Můj výlet začíná po příletu na místní letiště v Palu, pokračuje skrz národní park Lore Lindu a končí u překrásného jezera Danau Poso. Do Palu se dostanete nejlépe z letiště na Bali nebo z Jakarty. V Palu je obtížnější sehnat nějaký funkční skútr, avšak neváhejte zeptat se příslušníků policie a oni vám rádi poradí. Poté si dobře skútr zkontrolujte, zda vše funguje (blinkry ani tak ne, ale brzdy se budou hodit). Před odjezdem z Palu si natankujte plnou nádrž a kupte nějaké ty sušenky či konzervy a hurá směr džungle.
Nečekejte žádné pětihvězdičkové hotely. Vlastně nečekejte žádné hotely, protože tam nejsou. Ubytování hledejte buď u domorodců (stalo se, že si o peníze neřekli, ale je slušné jim něco dát, protože vám nabídnou střechu nad hlavou a něco k jídlu – obvykle rýži a nudle), nebo v losmenech, což je něco jako penzion.
Je dobré mít s sebou dostatek vody, protože z vesnice do vesnice to může trvat i deset hodin. Ve vesnici vodu mají, ale raději se zeptejte, jestli je převařená. Poznáte ji snadno, protože se převařuje na otevřeném ohni a tak trochu připomíná chuť uzeného masa (funkční název: kouřovka).
Na co nezapomenout
Kvalitních map této oblasti je málo (upřímně, žádnou jsem nenašel). Mobilní signál se vám ztratí, jen co se objeví první hustější porost, a tudíž Google Maps jsou k nepoužití. Dobře popsáno to je v průvodci od Lonely Planet, ale i tam jsou geografické chyby (např. silnice, která vede z levé strany kolem jezera Poso, vypadá, že se dá přejet za 2 hodiny, avšak zabere to minimálně 4,5 hodiny). Raději se místních zeptejte, kterým směrem a jak dlouho to je do další vesnice. Neptejte se na kilometry, jak je zvykem v Evropě, ale na dobu. Klidně vám řeknou, že je to 5 kilometrů a vy pak zjistíte, že to bylo 20 kilometrů.
  |
Počítejte s tím, že jakmile vjedete do džungle, tak se vaše rychlost přesunu rapidně sníží. Jeden úsek byl tak nekvalitní, že jsme 12 kilometrů jeli skoro 3 hodiny. Jestli bude pršet a vám zmokne sedlo na skútru a i přesto se rozhodnete jet, tak si ho řádně osušte, protože sezení na mokrém 1) není příjemné a 2) na tom terénu se skútr dosti otřásá, takže riskujete i rozedřený zadek, což už vůbec není příjemné.
Určitě si nezapomeňte přibalit sprej proti komárům (mně se osvědčil Off), opalovací krém, nějakou lepší pláštěnku, pevné boty, funkční trička, která můžete nosit i více dní, protože není dostatek míst na praní a v batohu na skútru vám to neuschne. A dále různé propriety, které potřebujete ke každodennímu přežití v džungli.
Pozor na počasí, džungle není pro každého
Než se vůbec vydáte na cestu, tak si na několika internetových stránkách zkontrolujte aspoň přibližný stav počasí na termín, kdy budete na cestě. Nutno podotknout, že počasí v Indonésii je občas nevypočitatelné, jako věštba cikánské kartářky.
Tento výlet absolvovali dva mladí (pohlední a elegantní) muži s dobrou fyzickou kondicí. Kdybych věděl, skrz co pojedeme, tak bych si spíše sehnal klasickou motorku a ne skútr s kubaturou jen 110 ccm. Skútry se nám totiž v džungli bořily do bahna, bylo je tak potřeba (občas i každých deset metrů) vyzvednout. Takový skútr váží 110 kg plus plný batoh, což je cca 125 kg celkem, takže tento výlet nedoporučuji silově slabším jedincům.
Taktéž ho nelze doporučit psychicky nevyrovnaným, protože jet někam skrz džungli, kde nepotkáte živáčka, štípou vás komáři, kolem spousta jedovatých hadů a pavouků, dochází vám benzín, jídlo a voda... Inu, dobře si to promyslete, avšak ty zážitky byly tak silné, až si překvapivě pamatuji spoustu detailů. Hovořím plynule indonésky, takže jsem neměl problém se s místními domluvit, avšak použijete-li řeč ,,rukamanohama“, tak se taky určitě dorozumíte, protože tamější obyvatelé jsou milí a přátelští.
Další reportáže si můžete přečíst na cestovatelském portálu HedvabnaStezka.cz.
