Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Surfing: životní styl, nebo póza?

Cestování

Liduprázdná pláž, západ slunce, perfektní vlna, parta nerozlučných kamarádů. No nechtěli byste tam být také? Surfing pro mnohé znamená pohodu, relax, ale i vrcholový sportovní výkon. A i když to máme k moři vhodnému pro ježdění po vlnách více než tisíc kilometrů, budeme za necelý měsíc pořádat první Mistrovství České republiky v surfingu.

Surfař - ilustrační foto. foto: AFP

Surfing vznikl na Havajských ostrovech jako výsadní aktivita Starších, kteří si tak udržovali fyzickou kondici. Havajani měli dokonce pro tradici sjíždění vln název, “he’e nalu”, a říká se , že se za dobré vlny i modlili. Koncem osmnáctého století, po objevení ostrovů kapitánem Cookem, se na Havaj začali sjíždět plantážníci, misionáři či dobrodruhové, a havajské tradice šly stranou, ruku v ruce se surfingem. O jeho návrat na scénu se postarali v počátcích dvacátého století havajští mladíci, kterým se říkalo „Beach boys of Waikiki“.

Surfaři na pláži v Havaně.Rozšíření sportu dlouho bránila doměnka, že dokáží surfovat opravdu jen Havajani, že jen oni to „mají dáno shůry“, což ale vyvrátil Georgie Freeth, který začal surfovat v Kalifornii a zasloužil se o první opravdovou propagaci tohoto sportu. Chvíli poté, roku 1915 představil Duke Kahanamoku surfing Austrálii. Sport se tedy začal rozšiřovat jak mohl, první závod se konal roku 1928, ale stále se kvůli fyzické náročnosti nedal považovat za masový.

Další významný krok se datuje k vynálezu flosny, ploutvičky na zádi prkna, díky které bylo ježdění o mnoho stabilnější. S léty se samozřejmě měnil i použitý materiál, od borového dřeva k nejmodernějším laminátům. Dramaticky se zkracovala i délka, opravdová revoluce nastala kolem roku 1960, kdy poprvé došlo na název „Shortboard“, dlouhý kolem metru šedesát.

Sportu velice pomohli i Dale Velzy, který jako první začal sponzorovat (dávat surfová prkna zdarma) kalifornské surfaře, a John Severson, fotograf zakládající legendární časopis Surfer. Nyní se surfing stává nejen životním stylem, který občas hraničí s pózou, ale i lukrativní profesí, kdy ti nejlepší surfaři vydělávají miliony, cestují po celém světě a podepisují se tisícům fanoušků.

Česku chybí vlny, ale...
V Čechách máme jediný handicap, ale zato ten nejdůležitější. Chybí nám vlny. Ale to, že surfovat opravdu chceme, dokazuje například „vynález“, kdy si surfaři tvoří vlny i na ploché Vltavě tím, že si sesednou na jednu stranu člunu a vytváří tak pro kamaráda za nimi sice malou, ale vlnu.. Můžete si tak dávat nejdelší jízdy v životě, ale. Vlny nejsou přírodní, chybí ona síla moře, a navíc celou jízdu čicháte naftu ze člunu…

Další možnost je jet s partou stejných nadšenců do francouzského Hossegoru, do, dalo by se říci, evropské meky surfingu. Třeba už 20. června na ono zmiňované mistrovství. Za týden tam určitě nějakou tu vlnu sjedete, ale pak už není cesta zpátky. Zřejmě se z vás stane milovník, nadšenec, závislák na surfingu, ale také milovník kávy, která vás bude udržovat v pozoru při častých dlouhatánských cestách za vlnami.

Chcete se naučit surfovat?
Vypravte se na jeden z českých kempů, které pořádají produkční z Nikitaclothing, víceSurfaři na ostrově Maui. informací zjistíte na webových serverech chiquitas.cz, nebo na kempy uváděné na webovém serveru surfczech.cz.

Existuje dokonce česká asociace surfingu, na stránce czechsurf.cz se můžete podívat na fotogalerie českých surfových nadšenců a zjistíte mnoho dalších zajímavostí.

Anebo vyražte na vlastní pěst kamkoliv k moři, vlny se dají zjistit na serveru windguru.cz, za výborné spoty se považuje již zmiňovaný Hossegor ve Francii, Sopelana ve Španělsku, okolí Říma a spousta dalších.. Doporučuje se zaplatit si alespoň na první den učitele, abyste se vyvarovali klasickým začátečnickým chybám. Nepodceňujte zkoušku na pevnině a při výběru prkna se mrkněte po nějakém opolstrovaném, pády pak méně bolí. Bolí? Ano, vlny vás zřejmě párkrát semelou, mnohdy člověk padá přímo na prkno a tak je lepší, když je měkčí. Hodně štěstí!

Autoři: