Turecko je na křižovatce názorových cest. Lidé se bojí o politice i mluvit, říká Češka

Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
V první řadě problém s angličtinou, který je v Istanbulu zcela běžný – anglicky se mluví vlastně jen v turistických zónách, což pro mě byl dost velký problém, vzhledem k tomu, že jsem bydlela byť kousek, leč mimo turistické zóny – a sehnat lítačku na autobus, když umíte maximálně „ahoj“, bylo vskutku velmi zábavné. Nicméně Turci jsou velmi přátelští a snaží se pomoct, i když si s vámi verbálně nerozumí – klidně vás někam odvedou, i když to nemají po cestě a je to pro ně třeba dvoukilometrová zajížďka.

Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazili? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?
Turci jsou mnohem více přátelští, nápomocní, chtějí se seznamovat a poznávat cizince – jak již bylo řečeno v předchozí otázce, i když vám nerozumí, klidně vás pozvou na čaj a nějak si prostě „pokecáte“. Jsou také podstatně kontaktnější. To že si dva přátelé při setkání dají pusu na tvář nebo se drží za ruce, není nic neobvyklého. Naopak jim přijde podivná naše „nekontaktnost“.

Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí? Uvařil jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo?
Velmi mi chyběl klasický český chléb (taková ta klasická „šumava“) a trochu té slaniny a vepřového, ale turecká kuchyně je velmi chutná a podstatně zdravější, než česká, tak jsem v podstatě ani nevařila. Kromě toho jsou Turci z mé zkušenosti vůči pro ně nezvyklým jídlům dosti nedůvěřiví a bojí se je i ochutnat. Nicméně po kuřeti zabaleném ve slanině se jen zaprášilo (spolubydlící není muslimského vyznání, které vepřové zakazuje – a protože tedy v převážně muslimském Turecku po něm není poptávka, je tu vskutku drahé).

Lidovky.cz: Máte děti? Učíte je česky?
Nemám, ale kdyby byly, mluvily by česky.

Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?
V prvé řadě mimo ony turistické destinace je potřeba vysvětlovat, že Československo se rozpadlo před více jak dvaceti lety, a stejně tak jim vůbec ukazovat Českou republiku na mapách, že je vedle Německa, to většinou zabere. Jinak ale Turci znají Prahu a moc by se sem chtěli podívat.

Lidovky.cz: Sledujete tamní politiku? Liší se politická kultura od té naší?
Pokud jste delší dobu v Turecku, nemůžete politiku nesledovat. Je to poměrně nestabilní země, v jejímž čele stojí prezident, který se jí snaží desekularizovat a zavést islám opět do politických otázek. Kromě toho v současné době stojí Turecko na rozhraní několika cest, a je pro něj opravdu složité vybrat si, kterou se bude dále upínat (co se týče migrační krize, blízkosti IS, Kurdské otázky, EU, Ruska,...). Politicky je tedy země dost napjatá a lidé se dokonce i bojí o politice mluvit, zvláště poté o osobě prezidenta, a to nejen v souvislosti s pátečním pokusem o převrat.

Lidovky.cz: Cítila jsi nějaký strach mezi lidmi Istanbulu? Jak z teroristických útoků, ke kterým dochází, tak i pramenící z politických poměrů?
V prvé řadě teroristické útoky v Turecku většinou pramení z politických poměrů, vzhledem k tomu, že Turecko stojí na „křižovatce“ názorových cest – v tomto ohledu je problematická především Kurdská otázka a otázka Islámského státu. Turci začínají být čím dál tím více opatrní a samozřejmě ony útoky odsuzují. Vzpomínám si na jarní útok v blízkosti Taksimského náměstí v nejfrekventovanější ulici Istiklal Cd. (něco jako náš „Václavák“), kde sice nezemřelo velké množství lidí (tuším asi „jen“ 8), ale ona ulice, kterou denně projde normálně přes 3 miliony lidí, zela prázdnotou celý následující měsíc. Lidé mají strach, ale zároveň se snaží žít tak normálně, jak to jen lze.

Lidovky.cz: Máte nějaké zprávy od tureckých přátel o převratu? Jsou všichni v pořádku? Jak se cítí?
Problémem toho převratu byla především nečekanost a neskutečný zmatek. Lidé nevěděli, co se vlastně děje, a informace byly dost útržkovité. Kamarádka v Ankaře popisovala až zoufalství, když nemohli s celou rodinou vyjít z baráku, a především nevěděli, kdy se situace uklidní – což možná zní docela banálně, když v Čechách jsme schopni si zajistit základní potřeby bez toho, aniž bychom opustili byt, leč v celém Turecku není pitná voda a lidé si ji musí kupovat v barelech, tedy když vám dojde a nemáte se z čeho napít, je už závažným problémem. Všichni mí přátelé jsou naštěstí v pořádku, většinou byli v danou chvíli čirou náhodou mimo Istanbul a Ankaru, ale uvědomovali si vážnost situace, doposud nejsou klidní a mají strach, co se bude dít dál, neboť převrat velmi pravděpodobně znamená upevnění Erdoganova režimu a tedy mnohem větší islamizaci státu, což je děsí.