Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co Vám nejvíc ulpělo v paměti?
Pamatuji si, jak jsem byla vystresovaná, protože to bylo poprvé, kdy jsem se přestěhovala do ciziny. Do Prahy jsem přišla v roce 2008 na postgraduální kurz polymerní vědy UNESCO/IUPAC, který už více než dvacet let pořádá Ústav makromolekulární chemie AV ČR. Praha mě ohromila a první dojem umocnili také moji kolegové. Překvapilo mě, jak byli všichni milí a ochotní. Nejvíce mě v Česku šokoval jazyk. Především to, že stejné slovo v polském jazyce má v češtině úplně jiný význam, a ne vždy dobrý! Dodnes mě také udivuje, kolik Čechů používá vysokoškolské tituly na dokladech i na poštovních schránkách.
Lidovky.cz: Je nějaký rozdíl v tom, jak se Češi chovají k sobě navzájem, ke starým lidem, dětem, než jak je zvykem ve vaší zemi? Jsou Češi slušní?
Češi jsou k sobě velmi zdvořilí, možná až příliš. Někdy přemýšlím nad tím, jestli jsou opravdu takoví, nebo je to jen hra. Podle mě v Polsku trávíme více času s rodinou, nejen s tou nejbližší, ale také se vzdálenými příbuznými. A také se více staráme o starší. Překvapuje mě, jak často v Česku vidím starší lidi, kteří chodí sami k lékaři nebo nosí těžké nákupy. Jinak jsem potkala jak velmi slušné, tak velmi nepříjemné Čechy. Přijde mi, že je to spíše věc povahy daného člověka než národnosti. V poslední době se tu ale bohužel čím dál častěji potkávám s narůstající xenofobií a rasismem.
Lidovky.cz: Co si myslíte o českém humoru? Líbí se Vám? Je hodně odlišný od toho, na který jste zvyklí?
Český humor je docela podobný polskému, je však otevřenější a ironičtější, ale líbí se mi.
kdo je Patrycja Bober?Patrycja Bober přišla do Česka v rámci studia postgraduálního kurzu polymerní chemie, který se již více než dvacet let koná pod záštitou UNESCO a Mezinárodní unie pro čistou a užitou chemii v Ústavu makromolekulární chemie AV ČR na pražských Petřinách. Dnes vede v ÚMCH AV ČR vlastní oddělení, které se věnuje výzkumu vodivých polymerů. |
Lidovky.cz: Zajímáte se o českou historii? Je v ní něco, co vás zaujalo?
Nejsem milovník historie, ale v základní české historii se orientuji. Co mě překvapilo, je rok 1968, na který si Poláci obvykle nepamatují nebo o něm dokonce nevědí (alespoň já jsem o tom ve škole nikdy neslyšela). Rok 68 je ale v mysli Čechů stále velmi živý. Stalo se mi také několikrát, že když jsem zmínila svou národnost, lidé se mě začali ptát, jestli vím, co Poláci v roce 1968 dělali.
Lidovky.cz: Pijete pivo? Jak vám chutná česká kuchyně?
V Česku jsem se pivo dokonce naučila pít a mám ho ráda. Předtím to nebyl můj oblíbený nápoj, možná proto, že polské pivo je mnohem silnější. Tady mi nejvíc chutná černé nebo to nefiltrované. Také mám ráda speciální piva z malých pivovarů. Oproti všem mým českým kamarádům mi ale nechutná Pilsner. Co se týká kuchyně, hodně mi tu chybí zelenina, která v Polsku vždy tvoří velkou součást jídla. Ale miluji ovocné knedlíky, nakládaný hermelín a smažený sýr.
Lidovky.cz: Myslíte si, že už v Česku zůstanete?
Ano, jistě. Jsem zde téměř 11 let a mám už pocit, že je Česká republika můj domov. Nedávno se mé sny staly skutečností, stala jsem se vedoucí malého oddělení v Ústavu makromolekulární chemie, kde mám úžasnou příležitost vědecky růst v mezinárodní komunitě.
Lidovky.cz: Zajímáte se o českou politiku? Jaký na ni máte názor?
Mám ráda přehled, takže se pravidelně dívám na české zprávy, abych věděla, co se děje v české politice. Nijak moc zaujatá ale nejsem. Politiku neprožívám a také se o ní nebavím. Česká politika je té polské velmi podobná, obě připomínají cirkus. Liší se ale v tom, že ta v Polsku je silně propojena s církví. To se v Česku naštěstí neděje.
český šokJak se žije cizincům v Česku? Jsou tu spokojení, nebo jim u nás něco chybí? Pokud k nim patříte i vy a chcete se s námi podělit o svoje názory a dojmy, napište nám na adresu internet@lidovky.cz. Uveďte svoje jméno, národnost, proč jste do Česka přišel a připojte svoji fotografii. Jako předmět zprávy uveďte "Český šok". |
Lidovky.cz: Učíte se češtinu? Je pro vás v Česku její znalost nezbytná?
Aktuálně se česky neučím. V češtině se domluvím, česky umím číst i psát, samozřejmě s malými chybami. Problém mívám většinou až při psaní. Česky jsem se naučila hlavně díky přátelům z práce, kteří na mě od prvního dne mluvili česky. Protože pracuji v mezinárodní komunitě, v práci hovořím nejčastěji anglicky. Myslím si ale, že pokud někdo v dané zemi žije, měl by se naučit alespoň základy daného jazyka, které jsou nezbytné pro běžný život.
Lidovky.cz: Po čem se vám v Česku nejvíce stýská? Co má vaše země výjimečného?
Nejvíce mi chybí kamarádi z dětství a rodina, zejména moje máma, která je zároveň mým nejlepším přítelem. Teď se obvykle vidíme tak dvakrát do roka. A samozřejmě mi chybí polské jídlo.