Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

V Londýně se neodpouští pomalost. Pozor také na nemístné vtipy, říká Češka

Češi v cizině

  9:00
Alexandra Střelcová poprvé odjela do Velké Británie před patnácti lety. „Londýn je vyspělé kosmopolitní město, kde převažuje tolerance a dobré vychování. Nečeká se, že by někdo opovrhoval zvyky a tradicemi těch ostatních. Naopak, typicky britská povaha často velí až přílišnou slušnost, potřebu omlouvat se i za počasí a nutnost vysvětlovat i negativní věci pozitivně. Je to taková konstantní škola public relations,“ říká.

Alexandra Střelcová foto: Archiv Alexandry Střelcové

Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
Poprvé jsem přijela do Velké Británie v roce 2001 - tehdy jsem bydlela v jihoanglickém Brightonu, přímo u moře. Ta atmosféra mi naprosto učarovala - všichni byli hudebníci, DJs, malíři, herci nebo jinak kreativní lidé, vrcholem všeho byla party Fatboye Slima na brightonské pláži v roce 2002, kdy se jí zúčastnilo asi 300 000 lidí. Nikdy jsem nechtěla odjet. Do Londýna jsem se potom stěhovala jsem za studiem a za prací. Asi díky šťastné karmě mi vždycky všechno vycházelo, měla jsem v Anglii zvláštní kliku - od levného podnájmu kousek od centra po osudová - pracovní i osobní - setkání. Všechno taky šlo nějak snadněji, protože celková atmosféra je otevřenější, funguje oční kontakt, do konverzace se často dáte s náhodnými lidmi, kteří vám pochválí váš “outfit”. Funguje to jako taková neviditelná, ale silná psychická podpora.

Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazili? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?
Londýn je vyspělé kosmopolitní město, kde převažuje tolerance a dobré vychování. Nečeká se, že by někdo opovrhoval zvyky a tradicemi těch ostatních. Naopak, typicky britská povaha často velí až přílišnou slušnost, potřebu omlouvat se i za počasí a nutnost vysvětlovat i negativní věci pozitivně. Je to taková konstantní škola public relations. Co se opravdu neodpouští je pomalost. Rychlé tempo, kterým Londýn žije, vyžaduje jisté “nastavení” : je potřeba vědět, jakým způsobem se vyhnout protijdoucímu v metru či jak co nejrychleji zaplatit u pokladny. Ne nadarmo se v Londýně dá platit dotekem chytrého telefonu a veřejná doprava funguje na kreditní kartu. Obecně se v komunikaci nevyplácí levný humor, narážky na původ, pohlaví či další osobní charakteristiky a úspěch nebudete mít ani pohrdáním kultury a umění - to je bráno jako důležitá součást společenských vztahů a předním vývozním artiklem Velké Británie.

Alexandra Střelcová

Lidovky.cz: Chcete se do Česka ještě někdy vrátit?
Vzhledem k cenám bydlení v Londýně jsem se rozhodla alespoň na čas usídlit se zpátky v Praze.. Do Londýna tedy dojíždím pravidelně za prací. Má to hned několik výhod: zatímco v Londýně vždycky načerpám spoustu inspirace a energie, v Praze zaplatím zhruba dvakrát méně za dvakrát větší byt. I s letenkami se to pořád vyplatí.

Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí? Uvařil jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo?
Bramborový salát jsem udělala několikrát, a vždycky rychle zmizel. Jinak se ale snažím ochutnávat něco ze širokého spektra pestrých chutí, které londýská kulinářská scéna nabízí. To spíše v Praze mi stále ještě chybí pořádný curry house.

Lidovky.cz: Máte děti? Učíte je česky?
Děti nemám, ale jestli někdy přijdou, byla bych ráda, kdyby češtinu ovládali - je to nejlepší způsob, jak poznat tradice a kulturu části své rodiny. Denně používám tři až čtyři jazyky a myslím, že pro generaci odkojenou internetem a volným pohybem osob a zboží bude jazyková vybavenost naprostým základem pro pokojný život. Rozhodně budu své potomky motivovat i ke studiu čínštiny.

Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?
Praha. Pokaždé. První reakce je automatická: jak je to krásné město a jaké to mám štěstí! Poté následuje rok, kdy zde byli naposledy. Já obligátně doplním, jak moc se Praha za posledních pár let změnila k lepšímu, a že by tedy bylo na čase přijet znovu. To “Česko” jim ale moc nejde: pořád jsme Czechoslovakia, slabší geograficko-historická orientace se pozná podle používání adjektiva “Polish”. Je to ale generační záležitost, mladší lidé už Českou republiku berou za přirozenou součást “vyspělého” světa.

ČEŠI V CIZINĚ

Sledujete rubriku Češi v cizině a zdá se vám, že v seriálu některé země chybí? Jsou to zrovna ty, ve kterých žijete? Ozvěte se nám.

Pokud se s námi chcete podělit o svoje názory a dojmy, napište nám na adresu cesivcizine@lidovky.cz. Uveďte svoje jméno a krátce popište místo, kde žijete a důvod, proč jste do zahraničí odjeli. Jako předmět zprávy uveďte "Češi ve světě".

Lidovky.cz: Sledujete tamní politiku? Liší se politická kultura od té naší?
Až na radikály typu Nigel Farage je politická debata v Británii mnohem distingovanější než je tomu u nás; je také vázaná historickými tradicemi: například zasedání parlamentu dodnes zahajuje královna. Úcta k hlavě státu a instituci, kterou reprezentuje, je až na výjimky společným jmenovatelem všech politických stran, velmi formální a kultivované bývají i proslovy v parlamentu - i bouřlivé reakce, které se po nich často strhnou. Jinak se ale britská politická scéna od té naší příliš neliší - řeší se podobná témata jako u nás: korupce, radikální škrty pro kulturu a sociálně nejslabší skupiny nebo hrozba nástupu krajně pravicových idejí a politických stran.

Autor: