Češi jsou chladní a zasmušilí, někteří dokonce neslušní, říká Indonésanka

Lidovky.cz: Co vás na Česku nejvíc překvapilo při vaší první návštěvě?
Byla jsem překvapená, jak jsou Češi „chladní“ k ostatním lidem. A také mě překvapilo, jak málo se tu lidé smějí. Třeba v městské hromadné dopravě nebo na ulici se skoro nikdo neusmívá, ani když se na něj usmějete vy. Češi mi připadají takoví zasmušilí.

Lidovky.cz: Kdy jste se rozhodli, že tu chcete zůstat nastálo? Co vás k tomu vedlo?
Před třemi roky jsme se s rozhodli přestěhovat do Prahy. Manželovi tu nabídli dobrou práci.

Lidovky.cz: Co vám na Češích nejvíc vadí?
Upřímně řečeno asi povaha místních lidí. Češi jsou chladní, nevšímaví a jeden vůči druhému pasivní. Vyhýbají se konfliktům. To nikdy není dobré. a také se mi zdá, že se tu špatně přistupuje k lidem - zákazníkům. Servis v supermarketech i jiných obchodech není nic moc.

Lidovky.cz: Chodil jste někdy s Čechem, jací podle vás jsou?
Můj manžel je Čech a je to skvělý partner.

Lidovky.cz: Je nějaký rozdíl v tom, jak se Češi chovají k sobě navzájem, ke starým lidem, dětem, než jak je zvykem ve vaší zemi? Jsou Češi slušní?
Je to úplně jiné. Děti tady mohou být neslušní ke svým rodičům nebo starším lidem. Rodiče berou spíše jako kamarády a dokonce si z nich dělají srandu. V Indonésii jsou děti vychovanější - výchova je tu totiž přísná. Děti musí rodiče a starší lidi respektovat. Řekla bych, že Češi nejsou moc slušní.

Lidovky.cz: Co si myslíte o českém humoru? Libí se vám? Je hodně odlišný od toho, na který jste zvyklá?
Český humor mi nepřijde moc vtipný. Možná je to ale psotě tím, že my máme humor úplně jiný.

Lidovky.cz: Zajímáte se o českou historii? Je v ní něco, co vás zaujalo?
O českou historii se příliš nezajímám. Miluju ale Prahu, je v ní cítit historie - všude jsou staré budovy a věže. Také mám ráda Český Krumlov. To je opravdu nádherné město.

Lidovky.cz: Pijete pivo? Jak vám chutná česká kuchyně?
Než jsem přijela do Česka, tak jsem pivo nikdy moc nepila, teď už ho piju a je hrozně dobré. Z české kuchyně mám ráda kulajdu, poprvé jsem zde také ochutnala králíka a byl fantastický. Také jsem si oblíbila tatarák, který jsem neznala.

Lidovky.cz: Myslíte si, že už v Česku zůstanete?
Teď zůstáváme s rodinou v Praze. Líbí se mi, že je tu spousta aktivit pro děti - v porovnání s Indonésií. Řekla bych, že pro mladou rodinu je tady život lepší, protože se klade důraz klade větší důraz na rodinu - například, když jsem tu pracovala, tak jsme nedělali tolik přesčasů jako v Asii. Takže jsem zbytek času mohla věnovat právě rodině. Zaměstnanci tu také mají více dovolené.

Lidovky.cz: Učíte se češtinu? Je pro vás v Česku její znalost nezbytná?
Chodila jsem na kurz češtiny, ale moc mi to nepomohlo. Čeština je těžký jazyk a je tu k životu potřeba. Když nemluvíte česky, je těžké se tu domluvit - například v nemocnici, supermarketu nebo třeba na imigračním úřadě. Můj manžel mi s tímto pomáhá.

Lidovky.cz: Po čem se vám v Česku nejvíce stýská? Co má vaše země výjimečného?
Stýská se mi po přátelských lidech, po službách, které fungují a chybí mi lepší zákaznický servis. Pak samozřejmě také rodina, přátelé, pláž a chybí mi jídlo. Po čem se mi naopak nestýská je dopravní ruch v Jakartě, je tam opravdu hodně aut, velké zácpy a znečištěné ovzduší.