Středa 12. května 2021svátek má Pankrác 19 °C přeháňky až bouřky Předplatné LN
Lidovky.cz > Relax > Cestování

NOMÁDI: Najezte se, budete mít rok hlad, loučila se babička. Rodina se přestěhovala do obytného auta

Je nás šest, už dva roky žijeme mimo domov. Pohodlí a jistoty měníme za... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Je nás šest, už dva roky žijeme mimo domov. Pohodlí a jistoty měníme za... | foto: NARUBY.life

Babička se s našimi dětmi loučila se slovy, ať se ještě u ní dobře najedí, že teď budou mít rok hlad. Tak vzpomínaji Tereza a Jan z projektu NARUBY.life na okamžik, kdy pronajali svůj rodinný dům a přestěhovali se do starého obytného auta. I se čtyřmi dětmi. „Cestu jsme vnímali jako worldschooling. Školu života, to nejlepší, co můžeme dětem dát. Naší hlavní myšlenkou byla cesta za dobrovolnictvím po evropských ekofarmách,” popisuji pro server Lidovky.cz

Lidovky.cz: Jak se tvářilo vaše okolí, když jste mu oznámili, že pronajímáte dům a stěhujete se s celou rodinou do starého obytného auta?
Přesně tak, jak si asi většina lidí představuje. Byla to ta těžší část našeho odjezdu. Těch, kteří nás v nápadu podporovali, bylo opravdu jen pár a vesměs to nebyli lidé z našeho blízkého okolí. Naopak jsme spíše museli čelit strachům ostatních, odmítání a nepochopení. Uzavíraly se sázky, za jak dlouho se vrátíme s nepořízenou zpět, kdo pro nás pojede, babička se s dětmi loučila se slovy, ať se ještě u ní dobře najedí, že teď budou mít rok hlad.

Je nás šest, už dva roky žijeme mimo domov. Pohodlí a jistoty měníme za...
Je nás šest, už dva roky žijeme mimo domov. Pohodlí a jistoty měníme za...

Lidovky.cz: Taková životní změna je, mírně řečeno, hodně radikální. Proč jste se k ní odhodlali?
Díky tomu, že jsme si rodinu pořídili už jako hodně mladí, tak v době, kdy se nám narodila dvojčata, jsme měli už docela bohaté rodičovské zkušenosti. Na vlastní kůži jsme si zažili, že dětství našich dětí je rychlá záležitost. Že jde spoustu věcí prošvihnout a vrátit zpět už to možné není. S nově narozenými dvojčaty jsme velmi silně vnímali, že tuhle příležitost buď můžeme využít, nebo se necháme i nadále mlít každodenním kolotočem povinností. Nestíhali jsme tenkrát užít si našich odrůstajících kluků ani těch dvou malých. A tak jsme se rozhodli vystoupit ze zaběhnutých kolejí a jednat.

Lidovky.cz: Máte čtyři děti. Čekal bych, že nejtěžší bylo odcestovat pro nejstaršího syna, který už je téměř dospělý. Nevyčítal vám Matěj, že musel zpřetrhat vazby?
Nevyčítal. Matěj byl v prvním ročníku na průmyslové škole. Nebavilo ho to tam. Celé noci hrál na počítači hry a přes den ve škole spal. Pronesl tenkrát památnou větu, že náš nápad zní docela šíleně, ale větší nuda než ve škole to nebude. My jsme mu na oplátku slíbili, že když pojedeme po ekofarmách jako dobrovolníci, budeme se co nejvíce snažit vyhledávat taková místa, aby tam měl příležitost poznávat mladé lidi z celého světa. To se někdy podařilo, někdy ne, ale ve výsledku myslím nestrádal.

NARUBY.life můžete sledovat na jejich stánkách , na facebooku a na instagramu

Lidovky.cz: Jak vaše školou povinné děti učíte? Kolik času denně věnujete vzdělávání? 
My jsme měli už před cestou školou povinného v domácím vzdělávání. Chodil na Svobodnou školu a dvakrát za rok jsme jezdili na přezkoušení. Takže to pro nás nebyla úplná novinka.

Je nás šest, už dva roky žijeme mimo domov. Pohodlí a jistoty měníme za...

Cestu jsme vnímali jako worldschooling. Školu života, to nejlepší, co můžeme dětem dát. Naší hlavní myšlenkou byla cesta za dobrovolnictvím po evropských ekofarmách. Poznávat jiné způsoby života, přírodu, učit se jazyky, vidět, jak to funguje v jiných rodinách a krajinách. Naučit se, že to, jaký chtějí naše děti žít život, je v jejich rukou. Nikdy jsme u nás doma nebrali děti jako někoho odděleného od nás. Přiměřeně jejich věku s námi řeší každodenní provozní věci, plánování, radosti i starosti. To je způsob vzdělávání, ve který my věříme. Na tu povinnou část potřebnou k přezkoušení nám potom stačilo pár hodin týdně.

Lidovky.cz: Považujete domácí vzdělávání za efektivnější než tuzemskou školní klasiku?
Domácí vzdělávání může mít mnoho podob a my osobně jsme přesvědčeni, že pokud je nějaký způsob vzdělávání smysluplný, je to vzdělávání sebeřízené. Máme na domácím vzdělávání po návratu našeho středoškoláka, ten se učí už sám a věnuje se aktivitám, které ho baví a dávají mu smysl. Jinak je určitě dobré, aby zaznělo, že když nejsme na cestách, děti nevzděláváme sami doma. Odjakživa pro ně hledáme alternativy, které jim co nejvíce vyhovují.

Lidovky.cz: Máte rodinné pravidlo: „Zážitek nemusí být dobrý, stačí když je silný“. Jak řešíte partnerské rozepře? Chodíte se hádat na nejbližší kopec, aby to děti nezasáhlo? Křičíte do příboje?
Teď nevím, jestli tyhle dvě věci k sobě úplně pasují. My jsme dva berani, takže když přijde na věc, běžet řešit naše rozepře na nejbližší kopec nestíháme. Spíš se potrkáme hned, klidně i v přítomnosti dětí. Pak si to všichni vysvětlíme a jdeme dál. Bereme to tak, že jsou prostě součástí toho, že nejde vždy všechno hladce, že i v nejbližší rodině může dojít k nějakému konfliktu. Věci si vyříkat, najít řešení, vyčistit vzduch a jít dál.

Rodinné pravidlo „Zážitek nemusí být dobrý, stačí když je silný“ snad nepatří k těm hádkám, ale spíš k situacím, kdy nejde všechno podle představ. Přijdou situace, které by člověk v tu chvíli vyměnil za cokoliv jiného, ale pak jsou to ty okamžiky, na něž s úsměvem vzpomíná nejraději.

Je nás šest, už dva roky žijeme mimo domov. Pohodlí a jistoty měníme za...

Nomádské cesty s dětmi

Lidovky.cz: Žili jste v rodinném domě. Pak na palubě obytného auta, kde není žádné soukromí. Váš životní prostor se smrskl možná na 20tinu toho, nač jste byli zvyklí. Dá se to přežít bez trvalých následků na duševním zdraví?
Vypadá to, že dá. Určitě nám chvíli trvalo, než jsme si zvykli všichni spolu na tak malém prostoru fungovat. Koneckonců to bylo poprvé, kdy naše rodina byla poprvé doopravdy spolu. Pak byly určitě i situace, kdy jsme si s nadsázkou říkali, že když přežijeme tohle, tak nás v životě už nic nerozhází. Ale ve výsledku, když jsme si našli systém, rozdělili pravomoci, vytvořili si každý svůj osobní prostor, tak nám to určitě více dávalo, než bralo.

Lidovky.cz: Hodně cestovatelů přiznává, že až život v autě jim naplno ukázal, že předtím žili „obalení“ kupou zbytečných věcí? Máte stejnou zkušenost? Stali se z vás minimalisté?
Jednoznačně. Nedílnou součástí našeho rozhodnutí bylo pronajmout náš rodinný dům. Aby to bylo vůbec možné, několik týdnů jsme jej postupně vyklízeli. Prodávali, rozdávali léty nahromaděné věci. Přestěhovat se potom v 6 lidech na rok do 12 metrů čtverečních, to udělá minimalistu z každého. To byla jedna ze skvělých věcí, které jsme si doopravdy užívali. Zjistili jsme, jak málo doopravdy k životu potřebujeme.

Po návratu jsme se zase zpátky nějakými věcmi obklopili, ale minimalisty jsme myslím v mnoha ohledech zůstali.

Lidovky.cz: Pro vás je důležité téma ochrany přírody, odstraňování obalů a život bez obalů. Jak to jde dohromady s životem v autě? Vždyť auto už pomalu získalo punc ničitele všeho…
Dobrá otázka. Na tu jsme právě z těchto důvodů také hledali odpověď. Asi není špatné pro začátek říct, že jsme za celý rok ujeli polovinu toho, co najezdíme dohromady v běžném životě. A samotný život naší rodiny v obytném autě spotřeboval zlomek toho, co spotřebujeme běžně. Na svícení jsme měli dohromady 5 LED světýlek, na topení, vaření a ohřev teplé vody jsme spotřebovali ani ne dvě desítky plynových lahví za celý rok. Vody jsme spotřebovali také nepoměrně méně.

Navíc tím, že jsme se často pohybovali v místech, kde jsou samozásobitelství a lokální zdroje samozřejmostí, i v tomto ohledu jsme se zase posunuli o velký kus dál. Z etických i ekologických důvodů jsme výrazně omezili spotřebu masa, z přesvědčení a zkušeností jsme začali v co největší možné míře vyhledávat potraviny v biokvalitě. Za celý rok jsme nekoupili žádný nový kousek fast fashion, ani nikam neletěli. A v neposlední řadě - vyrazili jsme na cestu 25 let starým obytňákem. Po několika zajímavých debatách jsme došli k závěru, že i v tomto případě je to efektivní využití materiálu. 

Je nás šest, už dva roky žijeme mimo domov. Pohodlí a jistoty měníme za...

Lidovky.cz: Co je to wwoofing?
Wwoofing je dobrovolnictví na ekofarmách. Přesněji WWOOFF je mezinárodní organizace s téměř 40 letou tradicí, která propojuje farmáře a další ekologické projekty s dobrovolníky za přísně stanovených podmínek. My jsme se pro tuto organizaci rozhodli proto, že jednou ze základních úmluv je, mimo práce za ubytování a stravu, předávání zkušeností od hostitele dobrovolníkům. Je to skvělá možnost jak nejen poznávat svět udržitelného přístupu k životu, ale také pomalého cestování. O dobrovolnictví a hlavně dobrovolnictvís dětmi máme článek u nás na blogu. Myslím, že stojí za přečtení každému, koho by to jen trochu lákalo vyzkoušet. (více čtěte ZDE)

Lidovky.cz: Myslíte si, že když děti budou pomáhat na farmách, že jim to pomůže v budoucím životě? V kariéře?
V kariéře jako takové nejspíš ne. My jsme s nimi společně chtěli hledat základní životní hodnoty a to se myslím opravdu podařilo. Pro nás nejsou rozhodující kariéry našich dětí, ale to, že budou umět žít život podle svých představ, dělat v životě to, co je baví. A jestli budou pracovat v lese, kanceláři nebo mít útulek pro opuštěná zvířata, to už pro nás není důležité.

Lidovky.cz: Čím se vlastně na cestě živíte? Kde berete peníze? Žijete z úspor?
Nejčastější otázka. Tady je určitě na místě zdůraznit to, co se často zaměňuje. Život na cestách není dovolená. Je to jen jiný životní styl. I nám samotným chvíli trvalo, než jsme si v tom udělali jasno.

Naše rozhodnutí bylo jet na co nejdéle, a to za co nejmenší náklady. V tom je výhodné dobrovolnictví, tam stojí život opravdu minimum a jsou místa, kde může být člověk opravdu dlouho. Druhou výhodou je potom zázemí obytného auta. Tam je pro rodinu ohromná úspora za jídlo, pití a koneckonců i za ubytování na cestách. Společně s náklady doma osekanými téměř na nulu nás potom měsíc na cestách stál zlomek toho, co nás stojí běžný provoz. A ano, jeli jsme z úspor. Vybrali jsme stavební spoření a těsně před odjezdem prodali rodinné auto i za cenu toho, že až se vrátíme, žádné mít nebudeme.

Lidovky.cz: Napsali jste e-book Zero waste s dětmi. Jak funguje vaše kočovná domácnost bez obalů?
Určitě nebudeme tvrdit, že 100% zero waste. Už jsme říkali výše, že kočovná domácnost je hodně udržitelná a zero waste. (e-book si můžete stáhnout zdarma ZDE) Máme takové pravidlo 80/20. Aby nám v tom bylo pohodlně, tak žijeme co nejohleduplněji, ale když je to lámání přes koleno, tak to nehrotíme. Máme třeba rezervy u mléčných výrobků. Těch jsme se zatím vzdát nedokázali a v tomto segmentu v našem počtu členů domácnosti prostě vyprodukujeme odpadu víc, než je nám milé.

Je nás šest, už dva roky žijeme mimo domov. Pohodlí a jistoty měníme za...

Lidovky.cz: Na Západě je podobný styl života celkem běžný, v tuzemsku jste dost výjimkou. Co vám nomádství dalo? A co naopak vzalo?
Mám dlouhý seznam toho, co nám dalo a nenapadá mě nic, co by nám vzalo. To snad mluví za vše. Když bych měla být konkrétnější, tak kromě toho, že nám dalo tu největší vzácnost - společně prožitý rok, spoustu společných zážitků, to, že jsme se konečně pořádně poznali, potkali spoustu skvělých lidí a přátel na farmách i na cestách, tak třeba mně osobně to dalo to, že dodnes si vážím každé teplé sprchy, kterou si mohu dát, pračky, kterou mohu v klidu naplnit a místa, kde ji mohu usušit. Myslím, že nás ta kombinace intenzivního společného soužití, neustálých změn plánů a přizpůsobování se situacím, taky dobře připravila na koronavirovou situaci.

A v neposlední řadě tu ohromnou osobní zkušenost, že pokud člověk po něčem touží, tak bez ohledu na okolí a své strachy, má do toho jít. Rozhodně jsme teď mnohem raději, že jsme to udělali, než kdybychom se teď ohlédli a zjistili, že jsme to nedokázali.

Lidovky.cz: Chcete v tomhle životním stylu pokračovat? Podle zprávy na sociálních sítích, že jste dům pronajali i na další rok, se zdá, že ano.
My jsme dům pronajali dokonce na další dva roky. Pokračovat určitě v nějaké formě stále plánujeme. Původně jsme se vraceli na pár měsíců, strávit Vánoce s rodinou, vyměnit obytné auto za kousek větší a znovu vyrazit. Od té doby říkáme, že my když plánujeme, tak se nahoře někdo hodně baví, takže to necháváme plynout, naše aktivity směřujeme tímto směrem a necháme se překvapit.

Lidovky.cz: Jako většina českých nomádů jste zamířili na jih. Bylo to kvůli počasí, nebo v tom byl i jiný záměr?
Kombinace. Původně jsme plánovali vyrazit jen na pár měsíců najít nějaký klid a nadhled nad naším kolotočem na nějaké farmě. Byli jsme na pár farmách v České republice a pak nás napadlo pátrat, jak je to s dobrovolnictvím i v jiných zemích. Na jih nás to táhlo vždycky, na zimu se to potom už nabízelo úplně samo.

Je nás šest, už dva roky žijeme mimo domov. Pohodlí a jistoty měníme za...

Lidovky.cz: Na jaké místo se chcete někdy zcela jistě vrátit? A proč?
Určitě jsou minimálně tři farmy, kam se chceme vrátit. Jednoduše proto, že nám přirostly k srdci.

Lidovky.cz: Která země je podle vás pro váš pohyblivý životní styl nejlepší?
Tak tady je to určitě hodně individuální. Jih, pravda, je teď velmi oblíbený. Tam mu to možná bude trochu na škodu. V létě tam ale zase není moc o co stát, vedro v obytňáku je opravdu náročné. Tam se zase nabízí vyrazit na sever. Pro nás to vlastně nebyly konkrétní země, ale jednotlivá místa, která nás brala za srdce. A každé jinak. Koneckonců, jedno z nejkrásnějších míst na spaní jsme našli hned po návratu kousek od Vizovic.

Bláznivý voyeur Tichý. Žil jako bezdomovec, dnes jeho fotky stojí statisíce

Miroslav Tichý žil na okraji společnosti v chudobě. Teď jeho fotky stojí... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premium V jeho domě se fotky válely po zemi, padal na ně prach i bláto z bot. Na téměř každé z nich byla skvrna od kávy nebo...

Za fotky nehody Philipa nabízeli obří sumu. Neprodal jsem, říká exšéf Kladrub

Princ Philip jako vozataj čtyřspřeží. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premium Když v roce 1996 přijela do Čech britská královna Alžběta II., snad nikdo nemohl velkému milovníkovi koní a jejich...

Svačiny jsou zbytečné. Stačí jíst dvakrát denně, vysvětluje profesor Anděl

Michal Anděl vedoucí Centra pro výzkum výživy, metabolismu a diabetu 3.... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premium Nadváhu má v Česku až 44 procent mužů a 31 procent žen. A obezitu dalších 20 procent mužů a 18 procent žen. Statisíce z...

J. Vonšovský Rodině respekt největší 9:04 16.3.2021
J. Koutský 10:24 16.3.2021

5 tipů na aktivity s nejmenšími nejen v době pandemie
5 tipů na aktivity s nejmenšími nejen v době pandemie

Dochází vám nápady, co s miminkem nebo batolátkem podnikat? Máme pro vás tipy, které zaručeně vykouzlí pořádný úsměv na tvářích. A také víme, které...