Pohled na fotografie z interiéru bytu Ladislava Fukse (24. 9. 1923 –19. 8. 1994) v Praze-Bubenči nikoho nenechá na pochybách, že patřil k největším podivínům české literatury. Sice nespával v rakvi, jak se s oblibou tradovalo, ale přesto po něm zbyla řada tajemství. Kolovaly o něm povídačky a fámy, které sám rád vymýšlel a často přiživoval a jen výjimečně vyvracel. Svým životopiscům nastražil do cesty neuvěřitelné šifry a pasti. Trochu záhadně vyznívá i pohled na díla, která napsal: tím docela nejstarším je totiž knížka o 160 stranách, stroze nazvaná Zámek Kynžvart – historie a přítomnost.
První rozsáhlejší práci, která popisovala kynžvartský zámek, jeho historii a umělecké sbírky v souvislosti s jeho neslavnějším majitelem, rakouským kancléřem Klimentem Václavem Metternichem, Fuks sepsal během let, kdy byl zaměstnancem Státní památkové péče na zámku Kynžvart. Knížka vyšla v roce 1958 a už o rok později se Fuks vrátil do Prahy, kde nastoupil do Národní galerie. Zámek se mu ale v lehce kafkovském duchu dostal pod kůži patrně víc, než čekal, a sbírka kuriozit, která na Kynžvartu zůstala po knížeti Metternichovi, Fukse nadchla natolik, že v podobném stylu vyzdobil svůj byt v Bubenči. Soubor morbidních bizarností s lebkami, umělými květinami a vycpaným papouškem se už za jeho života stal legendou.
Slavnostní nástolníkyMezi nejkrásnější interiéry na zámku Kynžvart patří společenský sál a zámecká jídelna s evropsky unikátní sbírkou zlacených nástolních souprav Thomire. Stolní soupravy z majetku knížat Metternichů vytvářely architekturu slavnostních tabulí. Slavnostní tabule zde má připomínat skutečnou historickou událost, a to honorární banket u příležitosti návštěvy císaře Ferdinanda I. na Kynžvartu v roce 1835. Stůl je jedenáct metrů dlouhý, prostřený pro čtyřiadvacet osob a pozornost přitahují právě tři zlacené nástolníky, rozmístěné podobně, jako se používaly kdysi, a doplněné o květiny, cukrovinky a svíce. Vidět jste je mohli i ve filmu, protože dochované historické artefakty občas poslouží jako dobové kulisy. Objevily se například ve snímku Obsluhoval jsem anglického krále. |
Kabinet kuriozit na Kynžvartu
Fuksův byt v Bubenči už neuvidíte, kabinet kuriozit na zámku Kynžvart ale ano. Zavede vás do něj jeden ze stálých prohlídkových okruhů. Zatímco ten první prochází nádhernými zámeckými interiéry a knížecími salony rodiny Metternichů, zámecké muzeum nabízí unikátní sběratelské předměty nejen ze sbírek kancléře Metternicha a jeho potomků, ale také ze sbírkové činnosti Karla Hussa, posledního chebského kata a zároveň prvního správce zámeckého muzea.
Takové bohatství se podařilo uchovat jen zázrakem. Mezi vzácnými osobními předměty slavných historických osobností se najdou třeba cestovní hodinky krále Matyáše Korvína, hřeben Marie Terezie, rukavice popraveného mexického císaře Maxmiliána, cenné samurajské zbroje, vzácné palné a chladné zbraně i pravé katovské nástroje. K nejcennějším kouskům patří dvě egyptské mumie, z nichž starší pochází z doby před 3500 lety.
Kynžvartský ráj na zemi
Zámek knížete Metternicha ve stylu vídeňského klasicismu má štěstí, že je plně bezbariérový: nestojí na skále nebo na útesu, ale v mírném údolí, z parkoviště k němu stačí sejít z mírného návrší, v budově je navíc výtah, kterým se do expozice dá dostat i na vozíčku.
Kynžvart ale má ještě jednu zvláštnost: když se od něj rozhlédnete do všech stran, ať už k hospodářskému dvoru, anebo opačným směrem do parku, vychutnáte si stejný výhled jako před dvěma sty lety věhlasný kancléř a před nějakými sedmdesáti lety budoucí spisovatel Fuks. Kolem dokola je jen park, košaté stromy, tráva, cesty vysypané pískem a na obzoru huňaté lesy. Nikde nestarší paneláky, elektrické stožáry a tovární komíny, dokonce sem nedoléhá ani šum civilizace.
Není sice daleko, ale tento ráj zatím zůstal nedotčený. Kancléř i spisovatel by z toho nepochybně měli radost.
