Na Bílé jsme začali Pašeráckou stezkou, což je zábavně dobrodružná trasa pro celou rodinu, která startuje u výstupu sedačkové lanovky a celkem zahrnuje 13 stanovišť. Pašerácká stezka má dětem navodit podobně dobrodružnou atmosféru, jakou tu dříve zažívali beskydští pašeráci, takže tu například budete procházet černým lesem, hledat pašeráckou skrýš nebo budete překonávat těžké úseky pomocí lana. Před tím si ale na pokladně nezapomeňte vyzvednout pašerácký deník a batůžek, protože na stezce budete potřebovat například buzolu nebo dalekohled.
Bílá v kostce:
|
Hned první zastávka Pašerácké stezky zabaví všechny věkové kategorie, protože jde o populární Barefoot chodník, kdy je potřeba projít bos po přírodním chodníku, který se skládá z písku, kamínků, většího kamení i kúry ze stromů. Jednak tu potrénujete zdolávání terénu, jako kdysi pašeráci a jednak uděláte něco pro svoje zdraví, protože prokrvíte nohy a podpoříte imunitu. Já tedy na větších kamenech měla pocit, že se mi rozskočí chodidla, hned ale přišla úleva na příjemné dřevěné kůře – měla bych tuhle proceduru zkoušet častěji.
Hned na další zastávce procházíte Černým lesem, kde si ve fotorámečku můžete udělat fotku s beskydskými pašeráky a mít tak památku na absolvování stezky. Jen o kousíček dál si můžete zazvonit na Pašeráckou zvoničku.
Stezka končí až u nástupu sedačkové lanovky a do té doby absolvujete například ještě dětskou zajištěnou ferratu, průlezku nebo dobrodružné visuté mosty, které se s vámi budou ve slušné výšce houpat, takže na stezce čekají výzvy i na větší děti. Už jsem pár stezek prošla, ale tolik atrakcí jsem na jedné stezce snad ještě neviděla – stojí za to, si pašeráctví na Bílé vyzkoušet?
Zapůjčení pašeráckého batůžku pro děti vyjde na 50 Kč a záloha je 500 Kč. Na rodiče a „dospěláky“ se tu ale taky nezapomíná a pro ty je tu připravený stejný batůžek, jen s trochu jiným obsahem. V tomto speciálním batůžku najdete prosecco (případně nealko prosecco), skleničky, něco pod zub a samozřejmě deku, abyste si proseccovou pauzičku mohli vychutnat třeba v trávě s výhledem na Lysou horu.
Bílá je rájem pro děti také díky obřímu dětskému parku vedle hotelu Bauer, který patří mezi největší dětské parky u nás. Množství atrakcí se nedá spočítat ani na prstech obou rukou, takže jmenujme například trampolíny s popruhy, skákací hrad, šlapací lodičky, vodní zorbing, šlapací autíčka a nebo dokonce i skok z výšky do duchny. Hned vedle parku se nachází teráska s posezením, stánek se zmrzlinou a cukrovou vatou, takže jde v podstatě o také malé rodinné náměstíčko. Celodenní vstup pro dítě a jednoho až dva dospělé stojí 320 Kč.
V rámci vstupného do dětského parku se děti mohou podívat i do vedlejšího vodního světa, kde se zábavnou formou učí, co voda umí. Mohou napouštět přehrádky, volit vhodnou trasu vody nebo se učit, jak funguje koloběh vody. Součástí vodního světa je i velké pískoviště kryté plachtou proti slunci.
Já se na Bílou ráda vracím hlavně kvůli jejich singltrailům, které mi tu přijdou zábavné, není to žádný boj o přežití, kdy celý sjezd visíte na rukách, ale singltraily tu klesají pozvolně a máte na nich dost času si s kolem hrát. Svézt se tu můžete na dvou trailech Refresh a Medvěd, přičemž začátečníkům bych doporučila nejdřív se rozjezdit na jednodušším Refreshi.
Na relativně vyhlazeném a širokém Refreshi se projedete ve vysokých klopených zatáčkách, terénních vlnách a pokud máte chuť, dá se tu i poskočit. Tenhle trail se bude líbit hlavně těm, kteří neradi drncají po kořenech a kamenech, ale spíš se rádi nechávají unášet plynulými vyhlazenými pěšinkami. S délkou 3 kilometry jde navíc o poměrně dlouhý sjezd, takže jet ho vkuse od shora dolů už je slušné sousto i pro zkušené bikery.
Druhý trail Medvěd je trochu náročnější a klesá dolů rychleji, a tak je i o něco málo kratší (2,1, km). Na stránkách střediska je sice hodnocený jako „těžký“, ale kromě prudších úseků a občasných kořenových sekcí tu není nic extra obtížného. Úplnému začátečníkovi bych trail sice nedoporučila, ale kdo už má takový Refresh v malíku, nemusí se bát vyrazit na Medvěda.
Nejtechničtější pasáž na Medvědovi na vás čeká v dolní lesní části, která vás procvičí na spletitých kořenech, pro skokany tu letos vymysleli pěkné dva „posíláčky“, tedy jednoduché skoky, které vás na pohodu pošlou rovnou do dopadu. Osobně mě tu baví oba traily a i když mi tu trochu chybí větší skokanské výzvy, zabavím se tu dosyta díky hravému propracování trailů a jde pro mě o příjemnou změnu oproti některým „rtatatata bikeparkům“.
Sedačkovou lanovkou jsme si pomohli i v rámci cyklovýletu a od výstupu jsme se vydali směrem na vrchol Bobek, pod kterým jsme se napojili na československou hřebenovku směrem na chatu Kmínek. Hřebenovka je houpavá a sice jsme si tu zadupali i do prudších výjezdů, nikdy ale netrvaly dlouho a po chvíli následoval nějaký ten sjezdík. Po celou dobu se tu jede po přírodní lesní cestě, která občas nabídne výhled do beskydských kopců, které jsou tu jak malované.
Místy jsme se tu spustili i pro hravých lesních pěšinkách, které ale technicky nebyly nijak náročné a celkově cyklotrasu zpestřovaly. Tady se kilometry nepočítají, tady si je užíváte!
Za chatou Kmínek jsme odbočili směrem na Maxův vodní klauz, tedy k nádrži na říčce Smradlava, která byla původně vybudovaná pro zachycení vody k plavení dřeva už v roce 1836. Dnes se na ní můžete projet sami na volně přístupném dřevěném voru! Ale dávejte pozor, klády na odrážení jsou docela těžké, takže tahle atrakce není nic pro ořezávátka.
Od Maxovi vodní nádrže jsme pokračovali asfaltovou cestou až k prameni samotné Smradlavy, který je sirný, takže už z dálky můžete cítit charakteristický zápach. Sirné prameny mají ale od pradávna léčivé účinky, takže pokud překonáte „vajíčkový“ zápach, můžete se směle napít J Od pramene je to už do Bílé co by kamenem dohodil, takže si sem můžete zajet/dojít i v případě, že se vám nechce absolvovat zhruba 20 km okruh po hřebenovce.
V Bílé jsme pak doplnili energii v bistru Špicar, kde jsme si dali chleba se škvarkovým sádlem a wafli s nutelou a čerstvým ovocem. Samozřejmě si tu můžete objednat i teplá jídla jako jsou halušky, valašská kyselice nebo domácí borůvkové knedlíky.
