Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

V Česku jsem se naučila pít pivo, hodně mi chybí zelenina. Častěji tu narážím na xenofobii, říká Polka

Cestování

  5:05
Patrycja Bober se do Česka přestěhovala ze sousedního Polska kvůli postgraduálnímu studiu na Akademii věd ČR. „Oproti všem mým českým kamarádům mi ale nechutná Pilsner. Co se týká kuchyně, hodně mi tu chybí zelenina, která v Polsku vždy tvoří velkou součást jídla. Ale miluji ovocné knedlíky, nakládaný hermelín a smažený sýr,“ říká.

Patrycja Bober foto: Archiv Patrycje Bober

Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co Vám nejvíc ulpělo v paměti?
Pamatuji si, jak jsem byla vystresovaná, protože to bylo poprvé, kdy jsem se přestěhovala do ciziny. Do Prahy jsem přišla v roce 2008 na postgraduální kurz polymerní vědy UNESCO/IUPAC, který už více než dvacet let pořádá Ústav makromolekulární chemie AV ČR. Praha mě ohromila a první dojem umocnili také moji kolegové. Překvapilo mě, jak byli všichni milí a ochotní. Nejvíce mě v Česku šokoval jazyk. Především to, že stejné slovo v polském jazyce má v češtině úplně jiný význam, a ne vždy dobrý! Dodnes mě také udivuje, kolik Čechů používá vysokoškolské tituly na dokladech i na poštovních schránkách.

Lidovky.cz: Je nějaký rozdíl v tom, jak se Češi chovají k sobě navzájem, ke starým lidem, dětem, než jak je zvykem ve vaší zemi? Jsou Češi slušní?
Češi jsou k sobě velmi zdvořilí, možná až příliš. Někdy přemýšlím nad tím, jestli jsou opravdu takoví, nebo je to jen hra. Podle mě v Polsku trávíme více času s rodinou, nejen s tou nejbližší, ale také se vzdálenými příbuznými. A také se více staráme o starší. Překvapuje mě, jak často v Česku vidím starší lidi, kteří chodí sami k lékaři nebo nosí těžké nákupy. Jinak jsem potkala jak velmi slušné, tak velmi nepříjemné Čechy. Přijde mi, že je to spíše věc povahy daného člověka než národnosti. V poslední době se tu ale bohužel čím dál častěji potkávám s narůstající xenofobií a rasismem.

Lidovky.cz: Co si myslíte o českém humoru? Líbí se Vám? Je hodně odlišný od toho, na který jste zvyklí?
Český humor je docela podobný polskému, je však otevřenější a ironičtější, ale líbí se mi.

kdo je Patrycja Bober?

Patrycja Bober přišla do Česka v rámci studia postgraduálního kurzu polymerní chemie, který se již více než dvacet let koná pod záštitou UNESCO a Mezinárodní unie pro čistou a užitou chemii v Ústavu makromolekulární chemie AV ČR na pražských Petřinách. Dnes vede v ÚMCH AV ČR vlastní oddělení, které se věnuje výzkumu vodivých polymerů.

Lidovky.cz: Zajímáte se o českou historii? Je v ní něco, co vás zaujalo?
Nejsem milovník historie, ale v základní české historii se orientuji. Co mě překvapilo, je rok 1968, na který si Poláci obvykle nepamatují nebo o něm dokonce nevědí (alespoň já jsem o tom ve škole nikdy neslyšela). Rok 68 je ale v mysli Čechů stále velmi živý. Stalo se mi také několikrát, že když jsem zmínila svou národnost, lidé se mě začali ptát, jestli vím, co Poláci v roce 1968 dělali.

Lidovky.cz: Pijete pivo? Jak vám chutná česká kuchyně?
V Česku jsem se pivo dokonce naučila pít a mám ho ráda. Předtím to nebyl můj oblíbený nápoj, možná proto, že polské pivo je mnohem silnější. Tady mi nejvíc chutná černé nebo to nefiltrované. Také mám ráda speciální piva z malých pivovarů. Oproti všem mým českým kamarádům mi ale nechutná Pilsner. Co se týká kuchyně, hodně mi tu chybí zelenina, která v Polsku vždy tvoří velkou součást jídla. Ale miluji ovocné knedlíky, nakládaný hermelín a smažený sýr.

Lidovky.cz: Myslíte si, že už v Česku zůstanete?
Ano, jistě. Jsem zde téměř 11 let a mám už pocit, že je Česká republika můj domov. Nedávno se mé sny staly skutečností, stala jsem se vedoucí malého oddělení v Ústavu makromolekulární chemie, kde mám úžasnou příležitost vědecky růst v mezinárodní komunitě.

Lidovky.cz: Zajímáte se o českou politiku? Jaký na ni máte názor?
Mám ráda přehled, takže se pravidelně dívám na české zprávy, abych věděla, co se děje v české politice. Nijak moc zaujatá ale nejsem. Politiku neprožívám a také se o ní nebavím. Česká politika je té polské velmi podobná, obě připomínají cirkus. Liší se ale v tom, že ta v Polsku je silně propojena s církví. To se v Česku naštěstí neděje.

český šok

Jak se žije cizincům v Česku? Jsou tu spokojení, nebo jim u nás něco chybí?

Pokud k nim patříte i vy a chcete se s námi podělit o svoje názory a dojmy, napište nám na adresu internet@lidovky.cz. Uveďte svoje jméno, národnost, proč jste do Česka přišel a připojte svoji fotografii. Jako předmět zprávy uveďte "Český šok".

Lidovky.cz: Učíte se češtinu? Je pro vás v Česku její znalost nezbytná?
Aktuálně se česky neučím. V češtině se domluvím, česky umím číst i psát, samozřejmě s malými chybami. Problém mívám většinou až při psaní. Česky jsem se naučila hlavně díky přátelům z práce, kteří na mě od prvního dne mluvili česky. Protože pracuji v mezinárodní komunitě, v práci hovořím nejčastěji anglicky. Myslím si ale, že pokud někdo v dané zemi žije, měl by se naučit alespoň základy daného jazyka, které jsou nezbytné pro běžný život.

Lidovky.cz: Po čem se vám v Česku nejvíce stýská? Co má vaše země výjimečného?
Nejvíce mi chybí kamarádi z dětství a rodina, zejména moje máma, která je zároveň mým nejlepším přítelem. Teď se obvykle vidíme tak dvakrát do roka. A samozřejmě mi chybí polské jídlo.

Autor: