Lidovky.cz: Jak prožíváte současnou situaci ve Španělsku? Jak již dlouho zde žijete?
Do Španělska jsem se přestěhoval před téměř šesti lety jako delegát české cestovní kanceláře. Po skončení projektu jsem začal s pronájmem apartmánů a to dělám dodnes. Před měsícem při návratu z dovolené jsem cestoval v letadle s lidmi, kteří roušky během letu nesundali. Přišlo mi to trochu přitažené za vlasy a myslel jsem si, že přece situace není tak hrozná a týká se hlavně Číny.
Po příletu do Malagy nikdo ze Španělů nenosil rukavice nebo roušky. Jen letištní personál byl výjimkou. Během pár dnů vše vyhrotilo. Jakmile se začalo v mediích hovořit o pandemii, denně docházelo ke stornům ubytování ze strany našich klientů a já začal mít hrůzu, co bude dál. Venku jsem ale stále potkával své sousedy a turisté bez roušek byli k vidění na plážích a vlastně se nic nedělo. Osobně si myslím, že Španělé a jejich vláda situaci podcenili.
Zavádíme karanténu, oznámily brazilské gangy. Pomohou s dodržováním zákazu vycházení |
V době, kdy už se v Česku hovořilo, že to je vážné, tak tady se pouze doporučovalo věnovat více hygieně rukou. Dnes je to úplně jiné. Do obchodu nesmíte bez roušky a rukavic. I ve velkých hypermarketech je ulička pouze od dveří k regálům s jídlem a na ulicích hlídkuje policie, která naprosto bez diskuzí pokutuje kohokoliv, kdo neprokáže, že jde do práce nebo na nákup. Paradoxem ovšem zůstává, že nosit roušku není povinnost, ale pouze doporučení. To mě děsí.
Lidovky.cz: Na své facebookové stránce jste sdílel prosbu o pomoc z Česka, neboť ve Španělsku nejsou roušky k sehnání.
Nechci sedět doma a zoufat nad 14 zavřenými apartmány, které provozujeme. Zpočátku jsem vysvětloval lidem na ulici, že musí mít roušku a chránit sebe i ostatní. Odpověď byla ale většinou stejná. Roušku nelze nikde sehnat a ušít si svou sice možné je, ale málokdo má doma kila zbytečného ložního prádla. Materiál navíc nikde nekoupíte. Požádal jsem na našem facebookovém profilu „ Apartmány ve Španělsku“, jestli by nám někdo z našich krajanů v Česku poslal pár roušek a já je tady rozdal. Mezitím jsem sháněl šicí stroj a materiál.
Během pár dní máme na cestě přes 2000 roušek a další nám lidé připravují. Je to obrovská solidarita a pro mě něco neuvěřitelného. Čechům není lhostejné, co se děje 3000 km od nich daleko. Ve Španělsku je aktuálně obrovský nedostatek roušek, gelů na ruce a rukavic. Ani ve velkých supermarketech takové zboží neseženete. Poslední vlastní roušky jsem rozdal tento týden sousedům a odměnou mi je jejich poděkování a často slzy v očích. Je pro ně nepochopitelné, že někdo, kdo je 3000 kilometrů daleko, chce pomoct a pošle roušky do Andalusie. Tuhle solidárnost nám tak trochu závidí. Roušky přednostně rozdáváme starším lidem a rodinám s dětmi. Jsme domluveni s lékárnami a supermarketem, že budou roušky rozdávat potřebným. Ke každé roušce přidáváme návod na praní a mnohdy psaný vzkaz od lidí z Česka.
Lidovky.cz: Jak to vypadá v ulicích a jaká opatření zde platí?
Ve městě vládne strach a jsem si jist, že tomu tak je v celé zemi. Už si tady uvědomují, že to není chřipka a denní smrtnost 600 lidí je katastrofa. V našem městečku Cala del Moral žije přes 41 tisíc lidí. Na plážích, promenádách a v ulicích nepotkáte nikoho. Panuje tady zvláštní, až děsivé ticho. Jen šumění moře nám dodává trochu síly a pocit, že snad bude líp. Aktuálně jsou v Andalusii otevřené pouze supermarkety s jídlem, malé obchody s jídlem a lékárny. To je vše. Krámy zavírají nejpozději v 16 hodin. Na nákup může vyrazit pouze jeden z rodiny, jinak platí striktní karanténa. Jediné, kdy máte pocit, že kolem vás ještě někdo žije, je večer ve 20 hodin, kdy lidé tleskají v oknech záchranářům a vlastně nám všem.
Lidovky.cz: Je dostatek základních potravin?
U nás ve městě je problém koupit maso, balené pečivo, toaletní papír, dezinfekční prostředky. Supermarkety se snaží zboží doplňovat, ale nové nařízení o zkrácené provozní době žene více lidí do obchodu. Já chodím jednou týdně a nakupuji s rozumem.
Japonský region ignoroval nařízení vlády a porazil koronavirus. Teď je vzorem pro ostatní |
Lidovky.cz: Pracujete v oblasti cestovního ruchu, současný stav se vás musí velmi dotýkat. Jak jsou na tom ostatní hotely a služby?
Ano, běžně máme u nás v Apartamentos Varadero obsazenost v těchto měsících kolem 70% a nyní jsme na nule. Přesto musíme platit vysoké náklady včetně spotřeby vody, elektřiny a dalších služeb. Bohužel jsem musel na čas propustit kolegy a doufám, že se situace brzy zlepší. Ostatní hotely jsou také zavřené a jsem si jist, že se potýkají se stejnými problémy. Minulý týden jsem se rozdělil o zásoby jídla s naším sousedem, protože on i jeho žena ze dne na den přišli o práci. Mnoho lidí je bez práce, město bez turistů, na kterých je závislých spoustu podnikatelů. Podobně jsou na tom asi i podnikatelé v Česku. Vladá včera uzákonila jednorázovou pomoc pro OSVČ s to ve výši 3500€. Podmínkou je však nepřerušení živnosti následujících 12 měsíců. Musím moc poděkovat našim klientům, kteří se rezervují přes náš web, že neruší rezervace. Přesunujeme jim rezervace nebo emailem potvrzujeme, že až se situace zlepší, mají u nás uloženou zálohu za dovolenou. Totéž bohužel nejde domluvit na velkých rezervačních portálech, kde máme prezentaci. Tak se vrací peníze klientům automaticky bez možnosti změny termínu.
Lidovky.cz: Někteří přišli o práci ze dne na den. Pomůže jim vláda?
Nechtěl bych nějak hanit rozhodnutí španělské vlády, ale ve srovnání s Českem je tady pomoc prozatím minimální. Mám dojem, že si neví rady. Chápu, že tlak ze strany odborů a podnikatelů je obrovský. Státní kasa není bezedná a je potřeba všechnu finanční pomoc zvážit a propočítat. Ovšem každý den bez zisku pro podnikatele znamená další propouštění a uzavírání obchodů, hotelů, restaurací a tak dále. Abych udržel firmu, pozastavil jsem zaměstnancům pracovní smlouvu, to zákon umožňuje. Asi 40% z výplaty jim hradí stát. Ovšem nepředpokládám, že po skončení pandemie se rychle vrátíme do starých kolejí, na který jsem byl zvyklý. Nejsem si tak jist, jestli budu moct vzít všechny kolegy zpět. Stejně jako musím odložit rekonstrukce a vše, co jsem si na letos plánoval. Španělsko na tom nebylo dlouhá léta dobře a nezaměstnanost v Andalusii je 25%. Peníze stát nemá, a tak si myslím, že velká podpora v této krizi nepřijde. Budeme si muset nějak poradit sami. Jsem si jistý, že to spoustu podniků položí. Španělsko zažilo za poslední roky rozkvět. Dařilo se podnikům a cestovnímu ruchu. A teď tohle.
Japonský lék na chřipku zabírá na Covid-19, tvrdí Číňané. Nefunguje ale u těžších případů |
Lidovky.cz: Jakou náladu pociťujete kolem sebe?
Potkáváte sousedy. Jindy veselí lidé. Teď na nich vidíte, že si neví rady. Neví co bude dál. Jak uživí svoje rodiny, jak a jestli vůbec nastartují svoje podnikání. Mnoho z nich má rodinné podniky a tím pádem je celá rodina bez práce. Pronajímáme v jedné z našich budov restauraci. Skvělá rodinná restaurace, ovšem pracuje v ní 12 členů jedné rodiny a ti jsou ze dne na den bez práce. Musíme doufat, stejně jako naši lidé v Česku. Věřím, že tenhle stav mnoho lidí změní. Podnikatelé začnou přemýšlet jinak. Doba blahobytu je pryč. Snad se všichni ponaučíme. Cítím, že je teď mezi námi víc dobra.
Lidovky.cz: Bojíte se?
Nebojím se nemoci, ale o svou rodinu, přátelé. Trpím, když denně čtu počty mrtvých, kteří umřeli mnohdy jen proto, že někdo nezodpovědný je do té situace dostal třeba tím, že si nezakryl obličej a roznášel nemoc dál. Jsem si jistý, že už to nikdy nebude jako dřív. A co se týče mého byznysu? Splnil jsem si sen a žiju u moře. Udělám všechno pro to, abych tady zůstal a vítal klienty u dveří našich apartmánů. Cestovat se nepřestane, spíš se ptám, kdy se zase začne.
