náhledy
Nám přálo štěstí. Respektive, sněhu bylo tři…. hromady. Což nebylo zrovna to pravé ořechové, ale v kempu pod sedlem nikdo. Takže jsme postavili stany u plesa, udělali žrací pohodu pro naše žaludky a s prvním setměním šli spát. Ráno stoupáme vzhůru a s přibývající výškou, se čím dál víc naše kroky propadají do sněhové vaty. Nejúspěšnější z nás v dané disciplíně byl Pavel. Zaprvé byl objemově nejsolidnější chlap a za druhé, šel poslední. Čímž rozšlapával již rozšlapané.
Autor: Marek Holeček
Při pohledu na něj s přibývající strmostí žlabu, jeho počínání připomínalo jeden krok nahoru a sjeté dva dolu. Teoreticky neměl tudíž šanci. Ovšem je to hoch bojovný a navzdory protivenstvím, po pár hodinách stojí vedle nás na hřebenu.
Autor: Marek Holeček
Žádné dlouhé rozjímání, jelikož z nebes začalo drobně sněžit. Intuitivně za špatné viditelnosti hrneme někam příkrým šutrovištěm dolů. Později se dovídáme od místních gajdů, tahající své ovečky na provázkách, že více než tři týdny tudy nikdo neprocházel.
Autor: Marek Holeček
Je to dáno nechvalně proslulým sedlem Amphu Lapcha, nacházejícím se ve výšce 5845m n.m.. Jehož překonání, je vždy dáno momentální zasněžeností. Ten ať s vysokou pokrývkou, nebo naopak malou, může výrazně znepříjemnit přechod do dalšího údolí Hunku.
Autor: Marek Holeček
Ten kopec opravdu tak vypadá, jako kdyby ho tam nějaký obří mimino v nějakém rozmaru zapíchlo. Zde dáváme sbohem i našim nosičům Manimu a Ghopalovi, kteří nám nesli na svých bedrech náklad. Od dalšího rána, si poneseme pěkně svůj osud již sami.
Autor: Marek Holeček
Vše si užíváme a kroky pokračují až do Chukungu, což už je několik hodin od odbočky směrující pod Everest. Však naše cesta se stáčí ještě více k východu, podél himalájského nanuku Ama Dablam.
Autor: Marek Holeček
Také je třeba přidat fakt, že cestu lemuje spousta lodží dychtivě lačnící po svých hostech. Kde vám prodají předražený čaj a esenci atmosféry lidí žijících v podhůří. Ale i Budhistické stúpy ověnčené plápolajícími praporky, vystavěné na strmých výspách, či chrámy, které mi atmosférou evokují pohádkovost z dětských časů.
Autor: Marek Holeček
Marek Holeček
Autor: Marek Holeček
Mé putování s „píšťalkama Pavlem a Lukym“ končilo odchodem z Namche Bazaaru (3440 m n.m.), nabrali jsme směr na třetí pól světa pod Chumulangmu. Samo údolíčko je kouzlem přírodních krás. Nejen s výhledy na sněhobílé obry, ale i v úbočí obrostlé vysokohorským deštným porostem, obsypané květenou, včetně dravých řek s modrozeleným nádechem, či padající vodní tříští z vodopádů
Autor: Marek Holeček
Jistě, přesto se vždy jedná o etalon kvality a tím i hodnoty, která dokáže přestát zub času. Tak jako harmoničnost tónů Mozarta, živá plátna ze štětce od van Gogha, sošnost a proporčnost uvězněná v mramoru z Michelangelova dláta, trojrozměrný svět Gausseho, či schopnost tvrdě a osvíceně vládnout světu, jako královna Viktorie. Myslím, že máme definováno a mohu se odrazit dál.
Autor: Marek Holeček
Nu dobrá a co to slovní spojení „ normální klasika“ vlastně označuje. Něco ověnčeného historií, zapadané prachem, nebo s čím bychom si již neměli lámat hlavu. Jelikož se svět od té doby mnohokrát přetočil a my bereme jisté věci za klasický základ, na kterém mohly růst ty další.
Autor: Marek Holeček