Obrazně řečeno – kam Křižík vkročil, tam se záhy něco rozsvítilo nebo rozjelo. V Jindřichově Hradci jej připomíná Zámecký mlýn s malou vodní elektrárnou, v Písku kousek od Sladovny stojí přímo na nábřeží Otavy Elektrárna královského města Písku a v Plánici se zase dodnes dochoval Křižíkův rodný domek.
Plánická síň slávy
Dnešní rekonstruovanou chaloupku by sice Křižík asi nepoznal, ale vzpomínají tu na něj moc pěkně. V první místnosti vám průvodkyně pustí asi čtvrthodinový dokument o Křižíkově životě a pak dopoví to, o čem se ve filmu nemluví. Ve druhé místnosti se seznámíte s obloukovou lampou, jedním z největších Křižíkových vynálezů. Samozřejmostí jsou turistické známky včetně výroční, která připomíná 170 let od Křižíkova narození, pohlednice, magnetky a dvě pěkná turistická razítka.
Rada před cestou
|
Pokud budete mít štěstí a v době vaší návštěvy bude otevřená síň slávy v nedaleké hasičské zbrojnici, neváhejte. Sbor dobrovolných hasičů v Plánici slouží městu a okolí od roku 1875. Při občasných akcích a slavnostech, například na oslavy 170. výročí Křižíkova narození, které se v Plánici chystá ve čtvrtek 28. září, bývá k vidění nejen vůbec první sborová koněspřežná stříkačka, ale také historické tablo s fotografiemi, symbolicky z jedné strany ohořelé. Zjistíte, že František Křižík byl čestným členem zdejšího spolku až do své smrti roku 1941.
Historie Plánice se samozřejmě nezačala psát Křižíkovým narozením; vznikla zřejmě někdy během 12. století a patřila cisterciáckému klášteru v nedalekém Nepomuku.
Baroko a bavlna
Po vyplenění kláštera husity se v jejím držení střídaly přední české šlechtické rody – Švamberkové, Šternberkové, Rožmitálští nebo Martinicové. Poslední jmenovaní se v 18. století zasloužili o rozkvět města: založili tu jednu z nejstarších manufaktur na bavlněnou tkaninu a v nedalekém Nicově – mimochodem jedné z nejmenších vesnic v Česku – nechali postavit poutní kostel Narození Panny Marie.
Při výběru architekta měli šťastnou ruku. Stavby se ujal Kilián Ignác Dientzenhofer, tehdy ještě zdaleka ne renomovaný a proslulý stavitel malostranského chrámu sv. Mikuláše a dalších oslnivých budov. Ostatně nicovský kostel je jednou z jeho prvních – a možná dokonce vůbec první – mimopražskou stavbou. Má přibližně čtvercový půdorys a v jeho interiéru můžete vidět zajímavé prolínání oválných bočních prostor s hlavní lodí, rokokové řezbářské práce i vitrážová okna, laděná do žluta. První nicovská pouť se odehrává začátkem července, druhá bývá v září, v neděli po svátku Narození Panny Marie.
Broumovská skupina
V Plánici také Dientzenhofer poprvé vyzkoušel to, co později dovedl k dokonalosti při stavbě kostela sv. Barbory v Otovicích, kostela Všech svatých v Heřmánkovicích, kostela sv. Prokopa v Bezděkově, kostela sv. Anny ve Vižňově, kostela sv. Markéty v Šonově a kostela svaté Máří Magdaleny v Božanově. Jde o vesměs drobné vesnické kostely, označované jako Broumovská skupina. Vznikaly v době, kdy Dientzenhofer pracoval na barokní přestavbě benediktinského kláštera v Broumově. Také z Nicova si Dientzenhofer „odskočil“ do blízké Plánice a dodnes jej zde připomíná barokní kostel sv. Blažeje.
