Lidovky.cz: Co vás na Česku nejvíc překvapilo při vaší první návštěvě?
Oslnivá krása Čech. Vzpomínám si, že když jsem do Prahy dorazila poprvé, už cestou z letiště mě zaujala architektura. Cestou dolů Chotkovými sady mě uchvátil Pražský hrad a dech beroucí výhled na Malou stranu. A to jsem mimo USA měla srovnání i s dalšími evropskými a asijskými městy. Hodně jsem cestovala. Čtyři roky jsem pracovala v Soulu a při tom poznávala Asii a poslední měsíc před příjezdem do Čech jsem cestovala napříč Ruskem po Transsibiřské magistrále.
Lidovky.cz: Kdy jste se rozhodla, že tu chcete zůstat nastálo? Co vás k tomu vedlo?
Před patnácti lety jsem sem přijela na jednoletý pracovní kontrakt. Ale jak říkám, zamilovala jsem se do České republiky na první pohled a už po dvou měsících jsem se zde cítila jako doma a rozhodla jsem se tady usadit.
Juwana Jenkins Čtyřicetiletá Američanka Juwana Jenkins se do Prahy přestěhovala před patnácti lety a do české metropole se zamilovala na první pohled. V Česku se vdala, ale také rozvedla. Je bezdětná. Živí se jako bluesová zpěvačka a lektorka komunikace. Narodila se v Pensylvánii. |
Lidovky.cz: Co vám na Češích nejvíc vadí?
Že se lidé zaměřují spíše na to, co je štve, než na to, co je těší, zajímá a inspiruje. To, že se lidé zaměřují na negativní věci, mně skutečně vadí nejvíce. Když je zima, lidé si stěžují, že je chladno a když je teplo, stěžují si, že je horko. Přitom ti samí lidé, co si stěžují, že slunce moc pálí, jsou znepokojeni, když je pod mrakem.
Lidovky.cz: Chodila jste někdy s Čechem, jací podle vás jsou?
Byla jsem za Čecha vdaná, ale podle mě není fér hodnotit polovinu národa na základě zkušeností se třemi muži (jeden exmanžel a dva partneři).
Lidovky.cz: Je nějaký rozdíl v tom, jak se Češi chovají k sobě navzájem, ke starým lidem, dětem, než jak je zvykem ve vaší zemi? Jsou Češi slušní?
Ne, žádného výrazného rozdílu jsem si nevšimla. Přesto musím zmínit, že čeští muži jsou ve srovnání s americkými stále velmi galantní a kavalírští. Neváhají ženě otevřít dveře, složit kompliment či nabídnout pomocnou ruku. Nešetří ani zdvořilým úsměvem a milým smyslem pro humor, které mě vždy potěší a vylepší mi náladu.
Lidovky.cz: Co si myslíte o českém humoru? Libí se vám? Je hodně odlišný od toho, na který jste zvyklá?
Myslím, že český humor je docela jiný než ten americký. Navíc díky rozdílným kulturním hodnotám se občas vtip ztrácí "v překladu". Například pro Čechy je Chuck Norris klasickým svalnatým americkým kovbojem a la Jára Cimrman.
ČTĚTE TAKÉ: |
Lidovky.cz: Zajímáte se o českou historii? Je v ní něco, co vás zaujalo?
Česká historie mě zajímá velmi. Zbožňuji příběhy o Čechovi a Lechovi, Libuši, Karlovi IV. a Rudolfu II. a období první republiky. Velmi ráda mám i Národní muzeum a Národní divadlo, které v sobě nesou odkaz národní hrdosti a kulturního odkazu Čech. Díky tomu, že mě zajímalo Národní obrození jsem našla odvahu se učit česky. To, že v historii Čech bylo období, kdy se všichni lidé museli znovu naučit bezproblémově a plynule hovořit česky, pro mě bylo velmi inspirativní.
Lidovky.cz: Pijete pivo? Jak vám chutná česká kuchyně?
Ano, pivo piji. Jak bych ho nemohla pít, vždyť pivo tady chutná tak dobře. Ovšem až na pár malých pivovarů, pro které platí Monty Pythonův vtip o americkém pivě a kanoi. A s pivem jde česká kuchyně výtečně dohromady, takže jí zbožňuji. Především pak svíčkovou, zvěřinu a ovocné knedlíky.
Lidovky.cz: Myslíte si, že už v Česku zůstanete?
Rozhodně se neplánuji stěhovat. Česká republika je srdcem Evropy, takže je jednoduché jezdit do zahraničí na festivaly a koncerty, ať už jako účinkující či divačka.
Lidovky.cz: Zajímáte se o českou politiku? Jaký na ni máte názor?
O politiku se nijak zvlášť nezajímám, ale zprávy sleduji. Myslím, že politika je zde stejná jako kdekoli jinde ve světě. Samotný charakter politiky není horší nebo lepší, než lidé, kteří se jí aktivně účastní.
Český šok Jak se žije cizincům v Česku? Jsou tu spokojení, nebo jim u nás něco chybí? Pokud k nim patříte i vy a chcete se s námi podělit o svoje názory a dojmy, napište nám na adresu internet@lidovky.cz. Uveďte svoje jméno, národnost, proč jste do Česka přišel a připojte svoji fotografii. Jako předmět zprávy uveďte "Český šok". |
Lidovky.cz: Učíte se češtinu? Je pro vás v Česku její znalost nezbytná?
Nenavštěvuji žádný kurz češtiny nebo něco podobného, česky se učím pouze neformálně. Musím přiznat, že sice v Češtině domlouvám business, říkám vtipy a že se mi dokonce zdají i české sny a že si občas ani nedokážu vybavit anglický ekvivalent některého českého slova, nicméně stejně jako ostatní se stále hodně učím nová slova a fráze z rozhovorů s jinými lidmi. Samozřejmě musím přiznat, že když píši něco důležitého, nevšedního či dlouhého, tak neustále kontroluji svojí gramatiku, anebo to nechám za sebe někoho přeložit. V každém případě si myslím, že učit se česky je pro pohodlný život v Česku naprosto zásadní. Lidé, kteří češtině nerozumí, se mohou občas cítit dotčeni tím, jak Češi reagují. Ale kdyby česky uměli, tak by pochopili, že Češi mohou být jen podráždění počasím nebo něčím podobným a že v tom není vůbec nic osobního.
Lidovky.cz: Po čem se vám v Česku nejvíce stýská? Co má vaše země výjimečného?
Vždy se Vám bude po něčem stýskat, ať už jste kdekoli na světě. Zásadní je oceňovat to, co mám právě nyní před sebou. A věřte mi, kdybych si myslela, že se budu mít někde jinde lépe, tak jsem tam. A jestli mi zde něco chybí? Nic mi nechybí. A když se mi po něčem přece jenom hodně stýská, tak sednu do letadla a mohu se dostat kamkoli po světě. Rozhodně se necítím být bezmezně spoutaná pouze s Českou republikou či Amerikou. Zkrátka řečeno není jediný důvod k tomu, abych si stěžovala. A kdybych přece jenom něco nemohla přenést přes srdce, tak mohu jít. Česká republika je svobodná země.
