Sobota 28. března 2020svátek má Soňa 15 °C skoro jasno Předplatné LN
Lidovky.cz > Cestování > Aktuality

Vracela jsem se z Maroka přes Vídeň. Hranice zpět domů jsem musela překročit pěšky, říká česká průvodkyně

Marcela Rusňáková | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Marcela Rusňáková | foto: Archiv Marcely Rusňákové

Praha Pracuje jako průvodkyně a poslední roky tráví léta v Řecku. Začátkem března cestovala jako průvodkyně se slovenskou skupinou do Maroka. Návrat byl ale komplikovaný. „Poté, co jsem odbavila klienty na Slovensko, jsem musela řešit svůj vlastní návrat. Na Slovensko, kam jsem s nimi měla odjet, jsem již s českým pasem nemohla,“ říká v rozhovoru pro server Lidovky.cz Marcela Rusňáková.

Lidovky.cz: Nedávno jste se vrátila z Maroka. Jak tam lidé prožívali současnou situaci?
Do Maroka jsem odlétala jako průvodce slovenské skupiny z Vídně. V té době (11. března 2020), mělo Maroko tři potvrzené případy onemocnění Covid-19. Po téměř celou dobu našeho pobytu v Marrakéši vše probíhalo naprosto normálně. Překvapilo mne, že hned po příletu na marrakéšské letiště Menara byli všichni cestující požádáni o vyplnění zdravotního dotazníku, který mapoval předchozí cesty a zaznamenal kontakty.

Byla nám změřena teplota a imigrační úředník při tom každého i vyfotografoval. Samozřejmostí byl i informační leták. Všechna tato opatření nijak nenarušila proces odbavení, ani nijak výrazně neprodloužila čekací dobu na letišti. Byla jsem velmi příjemně překvapena poklidnou organizací a připraveností marockých úřadů. U nás, ani po cestě do Vídně z Bratislavy, žádná podobná opatření v tu dobu nebyla, ačkoliv se o nich hovořilo v médiích.

V podstatě byla v Česku, na Slovensku a v Rakousku zavedena zhruba po týdnu, někde i později. Maroko v té době bylo plné turistů z celého světa. Potkávali jsme početné skupiny z Německa, USA, Kanady a dalších zemí. Výrazně chyběli Asiaté, Francouzi a Italové. Maroko den po našem příletu uzavřelo hranice se Španělskem, o den později i s Francií. 

Muzea a památky normálně fungovaly, stejně jako čilý ruch na slavném marrakéšském náměstí Jemma el Fnaa, a to včetně proslulých stánků se street foodem. Situace ovšem nabrala rychlý spád, když v předvečer našeho odletu do Vídně Maroko uzavřelo leteckou přepravu s dalšími jednadvaceti zeměmi, včetně Rakouska. Náš návrat byl ohrožen. Situaci jsem řešila celou noc, informační linky a portály doporučené krizovou SMS ministerstva zahraničí ČR nefungovaly nebo nereagovaly. Podobně to bylo i s komunikací s leteckými společnostmi.

Nezbylo než vyčkat do druhého dne a sledovat radar, zda letadlo z Vídně do Marrakéše odletí. To by znamenalo, že máme na 90 % vyhráno. Nakonec vše dobře dopadlo a z Marrakéše jsme odletěli podle plánu - posledním letem Lauda Air do Vídně. Velmi se mi ulevilo, neboť v tu chvíli bylo prioritou dopravit v pořádku zpět klienty na Slovensko. Což samo o sobě také nebylo jednoduché v kontextu dalších a dalších opatření, které jednotlivé státy zaváděly.

Lidovky.cz: Jsou v Maroku, nebo v době, kdy jste tam byla, nějaká opatření?
Maroko velmi pohotově zareagovalo na danou situaci a již náš poslední den pobytu začalo uzavírat muzea a další atrakce. V dalších dnech došlo k uzavření restaurací a dalších zařízení. Od 16. března bylo umožněno uskutečnit repatriační lety zahraničních turistů, což skončilo tuto neděli, tedy 22. března, kdy Maroko uzavřelo svůj vzdušný prostor.

Opatření jsou velmi přísná, v ulicích je armáda, která dohlíží na respektování zákazu shromažďování a karantény. Ministr zdravotnictví kromě jiného zřídil i vládní komisi pro boj proti fake news a to již před cca deseti dny. Tresty jsou velmi přísné. Maročané projevili obrovskou solidaritu i třeba s uprchlíky ze subsaharské Afriky, kteří nemají šanci se vrátit domů. Hoteliéři otevřeli i pětihvězdičkové hotely zdarma pro turisty, čekající na repatriaci.

Lidovky.cz: Jaká byla atmosféra mezi lidmi?
Lidé byli v pohodě. Nejspíš ještě netušili, že se chystá něco tak bezprecedentního. Maročané jsou veselí a družní, uchovávali si optimismus a byl cítit i vděk, že do země stále přijížděli turisté. Březen a duben jsou pro Maroko hlavní sezonou poznávacích zájezdů, do země cestuje obrovské množství nejen Evropanů, v ulicích ale byl cítit jejich výrazný odliv.

Lidovky.cz: Jak probíhal váš návrat do Česka? Vracela jste se už v době, kdy byly zavřené hranice…
Měli jsme obrovské štěstí, že náš let nebyl zrušen. Poté, co jsem odbavila klienty na Slovensko, jsem musela řešit svůj vlastní návrat. Na Slovensko, kam jsem s nimi měla odjet, jsem již s českým pasem nemohla. Můj vlak z Bratislavy do Prahy byl zrušen. Nakonec mne doslova zachránili dva mí úžasní klienti, kteří měli auto na letišti ve Vídni, a místo aby jeli domů do Prievidzy, tak mne odvezli na rakousko-české hranice.

Ty jsem překročila pěšky. S kufrem, proplétajíc se mezi kamiony a pendlery, což dodnes nechápu, že je nestopli jako první. Do Mikulova pro mě přijela kamarádka z Prahy autem. Teď jsme obě v karanténě, protože já jsem sice cestovala z Maroka, což nebyla a stále není ohrožená země, ale přes Rakousko. Na letišti ve Vídni 15. března při našem příletu žádná omezení nebyla. Nikdo nic nekontroloval, neměřil teplotu a tak podobně. Přílety a odlety fungovaly normálně, roušky mělo pár lidí.

Byla jsem docela v šoku, neboť v té době naše média tvrdila, že Rakousko je v úplné karanténě. Nebyla to pravda. Můj návrat se prodloužil o několik hodin, ale to je nic, v porovnání s turisty, kteří na repatriaci čekali třeba týden.

Lidovky.cz: V současné době jste v karanténě, jak to zvládáte? Kdo vám například nakupuje?
V karanténě jsem už týden. Přijela jsem domů, kde nemám absolutně žádné zásoby. Naštěstí mám přátele, kteří mi v této situaci dokázali pomoci. Žiji sama a moc toho nepotřebuji. Normální nákup mi stačí na cca týden, deset dní. Karanténu dodržuji velmi přísně, nechodím ani k popelnicím. Dělám to hlavně kvůli sobě, ale i kvůli lidem, s nimiž bych případně mohla přijít do styku.

Když vám někdo tvrdí, že je to obyčejná chřipka a někdo jiný vám řekne, že na virus zabírají léky na ebolu a malárii, tak zbystříte. Byla jsem v Africe v roce 2015, kdy se potýkala s epidemií eboly, dokonce jsem sama byla v podezření, takže vím, že to není legrace. Čas trávím úklidem bytu i duše. Je to svým způsobem osvobozující. Jsem vděčná za všechny své zážitky z cest, kontakty s místními i s klienty. Konečně mám čas přečíst všechny knihy, které se mi nahromadily doma.

Lidovky.cz: Pracujete jako průvodkyně, nejčastěji pobýváte v Řecku. Máte zprávu o tom, jak to probíhá tam?
Řecko v počátcích situaci podcenilo. Když zavřeli restaurace a kavárny v Aténách, všichni odjeli na venkov a na ostrovy na dovolenou. Nyní jsou od pondělí 23. března ve velmi podobném režimu jako u nás. Dokonce platí i zákaz vycházení, což je pro všechny jižní národy, zvyklé na družný společenský život, asi nejbolestivější. Ale pokud nechce Řecko následovat Itálii a Španělsko, jiná cesta zřejmě není.

Úroveň zdravotnictví v těchto zemích je dost podobná a i Řecko má velmi mnoho starých a nemocných lidí, často žijících v odlehlejších oblastech či na ostrovech, kde je jen základní lékařská péče. Samozřejmě lidé se začínají bát o letní sezonu. V případě jejího zrušení by to byla pro už tak těžce zkoušenou řeckou ekonomiku nedozírná katastrofa, neboť cestovní ruch je pro zemi stěžejní a hodně lidí je závislých na příjmech ze sezónní práce.

Lidovky.cz: Přemýšlíte o budoucnosti? Vaší práce se dotkne současný stav nejvíce...
Samozřejmě, že o tom přemýšlím. Oblast cestovaní, mezinárodní dopravy a všech navazujících služeb byla postižená jako první a bude se vzpamatovávat jako poslední. Cokoliv je nyní velmi nejisté. Informace se mění doslova ze dne na den, z hodiny na hodinu. Snažím se zachovat si optimismus a přizpůsobit se situaci. Zachovat si chladnou hlavu v informačním chaosu.

Prostě počkat do konce dubna, kdy asi budeme vědět více. Scénářů je mnoho. Že budu třeba rok nebo dva bez práce si nepřipouštím. Podpora domácího cestovního ruchu je jistě skvělá myšlenka, ale ‚Mácháč‘ není Egejské moře. Touha lidí cestovat a poznávat je nezlomná a vždycky byla hnacím motorem lidstva. Nenechme si vzít svobodu cestovat, objevovat svět a přitom i kus sebe. Pokud se lidé zachovají normálně, tedy bez hysterie a paniky a všechny své zájezdy nezruší, věřím, že i cestovní kanceláře přežijí.

Ano, ne všechny, ale trh se vyčistí a přestane se podbízet. Podpora státu bude ovšem rozhodující. Za sebe mohu říci, že rozhodně uvítám možnost neplatit odvody za sociální a zdravotní pojištění, 30 tisíc korun nikoho z nás nezachrání, ale kde je vzít, když sedíte doma. Pevně věřím, že až se situace uklidní, tak přijde doba, kdy opět své klienty přivítám na Kykladských ostrovech. Do té doby buďme hlavně zdraví a nepodléhejme strachu. Svoboda totiž začíná tam, kde končí strach.

Alena Pecháčková

Autor

Alena Pecháčkováalena.pechackova@lidovky.czČlánky
Premium

Většině stačí kapky na kašel a vitaminy, říká primář, který vyléčil koronavirus

Pavel Dlouhý, primář infekčního oddělení Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

V Česku se vyléčili první čtyři pacienti z onemocnění COVID–19. Tři se léčili na infekčním oddělení ústecké Masarykovy...

Premium

Kvůli ‚maláčovské revoluci‘ nemáme finanční rezervy, míní exprezident Klaus

Bývalý prezident Václav Klaus. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Česko v karanténě, omezený pohyb lidí, zavřené školy, obchody nebo hotely. A z toho plynoucí kolapsy podniků i celých...

Premium

Chtěli jsme devět dětí, ale pět nám stačí, říká vítězka Peče celá země

Vítězka soutěže Peče celá země Petra Burianová | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Vyhrála televizní soutěž Peče celá země. Tvrdí, že nerada soutěží, ale trumfla by kdekoho z nás. Jako máma tří dětí si...

HLEDÁME TESTERKY: Otestujte s námi houbičky PUR Active od Viledy
HLEDÁME TESTERKY: Otestujte s námi houbičky PUR Active od Viledy

Přihlaste se do testování a vyzkoušejte houbičky PUR Active, které se nemusíte bát použít ani na povrchy, jako je teflon a sklokeramické desky.

Najdete na Lidovky.cz