Češka na Islandu: Látkové kapesníky? Lidem tady připadají nechutné

Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
Hned od začátku jsem vnímala hlavně neuvěřitelnou svobodu. Už jsem tu sice měla pár přátel z dřívějška (půlroční pobyt v rámci programu Erasmus v roce 2011), ale přijela jsem sama a bylo zcela na mně, jak s následujícím rokem naložím. A pak ještě jedna taková zdánlivě banální věc – úžasně svěží vzduch. Vítr od moře tady totiž fouká skoro pořád, a i když si na něj člověk častokrát postěžuje, dýchá se tu díky němu o 100 % lépe než u nás na kontinentu.

Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazili? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?
Jedna taková maličkost by tu byla: Islanďané nepoužívají látkové kapesníky. Jednoduše proto, že jim smrkání do kusu látky, který si posléze strčíte do kapsy, přijde nanejvýš nechutné. Co jim ovšem nechutné nepřijde, je všudypřítomné popotahování a chrchlání. Když už kapesník použijí, tak jedině ten papírový, a po použití jej okamžitě vyhazují.

Lidovky.cz: Chcete se do Česka ještě někdy vrátit?

Momentálně jsem zpátky v Česku, takže otázka by měla znít spíš "Chcete se na Island ještě někdy vrátit?" Odpověď zní ano. Rozhodně bych tam nechtěla žít natrvalo, ale nějaký další dlouhodobější pobyt bych ocenila kvůli rozvoji jazyka.

Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí? Uvařila jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo?
Hodně mi chyběl český chleba, takže jsem to vyřešila tak, že jsem se ho naučila péct, a po návratu si ho peču i tady. Na Islandu jsem naopak ocenila bohatou nabídku ryb a mořských plodů a výrobků zdravé výživy, které jsou tam o něco dostupnější než tady. Co se druhé otázky týče, protože jsem byla student a pohybovala se v hodně mezinárodní skupině lidí, na řadu přišlo samozřejmě i několik českých večerů, včetně českého jídla. Pokud si pamatuji dobře, vařila jsem bramboráky a knedlíky plněné salámem a obě jídla se setkala s velkým ohlasem.

Lidovky.cz: Máte děti? Učíte je česky?
Děti nemám. Pro krajany ovšem existuje v Reykjavíku spolek Čestina pro děti na Islandu, který vede má známá Renata Emilsson Pešková a který se kromě výuky češtiny angažuje i v dalších aktivitách na podporu rozvoje naší mateřštiny a kultury na Islandu, což mi přijde jako báječná a velice záslužná věc.

Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?
První věc, co se Islanďanům vybaví při slově „Tékkland“ (= Česko), je samozřejmě Praha a pivo. Následně většinou začnou popisovat, kdy přesně naši metropoli navštívili a jak hrozně levné to pivo bylo.

Lidovky.cz: Sledujete tamní politiku? Liší se politická kultura od té naší?
Abych pravdu řekla, tamní politiku zas tak soustavně nesleduji, i když čas od času si nějakou tu zprávu v tisku přečtu. Letos v dubnu proběhly parlamentní volby, takže se tomu opravdu nešlo vyhnout. Co bych ale určitě ráda zmínila, je poměrně kontroverzní osobnost reykjavického starosty Jóna Gnarra. Původním povoláním je to totiž herec-komik a jeho vstup do politického života se stranou nesoucí název Besti flokkurinn (doslova „Nejlepší strana“) byl nejprve taky tak trochu recese. Nicméně Jón se v úřadu udržel už celé tři roky, a to i přesto (nebo možná právě proto), že se při zvláštních příležitostech nemá problém převléct do nejrůznějších kostýmů nebo třeba skočit v obleku do bazénu. Na Islanďany tenhle přístup očividně funguje.