Lidovky.cz: A používají lidé rukavice či roušky?
Nošení roušek tady na rozdíl od Česka povinné není. Na začátku epidemie byly spíše výjimkou a zajímavé je, že je nosili hlavně mladí lidé. Teď je jich vidět mnohem víc. Pokud jde o rukavice, tak se používají hlavně v obchodech s potravinami. Některé je zákazníkům rozdávají a jejich nošení je povinné, jinde si je nosí sami zákazníci. Samozřejmostí je potom používání jak rukavic, tak i roušek u prodavačů i pracovníků rozvážkových služeb.
Lidovky.cz: Dokázala byste porovnat situaci ve Španělsku a v Česku?
Hlavním rozdílem je určitě počet nemocných a zemřelých. V Česku je situace naštěstí mnohem lepší a věřím, že to tak zůstane. Pro české ulice jsou typické roušky, často podomácku vyrobené a velice zajímavé. A tady je zase mnohem méně lidí venku, protože sportování i procházky jsou zatím zakázané. Děti doposud ven nesměly vůbec - to bylo velice těžké hlavně pro rodiče. I toto se však změní - španělský premiér oznámil, že od 27.dubna budou dětem povoleny krátké vycházky v doprovodu rodičů.
Lidovky.cz: Jak prožíváte situaci vy?
V San Sebastianu, kde bydlíme, není situace tak hrozná jako například v Madridu. Tam máme ale rodinu a někteří příbuzní onemocněli, takže jsme měli pochopitelně velké obavy. Naštěstí se všichni uzdravili. Pokud jde o omezení, jsou samozřejmě nepříjemná a chybí mi hlavně pohyb na čerstvém vzduchu a procházky po pláži, na které jsme tady zvyklí. Ale všichni chápeme, že zůstat doma je zatím jediné možné řešení.
Lidovky.cz: Sledujete tamní politiku? Jak se staví Španělé k ohrožení koronavirem?
Politiku sleduji, a to i z toho důvodu, že občas spolupracuji s Českým rozhlasem a Českou televizí. V poslední době byl v popředí zájmu hlavně separatismus v Katalánsku, ale od vypuknutí koronavirové epidemie vše ustoupilo do pozadí. Španělé ze začátku podobně jako jejich vláda koronavirus podcenili, často jsem slyšela názor, že média přehánějí, a nebyli ochotni na svém způsobu života moc změnit. A to i v době, kdy už bylo v Itálii hodně nemocných a mrtvých. Pak se ale vše rychle změnilo a všichni si uvědomili vážnost situace. Nyní to vypadá, že máme to nejhorší za sebou, a čeká nás pomalý a opatrný návrat do normálního života, i když plného nejistoty a obav z budoucnosti. Ale věřím, že to Španělsko zvládne.
