Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
U mě nelze hovořit o nějakém přestěhování. Do Španělska jsem emigroval v roce 1989 ještě před Sametovou revolucí a na své první dny ve španělsku snad nikdy nezapomenu. Stál jsem na barcelonské Rambla a ptal se sám sebe, co jako dál?! Znal jsem asi 3 - 4 slova španělsky a v kapse měl 25 peset. V paměti mi ulpěla ta dobrosrdečnost a vstřícnost Španělů, kteří se zajímali odkud jsem a co tam dělám...Také nikdy nezapomenu na rodinu českého houslisty Jindry Bartoně, který v této době byl ve španělské emigraci již nějaký ten rok a hrál na housle v Národním katalánském orchestru v divadle Lyceo. Jeho žena Marcela mi hodně pomohla ve vyřizování emigrantských papírů na španělských úřadech. Za to jim patří můj veliký dík. Bohužel, během let jsem na tuto rodinu ztratil kontakt.
Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazili? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?
Na žádný výrazně negativní zážitek, který by mi ulpěl v paměti si v začátcích mé španělské emigrantské existence nevzpomínám. Pro mě bylo krajně nezvyklé podávání třetinkových pívíček v barech a neskutečný nepořádek na stole při běžném obědě, a automatické stavění láhve s vínem k menu. A že pro Španěly bylo zase dost nezvyklé, když jsem si objednával pivo v půllitrech jako v Česku. Také mě ve Španělsku dost zarazil rozdílný pracovní rytmus, polední siesty a že si zcela běžně vyrazí na večeři v 9 -10 hodin večer.
Češi v ciziněSledujete rubriku Češi v cizině a zdá se vám, že v seriálu některé země chybí? Jsou to zrovna ty, ve kterých žijete? Ozvěte se nám. Pokud se s námi chcete podělit o svoje názory a dojmy, napište nám na adresu cesivcizine@lidovky.cz. Uveďte svoje jméno a krátce popište místo, kde žijete a důvod, proč jste do zahraničí odjeli. Jako předmět zprávy uveďte "Češi ve světě". |
Lidovky.cz: Chcete se do Česka ještě někdy vrátit?
Do vlasti jsem se poprvé podíval až po nějakých cca 10 letech pobytu ve Španělsku. I když jsem ve Španělsku prožil téměř půlku svého života a pokládám Španělsko za svou druhou vlast, tak když jsem zrovna delší dobu ve Španělsku, tak bych se rád na chvíli vrátil do Česka a když jsem zase delší dobu v Česku, tak bych zase hned jel do Španělska. Nemám problém žít v obou státech. Mám dvě vlasti. V současné době mě to zase jako tažného ptáka, táhne do Španělska.
Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí? Uvařil jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo?
Ve Španělsku mi ze začátku chyběly knedlíky, ale ty se nám časem podařilo různými improvizacemi a mícháním dostupných surovin nakonec i vyrobit v dobré kvalitě. Občas jsem Španělům i něco uvařil z české kuchyně. Nevěděli si například rady, jak a s čím jíst český knedlík. Mysleli si většinou, že to je nějaký typ bagety, a mazali si na knedlík třeba čokoládu.
Lidovky.cz: Máte děti? Učíte je česky?
Děti ve Španělsku snad žádné nemám. Aspoň dosud jsem nezaznamenal nějakou reklamaci výživného. Ale kdybych nějakého toho potomka ještě upletl, tak bych o zcela určitě vedl k češtině. Co bych to byl pak za vlastence, že?
Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?
Když se někdo při hovoru dozví že jsem Čech, tak většinou ti starší si vzpomenou československé interbrigadisty z občanské války a nebo řeknou - aááá Checoslovaco, muy bien (aááá Čechoslovák, velmi dobře ), pak navedou řeč na plzeňské pivo a překvapivě mnoho Španělů si připomíná československého fotbalistu Kubalu. Pak znají jméno Havel, Kundera, Švejk a současné fotbalisty, co ve Španělsku působili.
Lidovky.cz: Sledujete tamní politiku? Liší se politická kultura od té naší?
Politiku sleduji ve Španělsku dost okrajově. Nemá cenu se rozčilovat a ani mě to moc nezajímá. Španělé však na politické excesy svých politiků reagují mnohem bouřlivěji než Češi, kteří nadávají jen v hospodě a internetu, ale protestovat do ulic nevyjdou.
Kdo je Radim Buffalo Tobiáš?Je mi 56 let a jsem ostravský patriot žijící mezi Českem a Španělskem. Mezi mé zájmy patří především permakultura, přírodní stavění, baubiologie, ekofarmaření, léčivé byliny, použití obnovitelných zdrojů energie v tzv. ostrovních provozech a vůbec příroda a co se točí kolem ní. Do Španělska jsem emigroval v létě 1989. Nejprve jsem žil několik měsíců v Barceloně. Pak jsem přesídlil do puebla Calafell Playa, kde jsem pobyl několik let. Tehdy u mě nastala jistá existenční krize, kdy jsem vážně uvažoval o vstupu do cizinecké legie. Naštěstí však krize pominula. Dlouhá léta jsem žil i v přístavu Tarragona, kde jsem celkem známou postavou, jelikož jsem pracoval většinou jako barman a portýr v různých vyhlášených tarragónských barech a na diskotékách. Několikrát mi šlo o život, když jsem krotil klienty pod vlivem různých estupefacientních látek. Mimo tuto nevděčnou ale dobře placenou práci jsem také pracoval jako stolař, malíř pokojů, zahradník, rybář, farmář, kuchař či jako ochranka při koncertech. Také jsem byl zván k výslechům k soudu či na policii jako tlumočník čestiny a slovenštiny zadrženým prostitutkám. Během let jsem si udělal ve Španělsku několik rekvalifikací. V roce 1993 jsem zdárně ukončil první rekvalifikaci na námořníka, takže jsem držitelem španělského námořního pasu. Pak následovaly rekvalifikace na montéra fotovoltaických a termických instalací. Taky jsem si ještě stihl dokončit zemědělské vzdělání a rekvalifikoval se na kuchaře během jedné kuchařské reality show která běžela nedávno v ČT. Takže těch profesí mám celkem dost. Nakonec jsem skončil jako resident na Kanárských ostrovech, konkrétně na ostrově věčného jara Tenerife v rybářské vesničce Las Galletas. Při svých cestách po Španělsku jsem se na jeho venkově setkával se srdečností venkovanů a zjistil jsem, že se ve mě začínají probouzet sedlácké kořeny. |
