Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Cestování

STOPEM SE PSEM PO ASII: Cesta z Omsku do Vladivostoku a nekvalitní ruský benzín

Minule jsme nakoukli do Kazachstánu. Dnes přejedeme 7 000 km za 7 dní z Omsku až do Vladivostoku. Rusko je země neomezených možností. foto: Slávek Král

Minule jsme nakoukli do Kazachstánu. Dnes přejedeme 7 000 km za 7 dní z Omsku až do Vladivostoku. Rusko je země neomezených možností.
  5:45aktualizováno  14:45

Projet velké město je vždy problém. Ve městě Kemerovo jsem to vzal na 4 auta a mimochodem i dodávkou plnou hnoje. Co mě asi čeká dál, říkám si a najednou se přibližuje luxusní karavan. Zastaví a tam sedí starší Číňanka. Stáhla okénko a povídá: „Umíš řídit?” Odpovídám „Ni hao, (čínsky ahoj) umím”. 

Na vyhlídce
Corey

To je super, mě už to nebaví, tak budeš řídit, já jsem Li z Pekingu. Li oslavila padesát let, koupila si karavan a vydala se na roční cestu Evropou. Po roce musí prodloužit víza a tak se vydala zpátky domů, neuvědomila si ale, že Rusko je tak velké a strávila týden v Moskvě, týden v Petrohradě a 4 dny v Omsku. Zjistila však, že musí pospíchat a v tom jsem tam stál já. Hned mě zaměstnala a nejen, že jsem se stal řidičem, ale i překladatelem, a dokonce jsem jí i umyl auto. Po takové době na cestách se nenaučila žádný jazyk, jezdí zavřená ve své krabici se sprchou, záchodem a kuchyňkou. Jí čínské jídlo, které se dá koupit všude a občas si zajde na pizzu. 

O CESTOVATELI

Slávek Král cestuje již 9 let. Dvakrát objel svět stopem a na každém obydleném kontinentu strávil minimálně půl roku. Momentálně cestuje se svojí fenkou Corey. Přednáší a pořádá Travel stand-up festival.

Po bezmála třech týdnech v Rusku netušila, jak pozdravit nebo poděkovat rusky, ale měla tisíce krásných fotek z míst, které navštívila. Každý máme to svoje, proč cestujeme, ale nepoznávat místní kulturu přes lidi, jídlo nebo třeba muziku mi přijde škoda. Hodně jsem jí toho naučil a vysvětlil. Myslím si ale, že je ztracený případ.

Jako překladatel jsem se hodil, když se nám rozbilo auto. V Rusku je hodně nekvalitní benzín a moderní auta to moc nemají rádi. Karavan ale stále nejel, tak jsem se na Bajkal vydal sám. V Irkutsku jsem si stopnul Tanyu, co jela na vyhlídku se svým couchsurferem. Tanya se mě ptá: „V Evropě je hodně moderní cestovat se psem, že? Nedávno mi psal někdo, kdo jede stopem do Japonska.“ Odpověděl jsem: „Já vím, a ty jsi mi to odmítla.“ Dojeli jsme na vyhlídku, a že mě naučí, jak Rusové správně pijí vodku. No moc párty to nebyla, když koupili jednu vodku pro 4 lidi, a po 20 minutách jsme neměli co pít.

Kde mě můžete sledovat?

V Irkutsku bylo krásných 27 stupňů, o 100 km dále na Bajkalu už jen 10 stupňů a voda měla teplotu pouze 2 stupně. Můj plán na koupání ztroskotal a aspoň jsem tam hodil psa.

Pokračoval jsem tedy v cestě a stopl jsem si znovu karavan s vysmátou Li. Bylo opraveno a dojeli jsme až do města Chita. Celkem jsme tedy spolu ujeli 4 tisíce km za 4 dny.

Ve městě Chita se nám při hledání místa na spaní podařilo zapadnout a pomáhali nám dva super kluci s malinkým autíčkem. Odměnili jsme je flaškou rumu a trochu se to zvrtlo. Za celý týden se mi podařilo dojet až do Vladivostoku, kde nás čekal, nebo aspoň měl, trajekt do Japonska. A na co se můžete těšit příští středu? Vladivostok a dál!!!

Aktuální přednášky

1. – 3. 11. 2019 festival Caminos

4. 11. 2019 Havlíčkův Brod

5. 11. 2019 Přerov

6. 11. 2019 Břeclav

Autor: