Slaví zde řadu církevních svátků a nejdůležitějším je Slavnost narození Páně. Tento svátek se slaví 7. ledna podle našeho kalendáře, který je posunutý od etiopského, gregoriánského.
  |
Na oslavy přijíždějí desetitisíce poutníků, odhady jsou k půl miliónu. Poutníci se modlí, čtou si z bible, zpívají, klaní se ikonám, líbají svaté kříže a nechávají si žehnat od kněží. Stojí mnohahodinové fronty před skalními chrámy. Všechny obřady doprovází modlení, zpěv a bubnování. Věřící mají obřadní bílé nebo žluté přehozy, kněží jsou v černém. V zástupech jsou dobře a draze oblečení lidé, obyčejní chudí lidé z venkova a také mnoho žebráků. Žebráci a postižení využívají velkého shromáždění a prosí o almužny. Všichni místní jim dávají.
Podsvětí
Protože jsem byl platící turista, tak jsem se odvážil předběhnout několikahodinového hada, který byl před vstupem do Podsvětí. Zástup se vinul přes kamenný mostek překlenující skalní rozsedlinu, ve které stojí voda. Rozsedlina s vodou symbolizuje překročení řeky Jordán. Po ukázání vstupenky mě hlídači opravdu pustili zcela dopředu. Průchod Podsvětím je rituál, který si nesmí nechat ujít žádný z věřících. Dlouhý had lidí postupuje skalní soutěskou a vstupuje do podzemní chodby. Chodba je temná, neosvětlená, dlouhá asi 200 m. Lidé, kteří vstoupí do podzemní chodby začnou vzývat jméno Kristovo a modlit se k němu, aby je v Podsvětí ochránil.
Jsem zmáčknutý mezi dva neznámé lidi, šátrám po stěně chodby, šlapu na paty tomu přede mnou a nechávám si šlapat na paty od toho za mnou. Všichni se modlí a všichni šátrají před sebou a velmi pomalu postupují. Teplota v chodbě je nepříjemná, vzduch vydýchaný a tma neproniknutelná. Jakékoliv světlo je přísně zakázáno. Měl jsem štěstí, že jsem byl ve skupině příjemných mladých lidí z města. Hezky zpívali a věděli, co je mýdlo. Žádní špinaví žebráci nebo smrduté svíčkové báby. Když jsme se došourali do místa, kde se chodba zlomila a zahlédli jsme první paprsek světla od východu, tak všichni začali zpívat „Alelujá“ (Chvalte Hospodina). Došourali jsme se až ke schodům vedoucím na povrch přímo před vstupem do dalšího skalního chrámu. Vylezl jsem na sluneční světlo a opravdu jsem děkoval Bohu, že už jsem venku.
Svatá koupel
Vlastní modlitby a oslava narození Páně probíhají v noci. Jsou to velmi dlouhé obřady, plné modlení, zapalování svíček a končí až nad ránem. Než celý slavnostní obřad mě ale zaujala ceremonie, jíž jsem se stal svědkem na nádvoří skalního chrámu sv. Marie. Chrám je zapuštěný hluboko ve skalní prostoře. Vedle chrámu jsou dvě nádrže na vodu, asi dešťovou. Jedna menší, do které vedou schody a druhá větší, do které schody nevedou. Kněží tuto vodu světí a místní věří, že voda v těchto nádržích je posvátná. Z malé nádrže na sebe vodu cákali jako při křtu. Velkou nádrž obcházeli. Najednou se u velké nádrže udělalo srocení kněží a slavnostně oblečených mužů a žen v zástupu. Kněží pronášeli modlitby, žehnali věřícím a dávali jim dřevěné kříže k políbení. Pak se ženy ze zástupu začaly jedna po druhé svlékat zcela do naha.
Byly tam ženy mladé i o něco starší, avšak žádné stařeny. Posadily se na okraj nádrže, kněžím jim ovázali kolem těla provaz a spustili je do vody zarostlé zeleným žabincem. Několikrát je spustili na provaze až pod vodu a pak je prskající a přitopené vytáhli ven. Postupně se svléklo a vykoupalo asi 8 žen a pak následovali muži. Také je svlečené přivázali na provaz a za zpěvavého modlení spustili pod hladinu. Nevěřícně jsem na obřad zíral a nechápal. Ano, v etiopské koptské církvi se křtí ponořením do vody. Ve městě Gondar mají velký areál s bazénem, kde probíhají hromadné křty. Ale tito lidé byli na křest už přeci jen staří. O dva dny později mě jeden anglicky mluvící průvodce u piva vysvětlil celý smysl obřadu. Jednalo se o neplodné páry, které věřily, že posvátnou koupelí a modlitbami se dočkají dětí.
