Středisko se na letáčcích pyšní hlavně svou visutou kabinkovou lanovkou, která vás z městečka Beckenried u Luzernského jezera vyveze do střediska Klewenalp (1600 m), kde se přímo před vámi otevře malebné panoráma švýcarských Alp.
  |
Klewenalp je skvělou startovní čárou pro výlety pěší, cyklistické, a hlavně pro ty rodinné, protože většina cest je zpevněná, a tak můžete na procházku vyrazit klidně i s kočárem, nebo si tu vaše ratolesti můžou u výstupu lanovky půjčit zcela zdarma odrážedla i s helmou. Buď se tu jen na nich na chvíli zabaví na malých cvičných překážkách, nebo s nimi můžou dojet po zpevněné cestě až do Stockhütte, kde je u lanovky zas můžou odevzdat.
Klewenalp v kostce:
|
Přímo i výstupní stanice na Klewenalpu se dá i zabavit v tzv. Holzwelt, tedy v dřevěném světě, což je hřiště sestavené z dřevěných překážek, na kterých se děti jednak zabaví a jednak potrénují balanc.
Velmi oblíbenou procházkou je pak pěší stezka k výstupní stanici kabinkové lanovky Stockhütte, což je součást střediska Klewenalp – kabinka tu vyváží turisty i bikery z vedlejšího městečka Emmetten právě na Stockhütte. Také tady najdou děti velký dětský park s prolézačkami, houpačkami, pískovištěm nebo teepeem.
Součástí dětského parku je také speciální relaxační stanice pro vaše chodidla – jednoduše pověsíte ponožky na kolíčky a bosi se vydáte po kamínkách, kapradí, po listí nebo po hlíně a rovněž potrénujete balanc na zavěšených kládičkách nebo na dřevěných špalírech.
Ze Stockhütte se pak dolů k jezeru můžete vydat kabinkovou lanovkou, nebo zábavnějším způsobem na tzv. bikeboardu, který jsme si vyzkoušeli my. Tento „stroj“ vypadá jako koloběžka, která má jedno kolečko vepředu a dvě vzadu a prkno, na kterém stojíte, se dá naklánět.
Do Emmettenu sjíždíte po celou dobu po asfaltové cestě, takže se tu nemusíte bát žádné terénní divočiny. Do zatáček jeďte ale opatrně, protože tu sem tam projede auto. Hned na několika místech se vám tu otevře výhled na blankytně modré jezero.
Klewenalp je příhodným odrazovým můstkem i pro bikové výlety a dá se tu zašlapat jak po šotolinových cestách, tak po přírodních trailech. My jsme si náš okruh nakombinovali, takže jsme se od výstupu lanovky na Klewenalpu vydali po zpevněné cestě směrem na Tannibüel a střídavým lehkým stoupáním a klesáním jsme dojeli na Stockhütte, kde jsme si na terásce dali pauzu na oběd.
Ze Stockhütte jsme pokračovali po trase Choltaltrail (922), což je přírodní singletrail, který začíná jezdivou přírodní pěšinkou ve stylu pozvolného flowtrailu.
Po chvíli se ale trail zanořil do lesa a rázem změnil svojí tvář. Po jezdivé pěšince nebylo ani památky a trať se v poměrně prudkých pasážích spouštěla podél horského potoka dolů. Místy šlo sice trošku o „surfing“ ve volných kamenech, zkušený biker by tu ale neměl být nijak zaskočený – začátečníka bych sem ovšem nebrala. Do Emmettenu nás pak ke konci svezla asfaltová cesta.
V Emmettenu jsme rovnou navázali na Natural Bikepark, který je od první křižovatky značený a stačí vyjet na protější malý kopec a jste na startu Natural Bikeparku, respektive na startu jedné bikeparkové trasy, která mívá ovšem na několika místech víc variant projetí.
Trať střídá jezdivé úseky po pěšince, ale i pořádnou techniku v kamenech, která teda i mě osobně dala docela zabrat. Až jsem si občas posteskla, že jsem si sebou pro jistotu nevzala chrániče na kolena. Jde rozhodně o zajímavé místo, kde potrénovat techniku na kole, protože jsou tu barvami na kamenech vyznačené modré (lehčí) a červené (těžší) možnosti projetí, takže je to jako byste před sebou měli dva předjezdce.
Trail nás svezl až k Luzernskému jezeru, odkud jsme jeli do Beckenriedu po značené cyklostezce. Až hory unaví, odpočiňte si na palubě a vyrazte z Beckenriedu na výlet parníkem, který tu křižuje Luzernské jezero a navštívit tak můžete třeba i samotný Luzern.
Kdo si chce vychutnat večerní kouzlo hor, ať se ubytuje přímo na Klewenalpu u výstupu lanovky. Na snídani i večeři si tu můžete zajít do vedlejší restaurace Klewenstube, po šesté hodině už ale hory nad jezerem patří jenom vám.
