Turci se divili, že tlačenka nesmrdí po výkalech. Chutnala jim, říká Čech

Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
Stihl jsem si vyzkoušet žít v několika zemích a pamatuju si poměrně přesně první dny. Například ve Vietnamu jsem nevěřícně koukal na proudy motorek a snažil se nosem nezachytit pach durianu. O pár dní později jsem měl motorku svou a objížděl každý den celé město za různými delikatesami. Důležité je zapadnout a zachytit rytmus místa, jinak vám toho dost unikne.

Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazili? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?
Když jsme v Turecku na Erasmu představovali své země, vybral jsem si z Česka zabíjačku. Spolužáci nejen z Turecka ale i z Evropy úplně nechápali, cože se to z toho prasete všechno vyrábí a proč to máme tak rádi. Tlačenku jsem ve slovníku našel tehdy jen jako „pork-pie“ čili vepřový koláč a tento překlad tomu vesnickému ceremoniálu na bizarnosti moc neubral. Po Vánocích jsme tlačenku přivezli a pohostili turecké kamarády s varováním, že to je vepřový a že skončí v pekle. Samozřejmě jim to chutnalo a divili se, že to nesmrdí po výkalech. Tak funguje tamní náboženská propaganda (prase je nečisté, žije ve výkalech, maso tudíž smrdí po výkalech též) Byli překvapeni, když jsem jim sdělil, že prase je dost inteligentní a rozhodně čistotnější než než jiná domestikovaná zvířata, které normálně konzumují.

Lidovky.cz: Chcete se do Česka ještě někdy vrátit?
Vracím se pravidelně a určitě v tom budu pokračovat kvůli přátelům a rodině. Kde se ale natrvalo usadím, to je těžké předjímat.

Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí? Uvařil jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo?
Nejvíc mi na cestách chybí omáčky, bez knedlíků se obejdu, ale někdy se člověku prostě zasteskne po skvělých jídlech mojí mamky a babči. Nejsem náročný, dokážu jíst rýži a nudle na střídačku celý rok, ale takovou babiččinu koprovku bych po pár měsících v cizině dokázal i snídat.

Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?
První věc je: Kde to je? Pak odpovím československo a většina si to spojí. Když jsem žil v Řecku a Turecku, tak asociace byla přes fotbal. V Indonésii kluci znali snad celou současnou fotbalovou jedenáctku. V Norsku na venkově nás znají přes Zetory a Škodovky a teď už snad i přes biatlon (díky Gábino!), ve Vietnamu o nás logicky vědí, ale musíte říct Cộng hòa Séc (vietnamsky Česká republika). Lidé o generaci dvě starší než já si Česko asociují se sametovou revolucí a Václavem Havlem. Pamatuji se, že mě v Saigonu na pivu oslovil starší Francouz, a když zjistil, že jsem Čech, pomodlil se za Václava Havla - bylo to asi týden po jeho smrti.

Lidovky.cz: Sledujete tamní politiku? Liší se politická kultura od té naší?
Snažím se být v obraze, protože v některých zemích se dost často mění vízové předpisy či politická situace nenahrává například turismu, na kterém jsem občas závislý. Celkově si myslím, že se dost utahují šrouby svobodě. Těch nových zákonů, kterých během jednoho roku například v Turecku nebo v Thajsku vzniklo a dotýkaly se bezprostředně našich svobod byla celá řada a ten proces stále pokračuje. Bohužel. Politická kultura se určitě liší a to, kde se nachází, přesně odráží naší geografickou polohu. Viděl bych to někde mezi východem a západem. Teď se to poměrně dost překlápí na východ.