STOPEM SE PSEM PO ASII: Prvovýstup na horu a po čtyřech z ní dolů

Míšo a Míšo se stanou mými spolucestovatele na 2 týdny. Míšo je bláznivý kysučan a velký cestovatel, píše blog a vystupuje na cestovatelských festivalech. Druhý Míšo různě ztrácel věci a nacházel je úplně záhadným způsobem. Měli jsme takový sen uděláme prvovýstup hory, na kterou před námi nikdo nevylezl.

Dojeli jsme do města Poi Mazor a hned jsme se spřátelili s místními. Zahráli jsme společně volejbal. Jak vypadala příprava na výstup? Museli jsme nejdříve sehnat obchod a koupit pivo, vodku a fazole. Po cestě nás pozval pán k sobě. Jelikož nikdy neodmítáme nic, natož pozvání na čaj od staršího slepce, tak jsme po chvíli seděli u něj na terase a poslouchali jeho příběhy.

První den jsme vylezli k ledovci (zažít sníh v létě a postavit sněhuláka v červenci - to chceš). Další den jsme vyrazili na horu, kterou jsme namátkou vybrali. Pojmenovali jsme jí „Prostě Normálně“, to je totiž odpověď na každou otázku v ruštině, a když už cestujete v rusky mluvících zemích dlouho, prostě normálně to říkáte pořád dokola.

Byli jsme si dost jistí, že před námi tam žádná česko-slovensko-psí výprava nikdy nevylezla. Byl by to prvovýstup, kdyby se nám to povedlo. 

Později jsme to přejmenovali na prvovzestup, protože nahoru to byla sranda, ale dolů jsme si to chtěli zkrátit. Bylo to ale delší a o to horší cesta. Kameny nám ujížděly pod nohama a lezli jsme dolů po čtyřech. Takový kamen, když se rozjede, tak je to velmi nebezpečná situace a my si neuměli přiznat, že by bylo lepší se vrátit. V jeden moment jsem si chtěl vyfotit, jak je to strmé a vyklouzla mi kamera. Tu jsme našli o několik hodin později dole, rozsekanou na kousíčky. Dole to ale nekončilo, řeka nám několikrát zatarasila cestu a na morálce nám moc nepřidal ani čerstvý medvědí trus.

Už byla tma, když jsme se vrátili ke stanům. Poi Mazor je poslední vesnička, když se chcete vydat na nejvyšší horu Pamíru - horu Komunismu (nově teď hora Somuni). Tádžici jsou původem Peršané a naprosto úžasní lidé. Když jsme odcházeli, tak nás ani nenapadlo, že by nás někdo mohl okrást a všechny věci jsme nechali ve stanech. Všude na světě jsou dobří lidé, ale i ti zlí. Po návratu jsme zjistili, že naše stany někdo prošacoval. Já sebou měl MacBook a dva externí harddisky na zálohu fotek a videí. Jeden byl nefunkční, a proto jsem si pořídil nový. Zloděj ale nový disk nechal a sebral pouze ten nefunkční - asi abych se s ním zbytečně netahal. Stejně tak mi tam nechal i MacBook, takže mi udělal radost. Dále nám odcizil vodku, fazole a nějaké sušenky. Nebyl to tedy moc chytrý člověk, to já poznám.

Další den jsme to sepsali s policisty. Vlastně jsme jim to šli jen oznámit, aby věděli. Překvapila mě ale věta, kterou policista zmínil úplně na konec. „Kdyby jsme něco našli, tak vám dáme vědět.” To mě zarazilo, protože si vůbec nevzali žádný kontakt. To byl pouze jeden den, velmi poučný den a škoda té vodky. Ale s klukama ze Slovenska se toho stalo hrozně moc a to přiblížím příští týden.