Dijon: francouzské město jídla, vína a cyklistiky

Co se týče jídla, bylo by nesprávné se omezit jen na hořčici, Dijon je obecně vyhlášené město gastronomie a kolem ní se tu točí tak trochu všechno. Pozvat někoho na večeři je skoro stejně důležité jako vzít ho do opery. V hlavním městě Burgundska si na své přijdou milovníci vína, ale i historických památek, procházek a cyklistiky.

Jestli by se měli Češi před příjezdem do Dijonu na něco připravit, tak je to podle Ilji Kuneše, který ve městě dlouhých třináct let žil, právě chování u jídla. Narazíte tu na specifický způsob stolování a velmi snadno můžete udělat společenské faux pas.

„Francouzi všeobecně a Dijoňané zvlášť považují jídlo za něco velice, velice důležitého. Proto o něm téměř pořád mluví a řádně si ho užívají,“ říká překladatel Ilja Kuneš, který o Dijonu hovoří jako o svém adoptivním městě. Přivála ho sem láska, navázal zde spoustu přátelství, a přestože nyní žije v Paříži, rád se sem vrací.

Zatímco u nás je nám odmala vštěpováno, že při jídle se nemluví, ve Francii narazíte na pravý opak. Nejde jen o žaludek, ale také o to, aby se člověk pobavil. Jídlo je společenská událost, jí se dlouho, několik chodů, mezi nimiž se dělají dlouhé přestávky. Uspěchanost při jídle je považována za buranství. Pokud máte velký hlad, nevrhněte se hned na vše, co je na stole. V dalších chodech toho přibude a můžete ochutnat více pokrmů. 

Restaurace jsou dražší, supermarkety ne

Téměř ke všemu se podává bageta. „Ta se nekouše, ale láme. Proto je na stole hromada drobků, které ve Francii nepředstavují faux pas, nýbrž naopak důkaz, že člověku chutná,“ směje se Kuneš.

Na závěr jídla vám většinou nabídnou sýry. Číšníkovi ukážete na tři čtyři druhy a on vám od každého ukrojí na talířek. „Jeden z mých kamarádů vzal kdysi vidličku a z tácu si s chutí dal na talíř celý jeden sýr. Na vyděšený pohled servírky jsem dodnes nezapomněl,“ vzpomíná překladatel. V regionu bohatém na víno se klade důraz na jeho soulad s jídlem. Například pít k hovězímu bifteku bílé víno se podle Dijoňanů prostě nedá.

Není francouzská kuchyně jako francouzská kuchyně, burgundská se liší od alsaské, provensálské nebo bretaňské. Co byste neměli zapomenout v Dijonu ochutnat, je typický aperitiv kir, bílé víno smíchané s alkoholizovaným sirupem z černého rybízu zvaným cassis. Jako předkrm se servírují šneci po burgundsku, tedy v česnekovém másle s bylinkami, nebo pečená žabí stehýnka. Tradičním hlavním jídlem je hovězí po burgundsku, jakýsi druh guláše na červeném víně.

Po hlavním jídle si můžete vybrat mezi sladkým dezertem nebo sýrem. K tradičním sýrům patří velmi smradlavý sýr Epoisse z nedaleké stejnojmenné vesničky, jako sladký dezert zkuste dijonský perník zvaný jeptiška (francouzsky „nonne“).

Náměstí Emila Zoly v Dijonu je jedna obrovská terasa řady restaurací, v nedaleké ulici Berbisey si Ilja Kuneš oblíbil restauraci La Bonne Fourchette s burgundskými specialitami. V pátek nebo v sobotu večer tam ale bez předchozí rezervace místo nejspíš neseženete.

Turisté toužící po zábavě by ve stejné ulici měli navštívit sklep nenápadného baru L’Univers, kde se nachází vyhlášený hudební klub nebo hudební bar Crocodile. Nejen v Dijonu, ale v celé Francii musíte počítat s poměrně vyššími cenami u služeb, tedy i v restauracích a kavárnách. Večeře vyjde jednoho člověka přinejmenším na 550 korun.

Nezvykem jsou pro Čechy dvojí ceny. Je rozdíl, pokud si dáte kávu u pultu, než když vám ji donese číšník ke stolu. Ceny bez donášky obsluhy mohou být i poloviční a káva tak vyjde okolo třiatřiceti korun, malé pivo na pětapadesát. Na druhé straně, všude musí být vyvěšen ceník, a vy se tak před objednáním můžete podívat, kolik co stojí. V supermarketech stojí potraviny podobně jako u nás.

Ubytování v hotelu lze najít od 1300 korun výše, přičemž jde o cenu za pokoj a platíte stejně, pokud tam budete sám, ve dvou, nebo ve třech.

V Dijonu si můžete půjčit loď

Dijon svým charakterem potěší milovníky turistiky, jízdy na kole, koupání i výletů za poznáním. Město jako sídlo mocných burgundských vévodů skýtá spoustu historických památek, ale mnohým postačí se jen tak procházet úzkými uličkami, koukat do výkladů butiků či posedět v jedné z četných kaváren. Střed města prošel nedávno rekonstrukcí a opětovné zavedení tramvají z něj téměř vytlačilo automobily. Ilju Kunešovi k srdci přirostla čtvrť mezi ulicemi Berbisey a Monge a náměstím Emila Zoly.

„Středověké uličky jsou plné půvabných zákoutí a především kavárniček a restaurací. Místo žije hlavně díky studentům zdejší univerzity. Na večeři bych vyrazil určitě sem,“ doporučuje Kuneš. Za návštěvu stojí historická prodejna hořčice Maille na hlavní ulici Rue de la Liberté, trh v blízkosti místní tržnice nebo Musée des Beaux Arts – Muzeum krásných umění v krajní části paláce burgundských vévodů, které nedávno prošlo rekonstrukcí. Nejen rodiny s dětmi si užijí projížďku vláčkem údolím řeky Ouche, který vyjíždí už od jezera Kir na západním okraji města. Je tu i pláž a dá se tam koupat.

Netradiční zážitek si dopřejete, pokud si v dijonském přístavu půjčíte loď. Stačí řidičský průkaz a asi dvouhodinové školení a vydáte se na plavbu Burgundským kanálem. Na západ od Dijonu překonává kanál horský hřbet, takže projíždíte lesy a skalnatými údolími. Pokud vás nějaké místo zaujme, stačí zastavit, nasednout na kolo a vyrazit za poznáním. Mimochodem i kolem samotného Burgundského kanálu se táhne dlouhá cyklostezka. Za návštěvu stojí třeba středověký hrad Châteauneuf asi dvacet kilometrů od Dijonu.

Pro výlety na kole se hodí také rovina na východ od města, která je protkaná říčkami a zavede vás až k řece Saône. Tady se zase bude líbit rybářům. Pahorkatina na severozápadě je naopak zalesněná, plná strmých, skalnatých údolí s divokými potoky. Hustými lesy lze vyrážet po vyznačených stezkách na pěší túry vší náročnosti. Mapu s turistickými trasami dostanete v turistické informační kanceláři na radnici, která je v bývalém paláci burgundských vévodů v centru města.

Vydejte se mezi vinaře

Na jih od Dijonu si na své přijdou milovníci vína. Tamní svahy, známé jako Zlaté svahy – Côte d’Or, jsou porostlé vyhlášenými vinicemi a co název každé místní vinařské vesničky, to světoznámé víno. I tady, mezi vinicemi až do města Beaune, vede cyklostezka.

Ochutnávka vína v okolních vesničkách vám také umožní navázat bližší kontakt s místními vinaři. „Vynechte okázalé prodejny podél hlavní silnice do Beaune. Vyrazte spíše mimo hlavní cestu. Místní vinař se vám rád pochlubí vášní svého života, a pokud budetemít štěstí, tak si skutečně blízce popovídáte a možná vás i pozve na večeři,“ doporučuje Ilja Kuneš s tím, že takový bezprostřední kontakt, který lze navázat v české hospodě, nesmíte od Dijonu příliš očekávat. A to je také to, co mu tu chybí.

Bohatství a plná peněženka se ve Francii neukazují, tím na místní dojem neuděláte. Není tu nijak výjimečné vlastnit zámek nebo pět továren a jezdit v otlučeném autě. Při procházení dveří, například v obchodě, je zvykem podržet je tomu, kdo jde za vámi. Projít dveřmi a nechat je za sebou zavřít je považováno za znak nevychovanosti. Život v Dijonu je méně hektický, což se odráží právě i ve vychutnávání si jídla, a možná to souvisí také s tím, že vše je na dosah ruky. Prakticky na všechna důležitá místa se dostanete pěšky. Nebo můžete využít mikrobusu, který brázdí centrum města a sveze vás zdarma.