  |
Bratwursthotel, nacházející se v městečku ležícím asi 40 minut jízdy vozem od bavorského Norimberku, přitahuje hosty z celé Evropy i odjinud od loňského září, kdy jej tento čtyřicátník otevřel. Kamenný dům se zelenými okenicemi nabízí sedm pokojů a dvě konferenční místnosti pro ty, kdo milují klobásy, a pro turisty vyhledávající místní kolorit.
Za excentrickou myšlenkou Clause Böbela stojí snaha zachovat při životě místní řeznictví a uzenářství, symbolickou instituci tvořící součást Mittelstandu, sítě malých a středních podniků, které stály za slávou německé ekonomiky.
Nejdražší, nejošklivější, nejmenší... Podívejte se na na NEJ hotely světa |
V současnosti mnoho malých provinčních obchodů stěží přežívá v konkurenci nízkých cen velkoobchodů. K tomu navíc v důsledku opakovaných potravinových skandálů poklesla spotřeba masa.
Počet uzenářství se v roce 2017 snížil na 12.300. Uzavřeno bylo toho roku 1100 obchodů. Uzenáři často nenalézají nástupce, když chtějí odejít do penze, nebo je rozdrtí supermarkety. „Chci dokázat, že malé podniky jako ten můj mohou přežít, když mají inteligentní nápady,“ vysvětluje osmačtyřicetiletý Claus Böbel sedící na taburetu napodobujícím konzervu s klobásami.
„Mám rád život na venkově, nechci odsud odejít, ale naopak sem do Rittersbachu přilákat zákazníky,“ říká. Městečko má 300 obyvatel a Böbelova rodina vyrábí a prodává klobásy v tomto koutu Německa od 19. století.
Avšak tradice velkých rodinných hostin a klobásek grilovaných na zahradě se pomalu vytrácí. Němci, pověstní velcí jedlíci masa, mění své stravovací návyky. Spotřeba masa od roku 1991 klesla o osm procent.
Výdaje německých domácností na nákup potravin se sice trošku zvýšily, přesto nyní tvoří jen 10,6 procenta všech jejich výdajů, zatímco u Francouzů to je 13,2 procenta a u Italů 14,2 procenta.
‚Přijíždějí sem lidé z celého světa’
Podle Jörga Ruckriegela z místního úřadu pro turistiku může klobásový hotel klesající tendenci zvrátit. „Malí řezníci a uzenáři, kteří si své výrobky produkují sami, tvoří velkou část místního kulturního dědictví,“ zdůrazňuje.
Hosté klobásového hotelu se tu cítí jako doma. „Vrátím se do Nigérie a budu umět vyrábět klobásy,“ prohlašuje nadšeně turistka Jovina Sperlingová v hotelové knize. „Naše městečko se tak proslaví, lidé sem přijíždějí z celého světa,“ přidává se místní lékárnice Stephanie Volkerová, která se v hotelu zastavila na oběd.
Do vany nebo přikovat? Hodinové hotely bývají nejplnější kolem páté |
Se svou dodávkou, zelenou stejně jako okenice a fasáda jeho hotelu, rozváží Claus Böbel své speciality úzkými uličkami městečka přímo do domu. Založil rovněž internetové stránky, kde oslovuje milovníky klobásek z okolí stejně jako z Havaje nebo Jamajky.
Vnitřní dekorace jeho hotelu je bohatá: věšák v podobě řeznických nožů, velká prasata na dveřích toalet, ale také mýdla v podobě klobásy. Židovským či muslimským hostům, kteří nejedí vepřové, nabízí hoteliér klobásy z hovězího masa. „Klobásy nás Němce proslavily stejně jako pivo. Pokud je to to, co turisté vyhledávají, proč bychom jim to nenabídli?“ ptá se.
