Finové jsou spoutaní pravidly, improvizaci neznají, říká Češka

Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
Přistěhovala jsem se v polovině února 2010. Bylo nádherně slunečné počasí, skoro dva metry sněhu, zamrzlé moře a chodníky posypané jen štěrkem. Přestože jsem nastoupila do evropské agentury s více jak 400 zaměstnanci z různých zemí EU. Míra byrokracie a komplikací se zařizováním základních věcí jako je bankovní účet nebo mobilní telefon, byla neuvěřitelná, a měla jsem pocit, že jsem prvním cizincem, který se tu kdy ocitl. V bance se mě například ptali, k čemu a jestli skutečně potřebuji kreditní kartu, mobilní operátor požadoval zálohu 600 eur jen na to, abych mohla získat smlouvu na mobilní služby. Finsko je zemí pravidel na téměř úplně všechno, a pokud člověk jakkoli jen mírně vybočuje, dočká se jen jednoduché odpovědi: ‘Omlouváme se, ale to není možné‘. Neexistuje tu žádná míra improvizace nebo snaha vyhovět zákazníkovi. Na druhou stranu je téměř automatické, že všichni mluví anglicky a i většina formulářů a část webových stránek alespoň některých bank a institucí je v angličtině.

Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazili? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?
Osobně nemám žádnou zkušenost, protože sama žádné typicky české zvyky nepraktikuji. Naopak oceňuji jeden zvyk, který máme s Finy společný, a to je zouvání se v bytech. Fin se okamžitě zuje ve dveřích, kamkoliv přijde na návštěvu, řemeslník se zuje bez vyzvání, když přijde opravit televizi, nebo zkontrolovat topení a to je sympatické.

Lidovky.cz: Chcete se do Česka ještě někdy vrátit?
Přijela jsem do Finska z pracovních důvodů a nikdy jsem ani na okamžik neuvažovala, že by to byla země, kde bych se chtěla natrvalo usadit. Důvodů je celá řada, jsou komplexní, a do určité míry je v tom Finsko nevinně, ale kdybych měla vyjmenovat pár věcí, na které jsem si tady za víc jak pět let nezvykla, a které by mi vždycky vadily, tak je to určitě období od konce února do května - jinde v Evropě čas jara, tady šedivé bezbarvé předjaří s vrstvami vrzajícího štěrku na chodnících a zbytky špinavého sněhu a pak už výše zmíněná touha Finů všechno sešněrovávat do přesných pravidel. V Čechách jsem doma a do Česka se určitě vrátím.

Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí? Uvařil jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo?
Chybí mi náš český chleba. Ve Finsku je mnoho různých druhů – i tmavých – chlebů, některé jsem si taky oblíbila a mám kamarády v Česka, kterým finský chleba tak chutná, že jim ho vozím odsud, ale sama si z Prahy sem vozím ten náš. Jinak nejsem typickým vyznavačem české kuchyně, takže mi tu nechybí. Někdy peču jablečný závin, ten všem moc chutná, ale to není asi zrovna typicky české jídlo.

Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?
Asi první asociací je hokej, většina Finů má přehled o tom, jaké místo má Česká republika na mezinárodní hokejové scéně, znám i finské fanoušky, kteří jezdí do Česka na hokej pravidelně. Obecně Finové do Česka myslím jezdí rádi – jsme pro ně velice levnou a snadno dostupnou destinací. Další asociací je značka ŠKODA, škodovky jsou tu oblíbené, jezdí jich tu velká spousta.

Lidovky.cz: Sledujete tamní politiku? Liší se politická kultura od té naší?
Nesleduji nijak detailně, bez znalosti jazyka by to ani dost dobře nešlo. Nicméně na základě i jen kusých informací, které se ke mně dostanou, si nemyslím, že by se místní politická kultura nějak diametrálně lišila od té naší. To je tak trošku taková česká vlastnost – myslet si, že všude jinde je to lepší, než doma, ale ono to tak vůbec není. Obecně na celou řadu věcí doma člověk nahlíží jinak a s větší shovívavostí, když žije delší dobu v jiné zemi. A i proto je taková zkušenost podle mého názoru užitečná – pro to si uvědomit, jaké je to být doma.