Pátek 19. dubna 2024, svátek má Rostislav
130 let

Lidovky.cz

ČÍNSKÝ ŠOK: Seifertovo dílo, krteček a ambice rodičů. Proč Číňané studují češtinu?

Cestování

  5:38
Jaké to je přijet do Číny a začít zde žít a pracovat? O své postřehy, problémy, ale i úsměvné momenty se se čtenáři serveru Lidovky.cz podělila vysokoškolská vyučující Darina Ivanovová.

Ti, kteří už v Praze studovali foto: Darina Ivanovová

Na konci února se začal zase zalidňovat univerzitní kampus, a tak s prvním březnovým dnem za sebou máme první týden nového semestru. Studenti se sjíždí ze svých domovů zdaleka. Někdo má výhodu, že jeho město leží na trati rychlovlaku (1300 km ze Šanghaje do Pekingu zvládne rychlovlak za 5 hodin), jiní se trápí cestou ze severozápadu či severu (například z některých měst provincie Vnitřní Mongolsko) normálním vlakem i více než celý den. 

Ti, které roční stáž v Praze čeká
České reálie v kostce - křídla anděla, velikonoční dekorace, krtek, učebnice...

A někdo nemůže jinak než letadlem - jako jedna má studentka, která bydlí na ostrově Hainan, což je nejjižnější a nejmenší provincie Číny, a i tak jí trvá cesta 4 hodiny. To je asi tak, jako byste létali na pražskou univerzitu přibližně z Tel Avivu. Stejně tak se vrátili i evropští učitelé (mluvím o naší fakultě středoevropských jazyků), a tak zatímco studenti se po dlouhé pauze rozpomínají na studované jazyky, prvně jmenovaní si osvěžují používání hůlek.

Na univerzitě učím dvě skupiny studentů. Jedni absolvovali loni roční pobyt v Praze a druzí se na něj těší příští akademický rok, to znamená od letošního října. Jedna z nejčastějších otázek, kterou v Česku dostávají, je, proč studují právě češtinu. Musím říct, že i mě dokážou jejich odpovědi stále překvapovat. Nezapomenu na odpověď jednoho čínského studenta kdysi před lety v Praze, který mi na stejný dotaz bezelstně odpověděl, že to dostal jako úkol ve své provincii. 

Dodnes doufám, že jsem mu jen špatně rozuměla. Ale zpět k mým současným studentům, pokusím se o malý výčet jejich motivací ke studiu bohemistiky. Na prvním místě by asi stály filmy – jednak ten český animovaný s nemluvným podzemním hrdinou, druhak hraný, natočený čínskou produkcí v Česku před pár lety. 

Krtka zná v Číně opravdu skoro každý od střední generace po ty nejmenší. Řada mých studentů s ním opravdu prožila své dětství a někteří zatoužili porozumět těm několika málo slovům, která používá. Hraný film se jmenuje Jen my víme kde, prý se jedná o typický romantický „cajdák“ s kulisami matičky Prahy. Jak vidno, zafungoval nejen jako dobrá turistická reklama, ale pobídl i k serióznějšímu zájmu. 

Dalším důvodem je sport, a to hlavně tenis a hokej. Petra Kvitová a Karolína Plíšková rozhodně nejsou neznámé, zato hokej je zatím v obecném povědomí exotickou záležitostí a málokdo zná jeho pravidla. Pár fajnšmekrů se však mezi studenty najde. Nu a pak samozřejmě klasika – nenaplněné rodičovské ambice - jak se svěřila další studentka, tatínek vždycky obdivoval a četl středoevropskou literaturu a seznámil ji s takovými hrdiny jako Jan Hus a Jan Palach. 

Darina Ivanovová

Darina Ivanovová učila češtinu pro cizince na FF UK (v rámci práce několikrát krátkodobě učila na univerzitách v zahraničí, nejčastěji ve Finsku), do loňského léta působila jako tajemnice pro lektory a organizaci kurzů Letní školy slovanských studií FF UK. Je spoluautorkou učebnic Basic Czech I. a II., od září minulého roku pracuje na Beijing International Studies University. Baví ji cestování, design a architektura.

Darina Ivanovová

Nejkurióznějším důvodem ke studiu češtiny se mi jeví čínský popový hit s názvem Pražské náměstí. Existují i důvody hlubšího charakteru, jedna ze studentek mě překvapila znalostmi tvorby Jana Švankmajera a českého funkcionalismu, jiná tvrdí, že ji oslovily verše Jaroslava Seiferta v anglickém překladu před třemi lety a prostě zatoužila dozvědět se víc a přečíst si ho jednou v originálu. Docela bych jí věřila, protože jsem se setkala před čtvrtstoletím s Japonkou, která začala studovat češtinu proto, aby si pak v ní přečetla Havlova díla (mimochodem dodnes s ní kamarádím). 

Čínští studenti češtiny se nijak zásadně neliší od těch, s kterými jsem zatím měla čest (a byli ze všech myslitelných koutů světa). Jsou uvyklí více drilovat a učit se zpaměti, a to někdy aniž by dokonale rozuměli tomu, co se naučili. Dá větší práci je vyburcovat ke kreativitě v ústním i písemném projevu, to všechno je dáno stylem čínského vzdělávání. Hodně taky bojujou s českou výslovností, jsem k nim ale o hodně tolerantnější od té doby, co jsem sama začala sbírat trpké první zkušenosti s čínštinou. Překvapilo mě, když jsem poprvé přišla do třídy, kde sedělo skoro dvacet studentů a všichni se připravovali na lekci tak, že si nahlas četli texty z učebnice, samozřejmě každý svým tempem (tedy jeden přes druhého). Jsou opravdu velmi dochvilní. 

Občas zápasím o pozornost s jejich mobily, které odevzdávají do speciálních kapsářů jen při testech. Hledají v nich lexikální pomoc, když se nedohodneme ani přes angličtinu, no a odolejte přitom nutkání se mrknout, co je nového na sociálních sítích! Učitelů si však váží a ctí je. V tomto ohledu sen mnoha českých pedagogů.

Autor: