29. ledna 2019 5:46 Lidovky.cz > Cestování > Aktuality

Vyměnila civilizaci za horskou chatu. Švýcarům chutnají knedlíky z dětské krupičky, říká Češka

Alena Plachá | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Alena Plachá | foto: Archiv Aleny Plaché

Alena Plachá se do Švýcarska přestěhovala kvůli práci před pěti lety. Od té doby pracuje jako chatařka na švýcarské horské chatě Fornohütte SAC. „Obzvlášť na začátku na mě na chatě čekalo několik výzev. Uvařit pro partnera jednou za čas problém není, ale uvařit pro 70 lidí večeři skládající se z polévky, salátu, hlavního chodu a desertu, to už je jiné kafe. Měla jsem respekt už jen jsem se podívala na ty obrovské hrnce,“ říká.

Alena Plachá
Na Fornohütte jsem se poprvé ocitla až nečekaně rychle a snadno. Na internetu...

Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
Na Fornohütte jsem se poprvé ocitla až nečekaně rychle a snadno. Na internetu jsem našla inzerát, kde Beat - chatař Fornohütte a můj současný manžel - hledal pomocníky na krátkodobou práci na chatě. To bylo v lednu 2014. Znělo to báječně. Vždycky jsem měla ráda hory a zvlášť Alpy. Fornohütte navíc leží ve výšce 2574 m. n. m. a je vzdálená čtyři hodiny pěšky od civilizace. Žádná auta, žádný šrumec, jen panenská příroda. S Beatem jsme se domluvili, že přijedu v březnu 2014 na tři týdny. V mé tehdejší práci jsem si zařídila dovolenou a pak už se jen těšila. Z Prahy do Svatého Mořice a pak do vesnice Maloja (výchozího místa pro pěší výstup na chatu) jsem se snadno dostala za pár hodin vlakem a autobusem. V Maloji jsem se poprvé setkala s Beatem, který mě vyzvedl a doprovodil na chatu. Já tehdy na sněžnicích, on ladně na skialpech. Údolím Val Forno jsme vystoupali 750 výškových metrů na chatu. Doteď si pamatuji první dojmy, ze kterých se mi zatočila hlava: strmé, vysoké, žulové stěny třítisícovek kolem chaty, pohled na velký ledovec z terasy chaty, spousta sněhu, žádné rušivé zvuky, jen hlasy spokojených hostů, co si užívali odpoledního sluníčka na terase po náročné túře.. Připadala jsem si jako v pohádce. Tento pocit mám vlastně doteď. Po třech týdnech jsem odjížděla z chaty, ale pořád s hlavou v oblacích. S Beatem jsme se sblížili. Práce na chatě mě moc bavila. Ale i tak rozhodnutí přestěhovat se do jiné země, a žít opravdu jinak než do té doby, nebylo jednoduché. Nakonec jsem si řekla, že na spoustu otázek a pochybností stejně nedostanu odpověď, pokud to nezkusím, a tak jsem se vrátila a doteď svého rozhodnutí nelituji. 

Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazila? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?
Obzvlášť na začátku na mě na chatě čekalo několik výzev. Uvařit pro partnera jednou za čas problém není, ale uvařit pro 70 lidí večeři skládající se z polévky, salátu, hlavního chodu a desertu, to už je jiné kafe. Měla jsem respekt už jen jsem se podívala na ty obrovské hrnce. Hlavní kuchař je stále Beat, ale stále častěji a raději vařím a zastupuji ho. Další mou obavou bylo žít a pracovat se svým partnerem vlastně neustále, bez možnosti někam utéct, vyvětrat si hlavu. Ale asi mám štěstí. Můj manžel je prostě nehádavý typ. Nikdy jsem ho neslyšela křičet. A to já bych se občas i s chutí pohádala... Jeho obranou na moje občasné pokusy je oprava mé německé gramatiky. Něco jako: „Ty sice říkáš, že já dělám něco špatně, ale ty to špatně říkáš...“ No a pak se hádejte. Další velkou výzvou, která nás oba čeká, je narození našeho prvního dítěte - dcery, v květnu 2019. Bude s námi žít na chatě. Myslím, že by to mohlo být to dítě, co bude umět brzo lyžovat a lézt po horách.

Lidovky.cz: Chcete se do Česka ještě někdy vrátit?
Do Čech se vracím stále. Na chatě jsme dohromady vždy sedm měsíců v roce. Od března do května na zimní sezonu a od června do října na letní sezonu. Mezi tím mám čas pobýt nejen v „údolí“ ve Švýcarsku, ale také v Čechách. Beat jezdí vždy se mnou a statečně bojuje s češtinou. 

Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí? Uvařila jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo?
Na chatu si z Čech vozím dětskou krupičku a z ní pak dělám naše bramborové knedlíky. Mám moc ráda míchání české a švýcarské kuchyně. Každá má něco do sebe a navzájem se pěkně doplňují. Ráda vařím guláš nebo kuře na paprice.

Lidovky.cz: Budete dceru učit česky?
Naše dcera bude od začátku mluvit jak česky, tak švýcarskou němčinou. Časem k nim pak přirozeně přibude spisovná němčina a italština. Ve školce i ve škole je v naší oblasti vyvinutý dobrý systém, jak oba jazyky přirozeně děti naučit, protože jsou tu oba stejně důležité a používané.

Češi v cizině

Sledujete rubriku Češi v cizině a zdá se vám, že v seriálu některé země chybí? Jsou to zrovna ty, ve kterých žijete? Ozvěte se nám.

Pokud se s námi chcete podělit o svoje názory a dojmy, napište nám na adresu cesivcizine@lidovky.cz. Uveďte svoje jméno a krátce popište místo, kde žijete a důvod, proč jste do zahraničí odjeli. Jako předmět zprávy uveďte "Češi ve světě".



Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?
Reakce jsou velmi pozitivní. V tom mém „horském“ světě jsou dobře známí lidé jako Adam Ondra nebo Marek Holeček. To pak společně kroutíme hlavou, kam se dají posouvat lidské hranice. Švýcaři také znají mnoho Čechů, kteří přišli do Švýcarska v období 1968 - 1989. Ti dělají skvělé jméno Čechům. A pak samozřejmě Praha. Několikrát za den slyším, že je to krásné město.

Lidovky.cz? Sledujete švýcarskou politiku? Liší se politická kultura od té naší?
Politika je moje oblíbené téma jak v Čechách, tak ve Švýcarsku. Ráda Beatovi vyprávím, co je u nás zase nového. On občas nechápe, jak je možné, že někteří politici „ustojí“ své politické kauzy a jsou v politice dál.

apeAlena Pecháčková

VALENTÝN: Jednoduché čokoládové bonbony
VALENTÝN: Jednoduché čokoládové bonbony

Výborné čokoládové bonbony, které můžete na Valentýna vytvořit ve tvaru srdíček.