Co si o nás myslí na Kypru? Že si necháme všechno líbit, říká Češka

Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
Hned po příjezdu mě velmi překvapila velká rozmanitost ostrova. A to ať co se týče rázu krajiny, tak i skladby obyvatel i rozdílnosti životních stylů lidí, kteří tam žijí. Na Kypru žije poměrně mnoho cizinců, kteří si sem přijeli splnit svůj sen o udržitelném a soběstačném způsobu života, protože místní klima to relativně snadno umožňuje. Takže není problém tu narazit na Západoevropany žijící v jurtách nebo hliněných domcích. Zároveň tu ale najdete perfektní infrastrukturu a možná až příliš luxusních hotelů, restaurací a nákupních center.

Nejvíc mi ovšem ulpěla v paměti srdečnost a pohostinnost místních lidí. Ta je charakteristická asi pro všechny jižany, nicméně i přesto, že jsem kdysi jezdila pracovat jako delegátka do Řecka a na podobný temperament jsem tedy byla relativně zvyklá, tady se mi pověstná jižanská vřelost zdála ještě markantnější, což bylo příjemné překvapení.

Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazili? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?
Nemyslím si, že bychom my Češi měli nějaký zvyk, který je v rámci Evropy krajně nezvyklý. Snad jedině náš velmi pohanský způsob slavení Velikonoc. Velikonoční pomlázka a mrskání dívek byla udivující snad pro všechny cizince, kterým jsem o ní kdy vyprávěla.

Jinak co se týče nějakého zvyku v rámci každodenního života, na Kypru moc nepochodíte s dochvilností, velkým plánováním a přehnanou organizovaností, zejména tedy v mimopracovním životě. Kypřani tráví svůj volný čas velmi spontánně. Já jsem zvyklá si se svými kamarády z Čech plánovat společná setkání někdy až několik týdnů dopředu. Když si ale chcete s Kypřany naplánovat nějaký výlet nebo večeři třeba na následující týden, dívají se na vás jako na mimozemšťana a považují vás skoro až za úzkostného puntičkáře. Ovšem i přesto (nebo možná právě proto) mají Kypřani podstatně bohatší společenský život než my.

Lidovky.cz: Chcete se do Česka ještě někdy vrátit?
Kypr byla jedna ze zemí, kde jsem strávila nejdelší dobu v rámci zhruba jednoho roku, kdy jsem cestovala a vykonávala dobrovolnickou činnost. Konkrétně na Kypru jsem pomáhala jihoafrickému páru na farmě s microgreens a jedlými květinami, dále místnímu nadšenci při stavbě malé „off-grid“ osady uprostřed olivových hájů a citrusových sadů a také jsem pár týdnů pomáhala v hlavním městě Lefkósii (či Nikósii, chcete-li) jedné řecko-kyperské rodině s menšími interiérovými úpravami. Teď už jsem sedm měsíců zpět v Česku a musím přiznat, že po všem dobrodružství zažitém v zahraničí je pro mě příjemné cítit, že tady jsem doma a žiju v zemi, kde mám své pevné kořeny. Zároveň mi ale pobyt v zahraničí v lecčem otevřel oči a na spoustu věcí se teď dívám jinou optikou, než když jsem před těmi necelými dvěma lety odjížděla.

Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí? Uvařil jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo?
V cizině mi asi žádné české jídlo vyloženě nechybí. Nebo aspoň žádné takové, které bych si nemohla uvařit i z místních surovin. Pro své zahraniční přátele vařím česká jídla ráda. Nejvíce jim obvykle chutnají bramboráky, kulajda, bramborový salát a svíčková. Kypřanům se ale zdá česká kuchyně příliš těžká a chudá na čerstvost a výrazné chutě.

Lidovky.cz: Máte děti? Učíte je česky?
Děti nemám, ale i kdybych je měla a žila kdekoli na světě, česky bych je určitě učila.

Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?
Na prvním místě je vždycky pivo. Taky často slýchávám, že jsme národ, který si nechá všechno líbit.

Lidovky.cz: Sledujete tamní politiku? Liší se politická kultura od té naší?
Kyperská politická kultura se od té naší liší poměrně značně, a to zejména z toho důvodu, že severní část ostrova je od roku 1974 okupována Tureckem, což je samozřejmě v tamní společnosti velké téma. Nejvíce to pocítíte v hlavním městě Lefkósii, která je hranicí rozdělená na dvě části. Když tuto hranici přejdete, najednou se ocitnete v úplně jiném světě. To pro mě bylo fascinující. (Mimochodem problematika spojená s rozdělením tohoto města mezi dvě znepřátelené země je výstižně a zároveň velmi vtipně vyobrazená v komedii Smuggling Hendrix.)

Nicméně důsledek okupace pocítíte i v jiných městech jižního Kypru, a to z toho důvodu, že po okupaci se země stala daňovým rájem, aby nalákala zahraniční investory a ekonomicky si polepšila. S tím souvisí i to, že na Kypru je momentálně mnoho společností zejména z Ruska a Velké Británie, které bohužel z mého pohledu příliš nectí místní historii a tradice, přičemž nejznatelnější je to asi v otázce urbanismu.