18. ledna 2019 5:43 Lidovky.cz > Cestování > Aktuality

ZVLÁŠTNÍ ČÍNSKÝ ŠOK: Směsice architektury a české domy v Macau

České budovy v Macau | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy České budovy v Macau | foto: Darina Ivanovová

Jaké to je přijet do Číny a začít zde žít a pracovat? O své postřehy, problémy, ale i úsměvné momenty se s čtenáři serveru Lidovky.cz podělí vysokoškolská vyučující Darina Ivanovová.

Průčelí katedrály sv. Pavla
Wiehlův dům v Macau

Můj dnešní sloupek by měl být uveden v sekci s názvem Zvláštní čínský šok. Místo, odkud píšu, je totiž zvláštně čínské. Respektive je to zvláštní správní oblast Číny. Bohatší než Švýcarsko, s nejvyšší hustotou obyvatel na téhle planetě a s příjmy z hazardu už dávno zválcovala Las Vegas. Vítejte v Macau!

Vypravili jsme se do Macaa z Hong Kongu, kde jsme zastavili na pár dnů při cestě za teplem a mořem. Cesta z Hong Kongu není dlouhá, pokud sem nedoletíte helikoptérou, zbývá trajekt, který plavbu zvládne přesně za hodinu. Když vplouváte do terminálu v Macau, můžete sledovat paralelní provoz na nejdelším mostě světa, který spojuje právě tyto dvě zvláštní správní oblasti.

Darina Ivanovová

Darina Ivanovová učila češtinu pro cizince na FF UK (v rámci práce několikrát krátkodobě učila na univerzitách v zahraničí, nejčastěji ve Finsku), do letošního léta působila jako tajemnice pro lektory a organizaci kurzů Letní školy slovanských studií FF UK. Je spoluautorkou učebnic Basic Czech I. a II., od září pracuje na Beijing International Studies University. Baví ji cestování, design a architektura.

Darina Ivanovová

No a pak už si jen můžu vykroutit hlavu nad tou neskutečnou směsicí architektury či spíš leckdy parodií na architekturu. Jako první míjíme zlatavě blyštivé Grand Lisboa Casino, sedmačtyřicet poschodí vysokou budovu ve tvaru lotosu. Vidíte ji v Macau prakticky odevšud, já bych dodala – bohužel. Působí jak z jiné planety, předimenzované zlaté lego. Co je tu naopak v zástavbě příjemné, je závan všeho portugalského, jen ty čínsko- portugalské popisky ulic mi připadají na začátku lehce bizarní.

Všude davy koupě a hazardu chtivých lidí, mraky obchodů s napodobeninami čehokoliv hned vedle těch s originály, klenotnictví, klenotnictví a zase klenotnictví. A žádný problém se domluvit anglicky, na rozdíl od pevninské Číny. Absolvujeme povinné turistické zastávky a v jedné z malých uliček přilehlých u katedrály si všimnu zmrzlinářství- gelaterie. Milý prodavač na nikoho nespěchá, dává všem trpělivě ochutnávat, radí, diskutuje. Zákazníci váhají, přikyvují, vyptávají se. Máte spíš pocit, že se tu uvažuje o životní investici. Vzápětí pochopím, o jaké životní dilema tu jde, příchutě jsou jednoduše geniálně vyladěné, takže jak se rozhodnout pro pouhé dvě z nich? Zkrátím to- dáme si jich nakonec šest a až pak si na stěně povšimneme doporučení michelinského průvodce, který radí navštívit právě tohle malinké zmrzlinářství v Macau už čtyři roky po sobě.

Největší turistickou atrakcí je ruina, tedy průčelí katedrály svatého Pavla, protože nic jiného po požáru z katedrály nezbylo. Mně se spíš líbí zanedbané, někdy zastrčené domy s pavlačemi a balkónky koloniální portugalské architektury. A pak už znovu jen hotely a kasina. Většinu z nich nedokážu definovat jinak než- „kýč jak bič“. Pozlacené zhmotnělé paláce z pohádek tisíce a jedné noci, na kterých se poklepem snažím zjistit, jestli nejsou sádrokartonové, tak uměle totiž působí.

Grand Lisboa Casino

Znavenou chůzí se vracíme k terminálu trajektů, když se náhle vynoří několikametrový český nápis na vysokém, krásně renovovaném činžovním domě, který jakoby se sem přenesl z vltavského nábřeží. Nápis hlásá – Praha, přístav, názor. A údiv stoupá, celý obrovitý blok budovy je zdoben výjevy v Muchově či Mánesově stylu, nad okny nahodile české nápisy, které nedávají smysl – Matěj, hračkářství, Husák, důchod, věno, Josef, ležák, káva, Čapek….Myšlenky jdou do smyku. Neváháme a vstoupíme do velikého luxusního hotelu Harbourview, který zabírá velkou část bloku budov. 

A údiv kulminuje – restaurace Praha, bar Praha. Jedna ze zaměstnankyní nám s lítostí sděluje, že česká kuchyně se tady nepodává, a že majitelem je třetí nejbohatší občan Macaa. Musí to být řádný pragofil, protože Praha kouká ze všech velkoformátových obrazů hotelu, kterých je tu požehnaně. Víc nevypátráme, ale slibuju si, že touhle nečekanou českou stopou v Macau se budu ještě určitě zabývat.

Darina Ivanovová