6. července 2019 16:08 Lidovky.cz > Cestování > Aktuality

Toulcův dvůr: kousek vesnice u velkého pražského sídliště

Toulcův dvůr. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Toulcův dvůr. | foto: Archiv Toulcova dvora

Toulcův dvůr je místo, kde se historie setkává se současností a kde se přemýšlí i o udržitelné budoucnosti. Návštěvníci areálu v Hostivaři mohou relaxovat v zeleni, která se jim otvírá na ploše o velikosti zhruba deseti hektarů. Přitom jde stále o území relativně blízko širšího centra Prahy, hned u velkého sídliště Košík.

Toulcův dvůr poskytuje zázemí čtyřem organizacím: ekologickému výchovnému centru, sociálnímu podniku začleňující zdravotně znevýhodněné, mateřské škole a terapeutickému sdružení věnujícímu se i hippoterapii. K areálu náleží 10 hektarů půdy včetně zachovalého mokřadu, lužního lesa a luk, které slouží částečně jako pastviny. Místo má ale zajímavou historii.

Rozkvět zažil hostivařský statek době Rudolfa II., kdy patřil Rožmberkům. Tehdy zásoboval jejich pražský palác. V 19. století připadlo stavení státu a dvůr se od té doby pronajímal. Po posledním nájemci, Františku Toulcovi, dnes statek nese jméno. V době komunismu místo upadalo. Na počátku 90. let se podařilo pedagožce Emilii Strejčkové přesvědčit stát a zajistit vyčlenění Toulcova dvora z privatizace. Strejčkové a dalším nadšencům se povedlo v průběhu let vybudovat ze zanedbané průmyslové haly, kde se v minulém režimu mísila krmiva pro prasata, pokrokové ekologické centrum.

Zelená klimatizace láká lidi z paneláků

Pozemky náležící k tomuto starému hostivařskému statku jsou volně přístupná pro veřejnost každodenně od 8 do 18 hodin. Mluvčí Toulcova dvoru Jakub Moravec potvrzuje, že o návštěvy areálu je mezi lidmi velký zájem. I proto má Toulcův dvůr zájem o péči o pozemky na „Trojmezí“, na něž má ovšem zálusk i developerská společnost. O zachování zelené plochy, kam chodí lidé z okolních sídlišť stojí podle Moravce ale i městské části. Zároveň je pro ně výhodné, že se o tyto pozemky vzdělávací středisko postará.

Kromě prostoru pro relaxaci či akce jako svatby slouží areál i k zadržování vody v krajině. Například tím, že zde nechávají na loukách nerušeně růst trávu. Starají se i o zachování původního lužního lesa, kterých bylo dřív kolem Vltavy mnoho. Lužní lesy jsou místa, kde se na jaře rozvodní voda, zadrží déšť a tající sníh. Většinu roku se tam pak až do vrcholného léta voda drží. Odpařuje se přes zeleň a působí jako přirozená klimatizace.

Noemova archa pro hospodářská zvířata


Ve spolupráci s Výzkumným ústavem živočišné výroby a Českou zemědělskou univerzitou koordinuje a eviduje chov původních druhů zvířat. Zvířata jsou lákadlem zejména pro rodiny s dětmi, na něž, zejména o prázdninách v areálu narazíte. Mezi ně patří třeba prasnice Blaženka s Růženkou. Ty dvě jako jediná zvířata z celého dvora půjdou na dvoře na porážku, až dosáhnou nadváhy. Nejsou totiž geneticky uzpůsobeny tomu, aby se dožívala vysokého věku. O svém osudu nemají tušení, takže se zatím spokojeně válí v bahně a užívají letních dní.

Česká červenka.

Česká červenka.

Dalším příkladem jsou krávy červenky – plemeno ze 17. století, které dřív chovali běžní chalupníci na mléko. Postupně ale z českých luk a chlévů vymizely. Zemědělci dali přednost přešlechtěným plemenům kvůli větší produktivitě. Kritická byla situace hlavně na konci osmdesátých let. Dnes už je plemeno zachráněné, i díky chovatelům z Toulcova dvora. Stejně jako huculští koně, valašské ovce nebo bílá krátkosrstá česká koza. Slovy Jakuba Moravce je statek taková „Noemova archa“ pro původní plemena zvířat.

Místo hraček nářadí

Žít ekologicky prý není tak složité. „Nebýt hamižný, mít pokoru, jako naši předci. Byli skromní a závislí na přírodě, půda pro ně byla to nejcennější,“ popisuje Moravec myšlenky, které se snaží centrum předávat dál. „Nechceme třeba lidem fanaticky říkat, že mají být vegani. Pokud ale jedí maso, měli by dát přednost místním farmářům,“ podotýká.

Letecký pohled na Toulcův dvůr.
Mokřad podél potoka Botiče. Tento specifický biotop je dnes spíš vzácností....

Na statku se zkrátka ekologicky žije, myslí i vaří. Učí se to tady i ti nejmenší. „Velmi podporujeme používání lokálních surovin,“ říká Moravec. I děti z místní lesní školky přikládají ruku k dílu a v kuchyni se objevují suroviny, které si samy vypěstovaly,“ říká ředitelka místní školky Magdaléna Kapuciánová. Díky tomu získali i prestižní ocenění v rámci projektu Zdravá škola.

Na dvoře vznikla před devíti lety lesní školka jako jedna z prvních v Česku. Nyní tam chodí 80 dětí, mají prázdninový program. Věnují se zahradničení, hraní s vodou a pracují i s nářadím. Děti v lesní školce totiž vůbec nemají běžné hračky. Namísto nich mají pily, kladiva, hřebíky a nože. Podle Kapuciánové se rodiče nebojí, že by se děti mohly při manipulaci s nářadím zranit. „Do lesní školy dávají děti takoví rodiče, kteří vědí, že čím více se budou děti s nebezpečím setkávat, tak tím více se na něj připraví,“ říká Kapuciánová.

Lesní školka funguje i létě. Kromě toho se chystá v areálu 15 příměstských táborů. Místa na nich sou ovšem vždy beznadějně zabraná dopředu už od února.

Letní akce na dvoře jsou přednostně věnovány právě dětem. První velká událost pro širokou veřejnost se bude konat až v září, kdy se budou slavit sklizeň úrody – dožínky – a zároveň pětadvacetileté výročí založení ekologického centra. V průběhu roku se na Toulcově dvoře pořádají různé tematické dny, mezi nimi třeba ty zaměřené na staré Slovany či Kelty.

Moje dcera má dvě mámy. Mám na to právo?
Moje dcera má dvě mámy. Mám na to právo?

Jsem mámou jedné úžasné holčičky, která si žije ve svém batolecím světě a nic ji netrápí. To však bohužel nemohu úplně říct o sobě, tak jsem se rozhodla se ze svých obav a pochyb aspoň vypsat.