Adepti musí projít jednotnou listopadovou zkouškou, která otevírá vstup k univerzitnímu vzdělání, potažmo k lepší budoucnosti. Samotná zkouška patří k jedněm z nejtvrdších vůbec, a to nemluvím jen o její devítihodinové délce.
Život v zemi se v době jejího konání prakticky zastavuje, ruší se vnitrostátní lety (aby neobtěžovaly svým hlukem), mění jízdní řády vlaků, otevírací doby vládních úřadů a bank. Rodiče se uchylují do chrámu Jogyesha, aby si vyprosili božskou přízeň pro své děti.
Stres a následné deprese jsou nebývalé, podepisují se na mentálním zdraví korejské mládeže. O tom vypovídá i to, že Jižní Korea vede žebříček sebevražd mezi mladistvými, pokud mluvíme o rozvinutých zemích. Říká se, že pokud se stanete po tomhle vstupním pekle vysokoškolákem, obvykle už diplom získáte. S vysokoškolským životem taky přichází rozvolnění životního drilu a obvykle první únik z prostředí domova.
Darina IvanovováDarina Ivanovová učila češtinu pro cizince v programu Česká studia na FF UK v Praze a na Beijing International Studies University, odkud psala pro Lidovky.cz příspěvky pod názvem Čínský šok. Krátkodobě působila i na jiných univerzitách v zahraničí, nejčastěji ve Finsku. Je spoluautorkou učebnic Basic Czech I. a II., spoluzakládala program Czech Studies_online, kde působila jako akademická koordinátorka. Od září pracuje na Hankuk University of Foreign Studies v Soulu. Baví ji cestování, design a architektura. |
Do té doby je všechno podřízeno tomu, aby se dítě dostalo na pokud možno nejkvalitnější univerzitu, jejíž diplom zajišťuje budoucí prosperitu nejen dětem, ale vlastně i rodičům. Sociální zabezpečení ve stáří v Koreji kulhá na obě nohy, a tak dobré zaměstnání s vysokým výdělkem zaručuje klidnou penzi rodičům, kteří jsou většinou závislí na podpoře svých dětí.
Pokud si dovolím generalizovat a srovnávat české a korejské studenty, ti korejští mi přijdou méně samostatní v uvažování, méně uvolnění a spontánní, jsou spíš uvyklí plnit příkazy a instrukce, což by se dalo vysvětlit předchozím stylem výuky a výchovy. A taky dětinštější. Hned vysvětlím. Když vidím, čím a jak se baví (i zamilované studentské páry), mám před očima typického českého čerstvého absolventa základky. I tady by se dalo najít logické objasnění viz. výše, dětství podřízené jedinému cíli neskýtá moc prostoru pro zábavu a první randění. Mám pocit, že si to jen vynahrazují o pár let později.
Univerzitní festival se konal po tři dny, stánky jednotlivých kateder lemovaly hlavní třídu kampusu a studenti se snažili více či méně originálně vydělat peníze prodejem různých pochutin, nápojů (striktně nealkoholických) nebo pořádáním soutěží a provozováním nenáročných atrakcí jak vystřižených z našich letních táborů.
„Čeští“ studenti prodávali zmrzlinu na rýžové oplatce hojně zasypanou želé bonbóny a přelitou čokoládovou polevou. Bohemistická loajalita mi velela „se obětovat“ a při pojídání přeslazené kalorické bomby jsem se už v temné předtuše rozhlížela po okolních kopcích. Festival doprovázely večerní venkovní koncerty a všichni si je užívali, aby taky ne – po dvouleté pandemické pauze!
Třešnička na dortu přišla na závěr festivalu a stále ještě přemýšlím, jak moc se univerzita musela plácnout přes kapsu. Na univerzitním fotbalovém hřišti nám zapěl samotný PSY! Že nevíte? A co takhle Gangnam Style? Videoklip, který na YouTube překonal tři miliardy zhlédnutí! Tenhle singl ho proslavil po celém světě a věřím, že i soulskou čtvrť Gangnam, které je skutečně rodákem. Rapper a tanečník, typický představitel K-popu. Doma nebyl prorokem, až když jeho ikonický singl uspěl v zahraničí, vydobyl si i korejskou slávu, která neztenčeně trvá i po deseti letech od vzniku skladby.
Zjevem je trochu protipólem chlapcům z momentálně asi nejproslulejšího jihokorejského boy bandu BTS; lehce oplácaný, s neosekanými lícními kostmi (jeden z předpokladů úspěchu ve zdejším šoubyznysu), v kožené vestě s třásněmi. Na koncert (zdarma) krom studentů dorazily i celé rodinky z blízkého městečka. Spolu s kolegy ze Slovenska, Polska, Chorvatska a Srbska jsem neodolala šanci spatřit a uslyšet Gangnam Style naživo.
Show to byla náramná, světýlka blikala, videoprojekce jela, tanečníci předváděli strojově přesnou choreografii, publikum freneticky pištělo a znalo texty písní do posledního písmenka. Všichni hopsali od první noty. Ano, překvapila jsem sama sebe – já taky.