náhledy
Sny se mají plnit a na Mácháči po pláži jezdit nemůžeme, takže jsme si zajeli na Plage Blanche na jihu Maroka. Nepopsatelných 40 km pláže jen pro nás dva a spoustu racků. Kdo nezažil, nemůže pochopit. Freedom!
Autor: Rumas a Štemby
Ne každý den je super, bohužel se občas stane, že vás dožene únava po měsíci v sedle motorky nebo vám prostě jen nesedne večeře z předchozího večera… Člověku je špatně a doufá, že mu alespoň uleví trochu spánku, nic jiného mu nezbývá, moc doktorů se totiž v této části Afriky nenachází.
Autor: Rumas a Štemby
Člověk na každé své cestě potká dobré i špatné lidi a doufá, že ti dobří budou převažovat. My měli štěstí a osud nám do cesty přivedl tohoto německého motorkáře – cestovatele. Poprvé jsme ho potkali na trajektu do Afriky, kdy nám poradil a pomohl vyběhat všechny vstupní papíry, abychom se po výjezdu z trajektu nemuseli nikde zdržovat.
Autor: Rumas a Štemby
Při jízdě na sever jsme museli překonat Velký Atlas. Krásný kontrast pouštní krajiny s bílými vrcholky hor. Nejvyšší horou tohoto pohoří je Jebel Toubkal s výškou 4167 m. n. m., to už je pořádný kopec
Autor: Rumas a Štemby
V Maroku jsme si udělali ještě poslední terénní vložku. Připadali jsme si jak na opuštěné planetě.
Autor: Rumas a Štemby
Cesta zpátky vedla opět přes nekonečnou Západní Saharu, bohužel to jinudy nejde.
Autor: Rumas a Štemby
To by nebyla Afrika, abychom se nevyfotili u baobabu. Sice nebyl tak velký, ale lepší jsme nenašli, museli bychom ještě více na jih, tam by jich bylo dost, možná by se nám poštěstilo spatřit i něco z typické africké zvířeny, takhle jsme viděli jen prasata bradavičnatá a pelikány.
Autor: Rumas a Štemby
Jedna z nejznámějších off-roadových tras v Mauritánii je ta podél kolejí z Nouadhibou do Choumu. Kdo tuto zemi navštívil a nejel tuto trasu, tak jako by tam vůbec nebyl. Je to jediná železniční trať v Mauritánii, vozí tudy železnou rudu ze severu na pobřeží do přístavu. Vlak patří k nejdelším na světě, my napočítali asi 170 vagonů včetně 4 lokomotiv. V době největší slávy míval vlak přes 200 vagonů.
Autor: Rumas a Štemby
Po Meonim bylo dalším cílem legendární Růžové jezero v Senegalu – cíl všech vyhlášených rallye v Africe, ať už to bylo Rally Dakar, nebo ze současných například Africa Eco Race. Dokázali jsme to, jsme tu! Bohužel nebylo tak růžové, jak jsme si představovali, ale prý to bylo způsobeno opět počasím a malou koncentrací řas, které právě onu růžovou barvu způsobují.
Autor: Rumas a Štemby
Pohoří Tagant. Nachází se v centrální části Mauritánie, zbytek země je jen neprostupná nekonečná poušť.
Autor: Rumas a Štemby
Jeden z cílů, kvůli kterému jsme se vůbec rozhodli jet do Afriky, splněn. Bohužel památníček Fabrizia Meoniho byl pobořený a některé části chyběly úplně. Nedokázali jsme si to vysvětlit, vždyť nejbližší vesnička je 200 km pouští, široko daleko nic a nikdo není. Co nebo kdo to mohl takhle zničit?
Autor: Rumas a Štemby
Celou naši cestu nás provázelo špatné počasí v tom smyslu, že stále foukal silný vítr, který zvedal oblaka prachu a kolikrát nebylo vidět ani slunce, zároveň díky tomu nebylo ani nijak velké teplo, spíše naopak. Když to bylo jen trochu možné, tak jsme se před větrem kryli jak to jen šlo, ráno byl stejně stan z půlky zaváty pískem.
Autor: Rumas a Štemby
Na této trase leží i monolit Ben Amera, který je druhý největší na světě, hned po Uluru v Austrálii. V okolí se nachází několik dalších menších, ale stejně úchvatných monolitů. Díky odlehlosti od civilizace si tyto monolity zachovávají svoji tajemnost a neporušenost, což se bohužel nedá říct o Uluru.
Autor: Rumas a Štemby
Typickým znakem severozápadní Afriky jsou, krom starých rozpadajících se Mercedesů, kterých tu jezdí tisíce, stáda velbloudů. Paradoxně je jejich maso na místní poměry relativně drahé, takže častěji se návštěvník setká s hovězím nebo skopovým.
Autor: Rumas a Štemby
Mauritánie! Přejezd hranic byl zkouškou pevných nervů a trpělivosti, ale po asi 8 hodinách čekání nás konečně pustili do této mezi cestovateli neprávem opomíjené země. Příbřežní části nejsou úplně nejkrásnější, většinou plné smetí a všelijakých vraků lodí nebo aut. To je jeden z důvodů, proč se při pobřeží moc nezdržujeme a vyrážíme do nehostinného, ale malebnějšího vnitrozemí.
Autor: Rumas a Štemby
Před námi je Západní Sahara, nejnezáživnější úsek výpravy, téměř 1200 km asfaltu podél Atlantického oceánu. V zimním období zde neuvěřitelně fouká, to na komfortu moc nepřidává. Na foto je příjezd do města Tan-Tan.
Autor: Rumas a Štemby
I zdánlivě nehostinné pouštní hory mohou být plné života a hrát krásnými barvami.
Autor: Rumas a Štemby
Co by to bylo za cestovaní, aby se něco nepokazilo? Jedna motorka stávkovala hned druhý den v Maroku, ale po zásahu místního mechanika se mohlo jet dál. Zde jsme si pomohli svépomocí, naštěstí se nejednalo o nic vážného. Byla to zároveň i poslední závada za celou naší cestu.
Autor: Rumas a Štemby
…poté zase po kamenité cestě. Vždy ale s krásnými scenériemi okolo vás.
Autor: Rumas a Štemby
Jedna z etap slavné soutěže Rally Dakar vedla kolem alžírských hranic a my jako velcí fandové rallye jsme ji samozřejmě nemohli vynechat. Chvíli jedete v hlubokém písku...
Autor: Rumas a Štemby
Základem vydařeného dne je vydatná snídaně. Marocký chleba s několika marmeládami, vajíčka, olivy, různé pečené buchty a v neposlední řadě i vynikající marocký čaj, ten bychom mohli pít furt.
Autor: Rumas a Štemby
Našli jsme si ubytování pod dunami, shodili téměř všechny věci z motorek a jeli to zkusit do písku znovu. S lehčí motorkou to šlo o poznání lépe, snažili jsme se toho co nejvíc pochytit a když se den chýlil ke konci, tak už jsme si připadali jak střílení dakaroví závodníci
Autor: Rumas a Štemby
Konečně první duny. Ježdění v nich jsme si představovali jak Hurvínek válku, nenapadlo nás, že s plně naloženými motorkami to bude tak těžké. Trošku nám zmrzl úsměv na rtech a objevily se i pochybnosti o úspěchu naší cesty…
Autor: Rumas a Štemby
Často silnice vypadají takto – několik kilometrů rovně, pak mírná zatáčka a opět rovně. A takto furt dokola. Je to unavující a nezáživná cesta.
Autor: Rumas a Štemby
Maroko pro nás byla první africká země, které se naše nohy kdy dotkly. Jaké bylo překvapení, když jsme z trajektu nevyjeli rovnou do pouště, ale do poměrně zelené a chladné krajiny. V noci jsme dokonce mrzli a přes den se také moc neohřáli. Těšili jsme se do písečných dun, takže jsme sever Maroka brali hlavně po asfaltových silnicích nejkratší cestou do města Merzouga.
Autor: Rumas a Štemby