Soumrak nad býčími zápasy v ostatních částech Španělska se však zdaleka nečeká, neboť tento fenomén má více než tisíciletou tradici a je nepsaným kulturním dědictvím země.
A právě to zřejmě sehrálo loni svou roli při rozhodování katalánského parlamentu o zákazu býčích zápasů v této nejbohatší autonomní oblasti Španělska. Řada Katalánců, kteří mají svůj jazyk a v historii bojovali proti Madridu i se zbraní v ruce, se ani dnes netají odporem vůči všemu španělskému. Podle některých byla snaha zavrhnout symbol "španělství" silnější než soucit se zvířaty. Zákaz se totiž nevztahuje na takzvané correbous (honičky s býky), při nichž se býkům někdy na rohy připevňují hořící pochodně či provazy, nebo tur padá z mola do moře.
Tisíciletá tradice
Historie býčích zápasů sahá do doby bronzové, kdy například už krétská mládež měřila síly s býky. Pro první obyvatele Pyrenejského poloostrova (Ibery) byl takový souboj náboženským rituálem, ale Římané už z něj udělali show. V době reconquisty, kdy se Španělé snažili ze země vyhnat maurské dobyvatele, na býcích trénovali rytíři na koni boj s kopím. A už tehdy se korida stala oblíbenou zábavou, jež se konala při náboženských svátcích, či královských svatbách.
Moderní korida s dnešními pravidly má kořeny v 18. století, kdy toreadora z řad šlechty nahradil muž z lidu, který býkovi už čelil bez koně, začaly se stavět arény pro koridu a chovat zvláštní plemena býků. Prvním, kdo se býkovi postavil bez koně, byl v roce 1726 Francisco Romero, který též vynalezl muletu (kus červené látky na tyči užívaný pro odpoutání pozornosti býka). Jedním z nejslavnější toreadorů (matadorů) se stal jeho vnuk Pedro Romero, který v roce 1830 stanul v čele první oficiální školy toreadorského umění, založené týž rok králem v Seville.
Karel Čapek o Koridě:"...vstupují ve třpytivých kazajkách a zlatem pošitých pláštích, třírohých kloboučkách a krátkých hedvábných kalhotách matadoři, espadové, banderilleros a picadores na svých herkách ... A všichni jdou tak vznešeně a tanečně, že v žádné opeře světa si neumí sbor tak vykračovat," popsal slavnostní začátek koridy ve Výletu do Španěl Karel Čapek. |
Obvykle zabíjejí tři matadoři šest býků (každý dva). Zápas s jedním býkem trvá maximálně 30 minut a má tři části. V první se toreador s pláštěnkou snaží dostat do blízkosti býka a otestovat jeho reakce. Záhy nastupují pikadoři na koních s kopími, jimiž zasadí býkovi několik ran do zátylku, což má omezit pohyblivost jeho hlavy a zhoršit jeho orientaci. Ve druhé části banderilleros pestře zbarvenými bodci (banderillas) zasáhnou býka do zad, čímž ho vydráždí.
V poslední fázi přichází matador, který žádá o svolení býka zabít prezidenta koridy (starosta města či známá osobnost). Poté provokuje zvíře muletou a provádí vytříbené figury za pokřiku z publika "olé". Ke konci muletou pohybuje u země, aby býk sklonil co nejvíce hlavu a on mu mohl vrazit meč mezi krční obratle a způsobit mu rychlou smrt. Pokud se to nepovede napoprvé, vyslouží si pískot publika.
Netradiční průvodce Barcelonou |
Po skončení koridy může prezident udělit čestné kolo, při němž matador obejde arénu za potlesku publika. Shledají-li diváci koridu kvalitní (mávají bílými kapesníky), dostane matador ucho býka. Uzná-li i prezident vysoké kvality zápasu, udělí ucha dvě, či ještě ocas. Trofeje pak matador při obcházení arény mnohdy hodí do publika.
Ze Španělska se korida rozšířila do řady dalších zemí, zejména do Latinské Ameriky, ale i do jižní Francie či Portugalska, kde ale nekončí smrtí býka.
