27. prosince 2018 6:22 Lidovky.cz > Cestování > Aktuality

V peřinách po prababičce. Manželský pár vytvořil penzion snů

Poslední majitelkou domu byla Eva Maříková, jediný potomek Aloise a Evy... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Poslední majitelkou domu byla Eva Maříková, jediný potomek Aloise a Evy... | foto:  Tomáš Krist, MAFRA

Je sobotní dopoledne a ležíte zachumlaní v teplé duchně. Do pokojíku se čtyřmi bílými zdmi proudí z otevřených okenic čerstvý studený vzduch. Dřevěná podlaha sama od sebe vrže a kohout křičí, abyste vstávali. Tady ale nemusíte. V Apartmánech U rybníčku je čas nekonečný.

Do původního zájezdního hostince v Kostelci nad Vltavou se teprve před rokem nastěhoval mladý manželský pár. Martin a Iva Němcovi pomalu vdechují život domu, kde každý kout vypráví vlastní příběh. Zaklapněte notebooky, vypněte telefony, tady se vrátíte do doby, kdy Československo ještě neexistovalo.

První psaná zmínka o domě pochází z roku 1840. Za druhé světové války byli majitelé hostince činní v odboji a ukrývali zde české vojáky. Za klidnějších časů se ve velkém sále konaly bály, hrálo se divadlo nebo promítaly filmy. Mezi místními se dokonce s hrdostí říká, že tu kdysi vystupoval soubor Národního divadla. „Náš dům znají detailně všichni z vesnice,“ směje se Martin s Ivou.

Touhu po historii a přírodě ukojí delší procházka k nádrži Orlík či projížďka...
Martin a Iva Němcovi pomalu vdechují život domu, kde každý kout vypráví vlastní...

Poslední majitelkou domu byla Eva Maříková, jediný potomek Aloise a Evy Maříkových. Právě ti v domě provozovali pověstný hostinec. Eva Maříková byla navíc úspěšnou trenérkou reprezentačního týmu Československa v pozemním hokeji a na olympiádě v Moskvě s ním v roce 1980 získala stříbrné medaile. K domu pak přišli manželé Němcovi náhodou. Martin totiž chtěl pro rodinnou rekreaci najít menší nemovitost do sta kilometrů od Prahy. „Náhodou ovšem narazil na inzerát nabízející prodej domu 16+4, který nás natolik oslovil, že jsme se rozhodli pro osobní prohlídku,“ vzpomíná Iva.

Láska na první pohled

Dům byl tehdy v nepříliš dobré kondici. Na první pohled bylo jasné, že bude třeba opravit fasádu, venkovní schodiště, odkrýt podlahy pokryté linoleem i vyměnit okna. Mladí manželé se ale do budovy zamilovali. „Dům byl ve stavu, v jakém ho poslední majitelé v roce 1913 zrekonstruovali. Zůstal v něm zachován veškerý nábytek. Působil jedinečně – také díky rybníčku, u něhož se nachází.“

„Během první prohlídky jsme přes hodinu procházeli místnost za místností a začínali se ztrácet. Natolik je dům veliký a členitý,“ upozorňuje Martin a začne vyjmenovávat, co všechno se v domě kdysi nacházelo a bylo možné k původním účelům znovu využít.

Vedle společenského sálu s pódiem a balkonem pro kapelu se nachází původní výčep. Ve vedlejší části domu byl obchod s ledárnou, kovárna, nájemní byty, truhlárna, stáje, chlívy i porážka. Lze tu obdivovat i zachovalou ložnici ve stylu Ludvíka XIV. s původními malbami, a dokonce se tu v jednom pokojíku narodil kulturní historik a národopisec Čeněk Zíbrt. Ve vesnici ho připomíná i pamětní deska na obecním úřadě.

„Vše bylo omšelé. Dobrá energie i atmosféra secesního domu nás ale zaujaly,“ říká odhodlaně Iva, přestože odkrýt původní krásu domu znamenalo finančně nákladné opravy. I když noví majitelé nejsou s pracemi zdaleka u konce, pro hosty je tu již připraveno pohodlné ubytování ve čtyřech apartmánech.

Televizi tu nehledejte

Tři rozměrné vejminky jsou zařízené velmi skromně. Velká almara, manželská postel s bohatým čalouněním, toaletky se zrcadlem i menším lůžkem. Zbylý pokoj má rozměry menší světničky, přilehlé koupelny jsou ale ve všech apartmánech vybaveny, jak 21. století káže. Wifi tu chytnete, televizi ale nečekejte. Každému, kdo má jen špetku smyslu pro detail, by tu stejně překážela. Do poslední drobnosti si vše zařídili Martin s Ivou sami. Nábytek v domě již byl, zbytek sehnali po bazarech a vše doladili za pomoci zručných řemeslníků.

„Styl po babičce – či spíš po prababičce – na nás od začátku velmi dobře působil, proto jsme se rozhodli ho zachovat a podobný zážitek nabídnout i našim hostům. Podle jejich reakcí se ukazuje, že to bylo správné rozhodnutí. Hostům se ve starých postelích s původním povlečením z kvalitní bavlny krásně spí a relaxuje,“ pochvaluje si Iva, která také připravuje snídaně na přání.

Na seznamu jsou míchaná vajíčka od místních slepic, poctivý jogurt s domácí granolou nebo sezonní ovoce. Slabé zaťukání znamená, že snídaně už je za dveřmi – v křehkém porcelánu, naaranžovaná v proutěném košíku. A pokud poprosíte, paní domu umí připravit vynikající dezerty podle zásad raw food. Ostatně, právě kvůli Apartmánům U rybníčku opustila vlastní raw kavárnu v pražských Dejvicích.

První psaná zmínka o domě pochází z roku 1840. Za druhé světové války byli...

Obědy ani večeře tady nenabízejí, ve vesnici je ale hospoda s dobrým pivem i autentickou atmosférou. Stačí vyběhnout na kopeček. A oběd si každý návštěvník určitě zakoupí na výletě po okolí. Rodiny s dětmi najdou zábavu ve vedlejší vesnici, kde mají místní farmáři stádo oslů. Touhu po historii a přírodě ukojí delší procházka k nádrži Orlík či projížďka lodí, která spojuje zámek s hradem Zvíkov. Pár minut autem je vzdálen i klášter Milevsko nebo osada Onen Svět s půvabnou rozhlednou.

Na domě mezitím stále pracují. Iva s Martinem se sice nyní soustředí na část, kde se nachází jejich soukromé bydlení, plány s domem však mají velkolepé. „Chceme obnovit původní výčep, kde plánujeme společenskou a snídaňovou místnost. Již jsme zahájili pořádání raw food kurzů. Do budoucna plánujeme pořádat očistné jógové pobyty a líbily by se nám tu i menší svatby,“ plánují si noví majitelé.

krkaKarolína Krupková

Najdete na Lidovky.cz