Tip na výlet: Lázně Luhačovice aneb taje pramenů i smírčích křížů |
Nejoriginálnější, nejúžasnější, nejkrásnější: o kostele, braném za vrchol tvorby Jana Blažeje Santiniho (1677–1723), se mluví v superlativech. Jenže by nikdy nevznikl, nebýt opata žďárského cisterciáckého kláštera Václava Vejmluvy (1670–1738), a bez Santiniho geniality by zase vypadal jinak. Opat a architekt spolupracovali dlouhá léta, udržovali přátelský vztah a navíc se oba vyznali v oblasti symboliky a kabalistické nauky, která se v návrhu uplatnila v nebývale velké míře. Pro kostel vybrali návrší nad klášterem, podle mučedníkova rodiště nazvané Zelená hora, a šlo o první velký kostel zasvěcený Janu Nepomuckému.
Protože podle pověsti se po Janově smrti na hladině Vltavy objevilo pět hvězd, i kostel provází magická symbolika pětek: je vystavěný na půdorysu ve tvaru pěticípé hvězdy, má pět vchodů, pět kaplí a pět oltářů, i na hlavním oltáři je pět hvězd a pět andělů. Dobu i jazyk Jana Nepomuckého připomíná tvar „gotických“ hrotitých oken, v lunetách nad nimi září pět pozlacených hvězd. Pět slov má i latinské slovo tacui, mlčel jsem – a nesmíme zapomenout na kupoli s dalšími hvězdami a hlavně jazykem v kruhu plamenů, z něhož prosvítají paprsky.
