26. září 2019 4:57 Lidovky.cz > Cestování > Aktuality

Zápisky z Ukrajiny: Balíky tu převáží autobusy. Z vlaků jsou hostely s koberci a čajovým servisem

Vlakové nádraží v Oděse. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Vlakové nádraží v Oděse. | foto: Šarlota Šudrychová, Lidovky.cz

VINNYCJA (Ukrajina) V únoru jsem odjela na Ukrajinu učit češtinu. Během semestru, který jsem na ní strávila, jsem měla možnost pochytit specifika tamní dopravy. Od konduktorů v MHD, přes autobusy sloužící jako špičkové přepravní služby, až po noční vlaky s bábuškami, co nabízí čerstvé pečivo nebo vychlazené pití.

Už před lety, kdy jsem byla na Ukrajině poprvé, mě zaujalo chování místních v tramvajích a autobusech. Pokud nejste držiteli měsíčního či jiného lístku, máte prakticky dvě možnosti. Buď si koupit lístek od konduktora, což je ekvivalent našeho průvodčího ve vlaku, nebo si lístek koupit od řidiče.

V případě, že je autobus narvaný k prasknutí, posílají místní své peníze přes celý autobus. Z jedné ruky do druhé. Bez ohledu na výši bankovky a obavy, že by se jim peníze a lístek nevrátily. Paradoxní na tom je to, že jinak jsou Ukrajinci schopni o povaze svých krajanů pochybovat podobně jako Češi. Pokud tedy budete stát blízko u řidiče, počítejte s tím, že si bezpochyby vysloužíte funkci nákupčího lístků. 

Veřejná doprava ve Vinnycji.

Veřejná doprava ve Vinnycji.

Podobné chování se už tolik nevidí v maršrutkách, kde si řidič většinou pohlídá každého z cestujících. Jestliže jde o náhradu MHD, platí se podle toho, co má řidič napsané na dveřích či čelním skle. Někdy se platí při nástupu, někdy až při výstupu. V každém městě platí trochu jiný úzus, většina maršrutek ale dodržuje jeden standard.

Svá specifika má oproti tomu pražskému i kyjevské metro. Klasické lístky na 30 minut zde nenajdete. Oproti tomu si můžete v automatu či u přepážky koupit za 8 hřiven (necelých 7 korun) plastový žeton. Po vhození do příslušného přístroje u vstupu už se tak ničím neprokazujete.

Majdan nezávislosti v Kyjevě.

Majdan nezávislosti v Kyjevě.

Ještě zpátky k autobusům. Dalším specifikem je totiž jejich odchyt. V případě, že vyrazíte mimo velká města, se vám může velmi snadno stát, že si autobus budete muset stopnout. Když jsem jednou vyrazila na výlet na hrad Medžibož a v místní samoobsluze se ptala, zda nemají tušení, v kolik jede autobus zpátky do mé domovské Vinnicje, mi bylo řečeno, že se musím jít postavit na hlavní silnici, kudy určitě nějaký pojede, a mávnutím si jej odchytnout. Autobus kdovíproč samozřejmě nejel. Nakonec jsem si stopla rodinku v menší dodávce a zaplatila jim to, co bych dala za maršrutku. Podobný zážitek jsem si odnesla i ze svého pokusu zastavit si autobus u izmajilských jezer. Když dlouhou dobu nic nejelo, stopla jsem si jednoho z místních rybářů.

Jezero Jalpuh se rozpíná do dálky.

Jezero Jalpuh se rozpíná do dálky.

Maršrutky a autobusy zde plní ještě jednu důležitou roli. Slouží jako extrémně výkonná přepravní služba. Mnohokrát jsem viděla předávání balíků, tašek a různých tyček, ať už šlo o předání z jedné vesnice do druhé, případně přepravu do vzdálených měst. Kolikrát jsem si pokládala otázku, zda tu vůbec někdo v tomhle ohledu využívá klasickou poštu.

Své kouzlo má i vlaková doprava. V případě nočních vlaků je nemyslitelné, že by si člověk šel sednout, aniž by při nástupu ukázal svůj lístek. Každý vagon mívá jen jedny otevřené dveře. Výhodou ovšem je, že člověk rozhodně nemusí utíkat, aby se ke svému vagonu dostal dřív, než průvodčí ohlásí odjezd.

Staré noční vlaky.

Staré noční vlaky.

Nové noční vlaky.

Nové noční vlaky.

Ukrajinské noční vlaky nabízí hned několik tříd. Mé oblíbené jsou druhá a třetí. Třetí je výjimečná v tom, že vagon představuje jakýsi open space, kdy při příchodu vidíte skrze celý vlak na jednotlivá lůžka. V případě druhé třídy je vagon poskládán z několika kupé po čtyřech lůžkách. Asi nejlepší popis nočních vlaků se mi povedl v reportáži mapující mou cestu do moldavského Kišiněva: „Vozy druhé třídy mají koberce, jsou obvykle lehce přetopené, do toho zní rachot kolejí, lidé pijí čaj a nosí pantofle. Všichni jsou tak nějak na cestách, ale přitom doma.”

Staré noční vlaky.

Staré noční vlaky.

Ve vlacích je možné zaplatit si čaj za deset hřiven, v těch moderních si můžete předplatit i minerální vodu a bagetu z vozíku. Při mé druhé cestě na Ukrajinu se nám s kamarády podařilo narazit na řadu místních, kteří přispěchali na nádraží v okamžiku, kdy do stanice přijel vlak. Ruce měli ověšené taškami s jídlem, pivem nebo vychlazenou vodou. 

V nabídce byly také ryby.

Podobný zážitek jsem si odnesla i letos z mé cesty do Kamence Podolského. V tomto případě jsem se rozhodla zůstat ve vlaku a pozorovat mumraj skrz okno. Jedna z bábušek i tak ale vlezla do vlaku a od jednoho kupé k druhému nabízela sladké pečivo s třešňovou náplní.

Ukrajinské InterCity.

Ukrajinské InterCity.

V moderních vlacích Intercity mě také zaujala jejich velikost. Připomíná totiž letadla. Vedle sebe se nachází tři sedačky, ulička a další dvě. Překřtila jsem je tak na letadlové vlaky.

Premium

Sedí s drahými mobily, dětem kupujeme kartáčky my, říká režisérka Výměny

Jana Rezková | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Kreativní producentka a režisérka Jana Rezková natáčí už patnáct let úspěšnou reality show Výměna manželek. Navštívila...

Premium

Test kávy v kapslích: Bezpečné, pohodlné, ale drahé potěšení

ilustrační snímek | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

V kavárně určitě najdete zajímavější druhy kávy, rozpustná je zase levnější. Test jsme zaměřili na kávu v kapslích, z...

Premium

Pohlreich: My Češi jsme rasisti. Ukrajincům bychom měli líbat zadek

Zdeněk Pohlreich je známý šéfkuchař, jehož proslavila nejen jeho gastronomická... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Po deseti letech odešel z pořadu, který z něj v padesáti letech udělal bez nadsázky superstar. Ačkoli radit méně...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!