Srdce jihoamerického kontinentu. Bolívie se vzpamatovává ze zničujících požárů

Pokud budeme mluvit o Bolívii jako o srdci Jižní Ameriky, pak určitě začíná bít v oblasti zvané Altiplano, což je obrovská náhorní plošina, která mimo Bolívii zasahuje také do Peru, Chile a na sever Argentiny. Altiplano se rozkládá ve vyšce tisíce metrů, v průměru 3,5 tisíce metrů nad mořem. Přes den zde nemilosrdně žhne slunce a k večeru a v noci zase panuje ochromující zima, a přesto právě odsud pochází počátek místní kultury, město Tiwanaku.

Kultura Tiwanaku předcházela Inkům a svůj největší rozkvět zažívala mezi lety 500 – 900 našeho letopočtu. Město bylo jejím politickým, ale i spirituálním centrem, což dokazuje sakrální rozvržení staveb a archetypální sochy, které mají symbolizovat různé sakrální principy či elementy. 

V podzemním chrámu najdeme například desítky tváří, které na nás hledí z kamenných zdí. Říká se, že mají symbolizovat všechny rasy, které kdy chodily po zemi. Další motiv, se kterým se zde setkáme, je puma, zvíře uctívané pro svou sílu a mrštnost, patron zdejší oblasti. Však také jméno jedné pyramidy zní Puma Punku, Brána Pumy. 

Chachapuma - muž-puma - symbolizuje transcendentálního ideál, který v sobě integruje to nejlepší z vlastností člověka i zvířete. Celému místu pak dominuje obří monolit Pacha Mama, tedy Matky Země. Tyčí se v místnosti speciálně mu vytyčené do výšky sedmi metrů a pohled na něj ve vás vyvolá pocit něčeho nadčasového, co přesahuje racionalitu i hranice času. A tento pocit ve vás přetrvá, když budete procházet dalšími strukturami Tiwanaku, prastarými chrámy a pyramidami, jejichž způsob konstrukce nám dodnes zůstává záhadou. 

Tiwanaku bylo centrem kultury, v níž spiritualita hrála stejně důležitou roli jako každodenní život a jeho vliv zemi nikdy zcela neopustil. Andy jsou jedním z mála koutů světa, kde má magie stále ještě svoji roli. Setkáte se s ní na růžcích předměstí a místích trzích, kde domorodí Aymarové prodávají svoje talismany a lektvary, zatímco žvýkají lístky koky, posvátné byliny této oblasti. Magicky na vás zapůsobí i La Paz, administrativní centrum země, s vrcholky hor, jimiž je obklopeno a nezapomenutelnou lanovkou, která propojuje různé části města. La Paz v sobě propojuje Altiplano s jeho výšinami a níže položené oblasti směrem na sever a východ, kde sestupuje do údolí amazonských lesů.

Dalším místem, které byste si neměli nechat ujít je Uyuni, největší solná pláň světa. Z La Paz se tam dá dostat autobusem, který vás tam přes noc dopraví. Jak vždy se vyplatí obejít nejprve všechny společnosti a pozeptat se na cenu, s trochou snahy se můžete dostat téměř na polovinu počáteční nabídky. A to samé platí pro turistické společnosti, ve chvíli, kdy se dostanete k Uyuni. 

Vydávat se samotní do pouště se příliš nedoporučuje, i když vzdálené vrcholky hor vám ukáží směr, pokud byste se náhodou ztratili a potřebovali vrátit. V nabídce společností jsou jednodenní až třídenní výlety, během nichž Vás provezou všemi možnými místy Uyuni jako například hřbitov lokomotiv nebo místo, odkud kdysi vystartoval závod Dakar. Nicméně tento způsob výletu není podle mého názoru ideální, po patnácti minutách v poušti vás už nic moc nepřekvapí. Všude kolem kam až dohlédnete bílo a hned tak se to nezmění. Místo jako je Salar Uyuni potřebuje čas, člověk by si měl vzít stan a strávit tam pár dní, aby nasál atmosféru a zkutečně ho prožil. Nejkrásnější je po ránu a po dešti, kdy se v místních zemi obloha odráží jako v zrcadle.

V ostrém kontrastu k pláním Altiplana a solných polí Uyuni pak stojí Chiquitanie na východě země se svými nedohlednými lesy. Nejlepší je zase vydat se tam autobusem. I když cesta zabere den, možná dva podle místních podmínek, pomalý sestup z hor směrem do údolí a plání Terras Bajas je zážitek sám pro sebe. Budete mít možnost pozorovat pomalý přechod krajiny s jejími nespočetnými variacemi, a tento dojem samotýn může být silnější než dojem z cíle, který vás čeká na konci. Obrazně řečeno, protože Chiquitanie je samozřejmě nádherná. Panuje tu úplně jiná atmosféra než mezi vrcholky And. Obyvatelé jsou tu uvolněnější a štědřejší. Nezatěžují se tolik striktní mystikou obyvatel hor a berou život tak, jak přichází. Což v jejich případě často znamená pohupování v hamace po dobrém obědě, a pořádná koule (bolo) koky za zuby. 

Koka, která pochází z hor, se tu konzumuje ještě víc než v místě jejího vzniku a Kambové (jak se říká místním) na ni nedají dopustit. Ležérní odpočinek Kambů byl ovšem letošní rok přerušen požáry, které postihly zdejší region. Chiquitanie je rogionem, kde Amazonský prales přechází v Chiquitanský les suššího typu. Je to nejzachovalejší les svého typu na světě a je domovem mnoha endemických druhů (které se nevyskytují nikde jinde), z nichž některé byly bohužel v ohních nenávratně ztraceny. Chiquitanie byla tento rok zasažena katastrofou, jakou ještě nezažila.

Zatímco noviny byly plné zpráv z Brazílie, v opomíjené Bolívii shořelo zhruba stejné množství půdy, což je alarmující i vzhledem k tomu, že má mnohem menší plochu. Bylo tedy postiženo větší procento země. Jen samotná Chiquitanie ztratila 3,5 milionu hektarů lesa, což se rovná téměř polovině rozlohy naší země. Vinu nese extrémní sucho, které tento rok přišlo. Sucho, které je nepochybně spojené s klimatickou změnou, ale které bylo také podpořené laxním přístupem bolivijské vlády. Pokud vláda ohně přímo nepodporovala, pak nad nimi minimálně aspoň přivírala oči. Až do okamžiku, kdy už tlak veřejnosti přestal být únosný. Na místo se sjelo velké množství dobrovolníků z celé země, kteří pomáhali zachránit, co se dalo. Přesto se jim ale nepodařilo požáry zkrotit dokud konečně nepřišly deště, téměř o dva měsíce později než je obvyklé. 

Od té doby uplynuly dva divoké měsíce, předchozí vláda padla, částečně snad i díky svému přístupu k požárům, jímž si pohněvala hodně obyvatel Chiquitanie, a lesy se pomalu obnovují. Když se nyní rozhlédnete po krajině, nepoznali byste, že hořelo, takovou má zdejší příroda sílu. Úplná obnova ale zabere desetiletí. Napomoct zdejšímu regionu můžete například návštěvou. Je to málo známá, ale bezpečná oblast, v níž na vás čeká spousta atrakcí jako například národní park údolí Tucabaca, nezapomenutelná Ďáblova stolička v Chochis, nejdelší teplé prameny v Jižní Americe v Aquas Calientes či charakteristické kostely jezuitské mise, která značně ovlivnila kulturu zdejší oblasti. A právě kvůli nedávným turbulentním událostem je teď nejlepší čas Chiquitanii navšítivit. Většina turistů totiž své pobyty odřekla, takže budete mít všechny nádhery země pro sebe. Škoda toho nevyužít. Tropický liják nad vaší hlavou, zatímco odpočíváte zahrabáni v píscích hřejivých vod Aquas Calientes, je léčivou zkušeností, na kterou nikdy nezapomenete.

A taktéž můžete podpořit dokumentární film o zdejších požárech, který právě vzniká. Film vás zavede přímo do centra požárů a ukáže vám práci dobrovolných hasičů, ale také důvody, proč požáry vznikly, a politický převrat v zemi, který do velké míry ovlivní, jak se s lesy bude dál zacházet. Prosím, pomozte nám na téma upozornit!