Ve sportovním duchu. Vítejte na sjezdovkách ve Špindlerově Mlýně

První lano jsme tentokrát chytali na Hromovce, kde je i obecně menší fronta, než ve Svatém Petru. První jízda tedy padla na červené Hromovce I, kde se do utažené vrstvičky sněhu krásně zařezávaly hrany lyží, ale tvrdý podklad nedovolil ani jen minimální boření. Sjezdovky na Hromovce mám ráda díky sportovnímu profilu a slušné rychlosti, kterou tu dosáhnete.

O rychlost není nouze samozřejmě na většině sjezdovek Špindlu, o tom asi není třeba se rozepisovat. Název červené sjezdovky FIS ve Svatém Petru sám napovídá, že tratí nepohrdnou ani závodníci. „Fiska“ je tu jednou z oblíbených sjezdovek, mně osobně přijde sympatická rozmanitost této sjezdovky, která se tu a tam klikatí a k mání je i nějaký terénní zlom.

Jediná „nevýhoda“ čerstvého sněhu byla jeho „pomalost“, takže si tímto zejména modrá sjezdovka Turistická podtrhla svou nejmenší náročnost. Její dlouhý horní traverz je možná ve Špindlerově Mlýně jedno z mála míst, které je vhodné i pro začátečníky, charakter většiny tratí je tu jinak velmi sportovní.

Ve Špindlu jsme se neochudili ani o jízdu na černé sjezdovce ve „Svaťáku“. Zatímco v horní červené části se skví poměrně dlouhý snowpark, druhá polovina už je ryze černá a nekompromisně prudký sklon prověří nejen sportovní lyžaře, ale i samotné závodníky, kteří tu často trénují.

Na dojezdu černé pisty jste o víkendu mohli vidět kromě lyžařů také volejbalisty, kteří si jen písek nahradili sněhem. Profesionální výkony přilákaly i naši pozornost, a tak jsme neváhali zafandit na snow volejbalovém zápase v rámci evropské tour. A zlato zůstalo doma, nejcennější medaili si odvezl právě český tým!

Novinkou ve Špindlu je rozšíření restaurace Na Pláních o část, která je věnovaná milovníkům pizzy a těstovin. Místnost sice ještě není zcela hotová a je v ní trochu chladněji, je ale stoprocentně v provozu hned s několika druhy pizzy, těstovinami, lasagnemi i nějakým tím dezertem.

Restaurace na Pláních je jinak obslužná a v nabídce jsou jak hlavní jídla, tak saláty, dezerty nebo i naše oblíbená rychlá, ale chutná svačina v podobě chleba se škvarkovou pomazánkou posypaný cibulkou.

V poledne jsme se jako již tradičně přesunuli na Medvědín a na sjezdovky nám zasvítilo už i sluníčko, ačkoli Svatý Petr zůstával stále ve stínu. Na Medvědíně mám ráda sjezdovku Červenou, která je jen lehce členitá a téměř po celou svou délku, která je přes dva kilometry, je i dostatečně přehledná. Sníh tu byl sice i díky sluníčku měkčí než na Hromovce a ve Svatém Petru, sjezdovky ale nebyly nijak „rozbředlé“, ani se netvořily velké muldy.

V podobném stavu byla i vedlejší červená Tréninková, kde jsme natrefili na poloprázdnou pistu, která kromě sportovního svezení nabídla i výhledy na Svaťák i Stoh.

Hlavní dětské parky najdete u dolní stanice dvousedačkové lanovky ve Svatém Petru a u nástupu čtyřsedačky na Medvědíně. V obou případech se jedná o dostatečně velká hřišťátka s pojízdnými pásy, slalomovými zvířaty a v případě „Svaťáku“ i s kolotočem. Oba parky jsou bezpečně ohraničené od okolního dění.