Australský západ
Po příletu do Perthu z půjčovny vyzvedáváme auto a hned míříme na sever, ven z civilizace. Plánujeme výlet podél pobřeží až po jezero Thetis a zpět. Teprve pak se zastavíme ve městě. Je začátek listopadu. Projíždíme zelenou krajinou, ne pouští, jak jsem čekala. Obě strany silnice lemuje husté křoví. Známky civilizace brzy mizí a celých 200 km nejedeme přes žádné město ani vesnici. Míjíme jen tabuli s šipkou do NP Yanchep a směrovky ke kempu. V několika místech zeleň přerušují plochy porostlé trávovými stromy nebo, ještě víc na severu, zářivě bílé písečné duny. Oceán po levé straně jen tušíme.
Podivuhodné jezero Thetis
Naše první zastávka – Lake Thetis – je nejsevernější místo, které v téhle lokalitě navštívíme. Jezero leží v rovině, je mělké a má nízké břehy. Vyskytují se v něm potomci nejranějších forem života na zemi – stromatolity a trombolity. Tyto půlkulové struktury, velké asi 50 cm v průměru, jsou utvářeny vrstvami či chuchvalci cyanobakterií, jejichž aktivita zajišťuje postupné zabudovávání uhličitanu vápenatého. Původně se vytvářely v mělkých mořích.
Do současnosti zde zbylo jen jezero, jehož voda je 1,5x slanější než oceán a nežijí v ní téměř žádní predátoři. Stromatolitům a trombolitům se podařilo přežít dva tisíce let. Pokud jsou na suchu, a to je jich většina, vypadají zcela bez života. Zalité jezerní vodou tvoří na povrchu žlutozelené výčnělky, o jejichž vitalitě nemůže být pochyb. Obcházíme jezero. Je zde zvláštní ticho. Rostou tu neobvyklé keříky, sukulenty i oranžová cizopasná vlákna zachycená všude na vegetaci. Fouká silný vítr, který zvedá vlny a vyhání na břeh chuchvalce pěny. Doprovází nás hejna much.
  |
Podvečer v Pinnacles
Vracíme se jižním směrem a po půl hodince přijíždíme do The Pinnacles Desert – součásti národního parku Nambung. Vyznačuje se vápencovými útvary připomínajícími špičaté zuby. Vytvořily se také v období, kdy byla tato oblast zaplavena mořem. Vznikly z mušlí a lastur poté, co byl odfoukán písek a mořské dno se zbortilo. Nejlepší dobou k návštěvě tohoto místa jsou měsíce srpen až říjen, kdy tady barevně kvete spousta divokých rostlin. Špičaté útvary se táhnou na kilometry daleko. Jsou jich tisíce. Dokonce se zde dá projíždět auty s náhonem na čtyři kola. My ale jdeme pěšky po 1,5 kilometru dlouhé značené trase. Vypadá to tady jako v lese stalagmitů, průměrně velkých jako člověk. V zapadajícím slunci se tvoří dlouhé stíny. Celá oblast je jako ze zlata. Kromě „krápníků“ zde lze místy najít také útvary z tmavožlutého pískovce. Směrem k moři na obzoru prosvítají bělostné písečné duny.
Pravidelné online zpravodajství o cestování v době Covidu přináší portál Hedvábná Stezka. |
Na zpáteční cestě přicházíme k zelenému porostu. A najednou blízko před námi vidíme pást se dva klokany. Předvádí se a až po chvíli hopkají pryč. Konečně jsme je zdokumentovali. Až dosud nám v přírodě unikali.
Odpočinek na pláži
Večer se blíží, tak pokračujeme v jízdě na jih. Asi po 80 km nás ukazatel se symbolem kempu vede do osady Lancelin. Je zde jen pár domů, ale otevřený klub. Můžeme prý dovnitř a koupit si večeři. Obklopí nás živá atmosféra a paní za pultem se chlubí českými kořeny. Objednáváme si mořské plody. Jako obvykle jsou smažené a doplněné hranolky. Kemp je obrovský a až ráno vidíme, že lemuje moc pěknou bílou pláž. Koupel ve vlnách je velmi příjemná. Ani se nám nechce zpátky na silnici. Zastavujeme u bělostných dun. Zesiluje vítr a po vystoupení z auta nás bodá písek do tváří. Duny zachvátila písečná bouře. Dáváme se na ústup a vracíme se do města. Po cestě fotíme celý les trávových stromů. Jejich koruny vlají ve větru jako vlasy. Tyto rostliny si mě zcela získaly.
Moderní velkoměsto Perth
Perth je dvoumiliónové živé město s několika lokalitami, které stojí za návštěvu. První z nich je Elizabetino nábřeží. Zajímavé výškové budovy se zrcadlí na hladině jezera vytvořeného blízko ústí řeky Swan. Na doporučení navštěvujeme bar v jednom z horních pater mrakodrapu. Poskytuje výhled na čilý ruch na vodní hladině, okolní budovy i symbol města Bell Tower. Děti i dospělí se chladí v moderní fontáně, gondoliér nakládá turisty. My podél vody míříme do Kings Park s botanickou zahradou. Pěší cesta vede příjemnou zelení, mnohoproudovou silnici překonává pěší lávkou. Zahrada je na kopci a vidíme z ní celé město jako na dlani.
Zase obdivujeme záhon s několika kusy trávových stromů a řadu místních rostlin, se kterými jsme se již dříve setkali. V prodejní galerii kupujeme suvenýry a pak se kolem skupinek lidí užívajících si piknik vracíme přímou cestou do středu města. Procházíme moderní obytnou čtvrtí. Ulici zdobí alej z fialově kvetoucích stromů žakaranda. Tady by se mohlo dobře žít. Přes další lávku se dostáváme do obchodní části, kde lze mezi mrakodrapy najít také klasický kostel a maličké starší domky. Brouzdáme rušnými pasážemi, pěší zónou, obdivujeme moderní objekty na náměstích, ale také krajkové kovové zábradlí na balkonech starších domů. Zajímavá je také umělecká galerie. Navzdory teplému počasí a rozkvetlým záhonům je město dekorováno vánoční výzdobou.
Pak už se po břehu řeky Swan vracíme do penzionu. Jdeme palmovou alejí. V širokém pobřežním pásu zeleně protnutém silnicí se klikatí dřevěné chodníky s můstky přes zarostlá jezírka, na kterých plavou kachny. Zkrátka divoká příroda přímo ve městě. To je umožněno spoustou prostoru.
Večer vyrážíme do středu čtvrti, kde bydlíme. Je sobota, a tak jsou všechny podniky plné. Upíjíme pivo a myslíme na to, jak rychle nám čas v Austrálii vypršel. Až později v letadle rekapitulujeme a jsme spokojeni, že jsme západní část země do australského putování zařadili. Přesvědčili jsme se, že Perth je příjemné velkoměsto a okolní krajina neobyčejná.
