Italské Val di Fiemme a manšestrová fantazie

Latemar

Největším střediskem Val di Fiemme je Skicenter Latemar, který spolu s Obereggenem dá dohromady necelých 50 km sjezdovek všech druhů. Naším nástupním místem je Pampeago a poctivě v půl deváté se necháváme vyvézt sedačkovou lanovkou na Rifugio Agnello (2 180 m), odkud se spouští ryze sportovní červené sjezdovky, které jsou po ránu z velké části zahalené ve stínu, a tak nabídnou opravdu rychlý pojezd.

Podobně laděné sjezdovky se spouští z Passo Feudo směrem k Predazzu, které jsou na slunci už od rána, takže tu při jízdě dolů tolik nezábne nos. Sjezdovky jsou na tuto stranu příjemně červené, jen lehce členité a nadprůměrně široké. Patří tu k našim oblíbeným a neomrzí ani při opakovaných jízdách.

Kdo má radši něco ostřejšího, ať zamíří na vrchol Pala di Santa, odkud se spouští jediná černá sjezdovka na Latemaru/Obereggenu. Pro rozcvičení doporučujeme nechat se vyvézt ještě pomou na úplný vrchol kopce, následně se rozehřát rytmickými obloučky na široké červené planině, která nabízí permanentní výhled na protější dolomitský masív Gruppo del Latemar. V polovině se ale sjezdovka zalomí do nekompromisního černého padáku, který je zatraceně rychlý a díky jeho štědré délce si na něm jen tak neoddychnete.

Celkově jsou sjezdovky na Latemaru a Obereggenu laděné hodně do sportovna a nejedna z nich vás donutí dát si ji několikrát za sebou. U nás padlo nakonec nejvíc jízd na červenou sjezdovku Absam Meierl v části Obereggen, jejíž prudký padák spousta lyžařů objížděla jednodušším „rukávem“, a tak tato široká dálnice se sportovním sešupem ve stínu byla skoro celý den poloprázdná a manšestrové proužky se na ní našly i odpoledne.

Z Pampeaga jsme si udělali naše klasické safari skrz celý areál postupně přes všechny sjezdovky až do restaurace Oberholz, která se nachází u výstupu lanovky Obereggen-Oberholz. Ceny jsou tu možná nejvyšší ve středisku, ale my nikdy neodoláme modernímu interiéru s možností kochat se po celou dobu oběda výhledem na hory. Vybrat si tu můžete například z tataráku z lososa, vývaru s tyrolskými knedlíky nebo italských těstovin.

Při zpáteční cestě zpět na Pampeago zas využíváme ke zpestření jízdy lyžařské atrakce, jako jsou jednoduché skicrossové tratě nebo měřený slalom, který je umístěný prakticky v hlavním centru Latemaru u výstupu trojsedačkové lanovky Campanil. Slalom je postavený na poměrně mírném svahu, takže ho zvládnou projet i začátečníci nebo děti.

Na Latemaru nás pravidelně na dlouho chvíli „zaměstná“ i snowpark, protože rozhodně patří k těm dobře vybaveným a díky přilehlé lanovce se tu dá vystřihnout několik jízd za sebou. Velké skoky byly pro úpravu zavřené, stále byly ale k mání středně velké a malé skoky, na kterých tu trénovali i malí špunti. Skoky mají ideální velikost k tréninku nových „triků“, právě na nich jsem před lety poprvé skočila roznožku, letos jsem zkusila zas něco nového (ještě to musím vypilovat). Ve spodní části pak najdete i různé bedýnky, zábradlíčka nebo skok z obrovské krabice od mléka. Pravidelně tu bývá v provozu i U-rampa, na tu se ale v době naší návštěvy teprve navážel sníh.

Alpe Lusia

Pokud jste ve Val di Fiemme s dětmi, určitě zamiřte do areálu Alpe Lusia, který je z celého Fiemme pro děti nejpřívětivější. Děti si ho oblíbí nejen kvůli pozvolným svahům směrem do Bellamonte, ale také díky množství atrakcí, které tu doplňují prakticky každou druhou sjezdovku.

„Nejplacatější“ tratí je modrá pláň pod moderní kabinkovou lanovkou Bellamonte 3.0 a pro děti není prakticky vhodnější fiemmská pista než tato. Je totiž široká, přehledná a bez jakýchkoli zatáček nebo terénních zlomů. Podobně jsou na tom s přehledností také dvě červené „dálnice“ lemující sedačkovou lanovku Campo-Lasté, které stále zvládne i začátečník, zkušený to tu ale dokáže rozhoupat do svižných carvingových oblouků, které mu budou zpestřovat jednoduché terénní zlomy.

Sportovnější část střediska tvoří sjezdovky směrem do Moeny, kde je naší klasickou favoritkou černá trať Fiamme Oro, která je maximálně přehledná a široká, a tak se nemusíte bát „popustit uzdu“ svému radiu. Další černá „direttissima“ se spouští z Le Cune směrem k Rifugiu La Ciamp a můžete si ji okořenit i jízdou v měřeném slalomu, který je určený díky rychlosti a sklonu sjezdovky zkušenějším lyžařům, branky jsou ale postavené pěkně do plynula, a tak se do této trati nemusíte bát vklouznout klidně i s obřačkami.

Na Alpe Lusii mě osobně baví množství skicrossových tratí, které najdete ve všech částech areálu. Celkem si tu můžete vyzkoušet tři různě obtížné skicrossky, z nichž novinkou je trať vinoucí se podél snowparku od Chaletu 44, která je postavená skoro jak pro profíky a ve sjezdovém postoji máte co dělat, abyste terénní vlny dokázali správně zdupnout. Na trati jsme ovšem viděli se prohánět i menší děti, které si před těmito vlnami nezapomněly náležitě připlužit. O něco pozvolnější skicrosska se kroutí podél trati 43 a nejdelší skicrossovou trať plnou klopených i neklopených zatáček a terénních vln najdete na sjezdovce Fiamme Oro II.

Rájem dětí je v Alpe Lusii prostor u nástupního místa z Bellamonte, respektive u nástupiště kabinkové lanovky Bellamonte 3.0. Svojí první „pizzu a špagety“ se tu děti mohou učit v prostorném dětském parku s pojízdným pásem a slalomovými zvířaty a za odměnu pak mohou dovádět už bez lyží na nafukovacích atrakcích nebo na dětském oploceném hřišti s klouzačkami a dalšími prolézačkami.

Na oběd můžete zajít buď do pohádkové restaurace Ciamp dele Strie, nebo do mladičké restaurace Chalet 44 u výstupu kabinky Bellamonte 3.0, která kromě moderního proskleného interiéru nabídne i venkovní obslužnou terasu. Aperol Spritz v nabídce samozřejmě nechybí a při jeho popíjení tu snadno nachytáte i nějaký ten bronz – pro horské „instagramovky“ tedy zamiřte spíš sem.

Alpe Cermis

Menší, ale o to kompaktnější a útulnější středisko je Alpe Cermis, kam vás lanovka vytáhne rovnou z městečka Cavaleze. Alpe Cermis díky pohledu do zelného údolí působí na rozdíl od takového Latemaru nejméně „zimě“, lyžařské podmínky na sjezdovkách jde ale bez nadsázky označit za perfektní. Sjezdovky nejsou vystavené napřímo sluníčku a v týdnu drží rovné po celé odpoledne.

Areál Alpe Cermis je rozdělný do tří pater, přičemž každé má něco do sebe. To nejvyšší se pyšní sportovními červenými sjezdovkami, prostřední zas jednou z nejlepších tratí Val di Fiemme černou pistou Olimpia II a nejnižší patro nabídne jednoduchou červenou sjezdovku, kterou bez obav zvládají i úplní začátečníci.

Na Alpe Cermis spíš než atrakce hledejte opravdu sportovní výkon – sjezdovky jsou tu opět nadprůměrně přehledné, široké a jejich sklon potěší širokou škálu sportovních jezdců. Zatímco jedna strana nejvyššího patra se spíš modrá, druhá strana představuje jednu červenou lajnu nasázenou vedle druhé. V oblibě máme zejména trať Salera, která nás baví rozmanitým profilem s padáky a zatáčkami a navíc leží zcela na okraji střediska, a tak není tolik frekventovaná.

Letos jsme se ovšem utvrdili v názoru, že naší nejoblíbenější sjezdovkou celého Fiemme (a možná i celé Itálie) je trať Olimpia, která je 7 km dlouhá a vystřídají se na ní pasáže všech barev. Nám se ovšem nejvíc líbí prostřední část, respektive Olimpia II, která je sice černá, ale díky dostatečné šířce a přehlednosti nepůsobí nijak nebezpečně, navíc její členitý profil se zábavným „esíčkem“ a doslova širokánským padákem nás tu dopoledne zabavil na několik hodin. Trať je zejména časně ráno krásně prázdná, protože většina lyžařů se žene za sluníčkem do nejvyššího patra areálu, a tak je prostřední část jenom vaše. Ještě ve dvě hodiny odpoledne byla sjezdovka díky stínu a nízkému počtu lyžařů obstojně rovná.

Místo pro děti se na Alpe Cermis najde u výstupu kabinkové lanovky Fondovalle-Dos Dei Laresi naproti restaurace Baita Tonda, kde je k mání nejen cvičný svah s dětským hřištěm. Výhodou je sice blízká terasa, odkud může zbytek rodiny sledovat první lyžařské krůčky své ratolesti, nevýhodou je poloha, kdy je svah po většinu dne ve stínu. Jde ale o jedinou „dětskou záležitost“ na Alpe Cermis, jinak je areál spíše sportovně laděný a rodinám s dětmi bych doporučila spíše výše zmíněnou Alpe Lusii.

Na oběd se na Alpe Cermis můžete vydat do nové moderní restaurace Lo Chalet Busabella, nebo do typického italského „rifůdža“ na vrcholu Paion, které svojí dřevěnou stavbou a rozlehlou terasou tvoří nedílnou součást Alpe Cermis a díky výborným lasagním a aperolu se tu dá strávit podobně dlouhá doba, jako na sjezdovkách.