Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Cestování

Cesta na památku UNESCO vede přes výčep. Na Mědníku se dolovalo stovky let a všechny hotely tam vyhořely

Vstupenky do štoly Marie Pomocná se prodávají ve výčepu restaurace Mědník. foto: David Vagaday, Lidovky.cz

Důlními díly doslova provrtaný kopec Mědník u městečka Měděnec se spolu s dalšími technickými památkami Krušných hor v létě dostal na seznam UNESCO. Davy turistů tam ale zatím nemíří, kromě malých cedulek u zpřístupněných štol se vlastně nedá ani moc poznat, že se člověk ocitl u památky UNESCO. Měděnec rozhodně stojí za návštěvu, okolo je vícero zajímavých turistických cílů a tras a také pozůstatek po tragické události, podle které vznikl známý film.
  15:22

Měděnec leží ve výšce 845 metrů nad mořem na silnici vedoucí z Chomutova na Klínovec a Boží Dar. Auto se dá odstavit buď na malém parkovišti přímo na svahu Mědníku u štoly Země zaslíbená, nebo pár set metrů odsud na parkovišti v Měděnci u zchátralého hotelu U Tomáše.

Výše zmíněná štola Země Zaslíbená je přístupná pouze na objednávku. Naopak běžně otevřená je štola Marie Pomocné, která leží zhruba o 100 metrů dál. Je mimořádná tím, že jako vůbec první důlní dílo ve střední Evropě byla zpřístupněna turistům, a to v roce 1910. Těžba v ní, stejně jako na celém Mědníku, skončila v roce 1870. V lokalitě se dolovalo od 15. století.

Jedna z mnoha štol ve vrchu Mědník.
Bývalý železnorudný důl Měděnec.

V létě se lze do štoly podívat každý den kromě pondělí. V květnu, červnu, v září a říjnu je otevřená pouze o víkendu. Nicméně čekat na prohlídku přímo u vchodu do štoly je past. My jsme tam dorazili v sobotu před 11. hodinou, ale zelená mříž byla zavřená a nikde nebylo živé duše.

Co je také nově v UNESCO? Hluboké rokle v Krušných horách vypadají jako dílo přírody, jsou to ale staré zřícené doly

Až odpoledne jsme si u místní hospody Mědník proti parkovišti všimli charakteristické pivní cedule Gambrinus s nápisem „Vstupenky do štoly v restauraci“. Vstupenky jsme si tedy ve výčepu koupili a vyrazili do dolu vzdáleného od hospody asi 200 metrů. Dědičná štola Marie Pomocné sloužila k odvodňování i k těžbě. Stejně jako na celém Mědníku se v ní dobývalo stříbro a poté měděné rudy.

Na začátku prohlídky jsme vyfasovali hornické helmy a vyrazili úzkým, spoře osvětleným tunelem na 750 metrů dlouhou trasu. K vidění je staré hornické nářadí a lampy nebo figuríny dětských i dospělých havířů. Jak nás průvodce upozornil, děti v dolech běžně pracovaly, začínaly ve svých osmi až deseti letech. Horníci pak umírali kolem čtyřicítky. V jednom místě trasy je možné spatřit zhruba 15 metrů dlouhou větrací šachtu, skrz níž je vidět denní světlo. Na povrchu je osazena mříží. Na stěnách štoly je patrná zelenkavá měděnka a rýhy po uranovém průzkumu z 50. let.

U Cínovce je k vidění nová památka UNESCO. Podzemí ukrývá jezera i unikátní česko-německou hranici

„Je to slabé, lidí je málo,“ odpověděl průvodce na dotaz, jestli se návštěvnost štoly po zařazení Hornické krajiny Mědník na seznam UNESCO počátkem července zvedla.

Přesně 915 metrů vysoký Mědník je zajímavý sám o sobě, i bez návštěvy štoly. Je v něm kolem 70 důlních děl, což je na jeden kopec v Evropě mimořádný počet, jeho úbočí je doslova rozryto starými odvaly a propadlinami. Z vrcholu, na němž stojí téměř 350 let stará rotundová kaplička Neposkvrněného početí Panny Marie vybudovaná z těžebních desátků, je nádherný kruhový výhled na Krušné hory včetně nedaleké farmy větrných elektráren nebo městečka Měděnec.

Půl kilometru pod zemí: ‚Radon je tu všude!‘ Krušnohoří s titulem světového dědictví ožívá

Zvědavé oči turisty určitě přitáhne nedaleký areál bývalého železnorudného dolu. Ohromné betonové stavby, jímž vévodí vysoká těžní věž, působí na okraji hlubokých lesů jako pěst na oko. Jde o Důlní závod Měděnec, který fungoval v letech 1968 až 1992 a byl posledním železnorudným dolem v Česku. Do roku 1997 se tam ještě těžily granáty a světlý druh slídy muskovit. Některé stroje z tohoto dolu jsou vystavené u silnice vedle hostince.

Vraťme se ale ještě na Mědník, kromě štol je těsně pod vrcholem ještě jedno zajímavé místo. Jedná se o plošinu, na které v letech 1873 až 1939 postupně stály tři hotely. Všechny ale vyhořely a po zničení toho třetího už žádný nový objekt na místě nevznikl.

Tragický požár

Později byl Měděnec svědkem ještě jednoho požáru, bohužel velmi tragického. Na začátku listopadu 1984 ve městě vyhořel Ústav sociální péče. Zahynulo při tom 26 chovanek z celkových 75. Událost se stala námětem pro film Filipa Renče Requiem pro panenku.

Místo se nachází vedle obecního úřadu necelých 300 metrů od restaurace Mědník, tedy té, v níž se prodávají vstupenky do štoly. Po ústavu zbyl pouze plot, pozemek je zarostlý. Tragédii připomíná pouze malý pomník a cedulka s historickými fotografiemi objektu a stručně popsanou jeho historií na kamenném sloupu bývalé brány. V budově byla až do roku 1948 továrna na nitě E. Altmanna s 250 zaměstnanci. Od počátku 50. let v ní asi do roku 1960 byla poddůstojnická škola Pohraniční stráže. Poté sloužila k různým účelům a nakonec tam působil později vyhořelý ústav.

Zajímavým cílem v okolí jsou také skály nazvané Měděnecké sfingy. Od města jsou vzdálené necelý kilometr a je z nich nádherný výhled do údolí Ohře a na protější Doupovské hory.

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!