Další příběhy Čechů v cizině čtěte zde |
Lidovky.cz: Jak to nyní ve Francii vypadá a jaká opatření zde platí?
O Francii je těžké mluvit jako o celku, situace v jednotlivých regionech se hodně liší, nejhůř se epidemie projevila na východě a v pařížském regionu, jihovýchodní Francie, kde bydlím já, patří zatím k těm méně zasaženým oblastem. Vládní opatření ale platí pro všechny, jsou hodně striktní a lze je ještě zpřísnit lokálně. Platí zákaz nočního vycházení, ve dne lze vycházet jen z určitých, zákonem stanovených důvodů, což je práce, pokud ji nemůžete vykonávat na dálku, nákup nejnutnějších potravin, doktor, péče a pomoc. Povolena je také každodenní „zdravotní vycházka“ omezená na jednu hodinu denně a kilometr od bydliště.
Zavřené pláže a nefungující doprava. Karibský ostrov je prázdný a lidé nemají za co koupit jídlo, říká Češka |
Lidovky.cz: Jak je to u vás na jihu?
Tady u nás u moře navíc platí zákaz vyplutí lodí, zákaz vstupu na pláže, mola a některé pobřežní cesty, prostě místa, kde se za hezkého počasí shlukují lidi. Chodit běhat se smí až po 19. hodině nebo do 10 ráno. Když chce jít člověk ven, musí si vzít občanku a vypsat povolení, kde uvede jméno, adresu, důvod a čas odchodu, aby se to dalo zkontrolovat. Nedá se vyjíždět na výlety nebo na chatu, dobu izolace máte celou trávit tam, kde jste ji nastoupili.
Lidovky.cz: Dodržují lidé opatření nařízená vládou? A hrozí jim za nedodržování postih? A jaký?
Pokud můžu soudit, snaží se lidé dodržovat to, co je přímo nařízené a co se kontroluje, protože jinak hrozí pokuta – základní je 130 eur. Míň už ale dodržují věci doporučené nebo rozumné. Konkrétně tady na jihu jsou lidé zvyklí se družit se sousedy, povídat si v obchodech, postávat na ulicích, být ve veřejném prostoru v blízkém tělesném kontaktu, a ne všichni jsou teď ochotní přestat a udržovat odstupy. Teď po Velikonocích se zdá být přístup ještě laxnější, venku je krásně, všechno kvete, spousta lidí se pak na ulici chová, jako by se nich nedělo.
Lidovky.cz: Přicházejí lidé o práci?
V médiích se o tom zatím moc nemluví, určitě aby se nešířila panika. Slyšíme spíš o krácení pracovní doby nebo dočasném přerušení provozu. Každá oblast ve Francii bude zasažená jinak. Například tady na Azurovém pobřeží je většina ekonomiky založená na cestovním ruchu a návazných kulturních nebo komerčních akcích, jako jsou festivaly, veletrhy, sportovní události. Ale striktní izolace má pokračovat nejméně do 11. května a hromadné akce v nejlepším případě začnou znovu až v půlce července, o otevírání hranic se zatím vůbec nemluví. To bude mít ohromný dopad na všechny zdejší firmy, živnostníky, sezónní pracovníky a nezávislé profese, co z turismu žijí přímo nebo nepřímo.
Lidovky.cz: Má vláda nějaký koncept, jak bude situaci řešit? Jak například pomůže živnostníkům?
Francouzská vláda samozřejmě připravuje celkovou koncepci na období po výjimečném stavu, ale o její konečné podobě se ještě nerozhodlo. Zatím se přijímaly jen nástroje pro rychlou pomoc pro různé kategorie podniků. Například malé firmy, živnostníci, samostatně výdělečné osoby mohou třeba získat státem zaručené půjčky, daňové úlevy, odklady odvodů, splátek či nájemného nebo i přímou finanční pomoc. K tomu se přidává i pomoc z regionů a metropolí. Nástroje nechybí, ale není úplně snadné se v nich orientovat, to ovšem ve Francii platí i mimo výjimečný stav.
Lidovky.cz: Je ve Francii dostatek ochranných pomůcek (roušek, respirátorů, dezinfekce)? A používají lidé rukavice či roušky?
Roušky ani dezinfekční gel na ruce si nikde nekoupíte, veškeré pomůcky, když nějaké přijdou, se distribuují výhradně lidem ve zdravotnictví a jiných exponovaných oblastech, kde pořád chybí. Stát, který nebyl schopný zajistit dostatek pomůcek, neuložil nošení roušek na veřejnosti jako povinnost, takže se každý rozhodne sám. A tak polovina lidí si zahalí obličej a vezme rukavice na nákup, ostatní ne, na procházku jen málokdo.
Lidovky.cz: Dokázala byste porovnat situaci ve Francii a v Česku?
Zdá se mi, že v Česku se informace o situaci podávají nějak přímějším a srozumitelnějším způsobem. Češi mi taky připadají disciplinovanější v dodržování restrikcí. Srovnávat ale konkrétněji, třeba přístup vlád, se mi nechce, vzhledem rozdílu velikosti obou zemí a míře zasažení.
Lidovky.cz: Jak prožíváte situaci vy?
Já osobně mám veliké štěstí, že v mém okolí zatím nikdo neonemocněl, taky nežijeme ve stísněných podmínkách, ale v domě se zahradou a na místě, odkud je snadné vyjít jak do přírody, tak na nákup na trh. Celý život pracuji na volné noze, takže určovat si svůj vlastní denní režim je pro mě normální. Ale jako tlumočnice a překladatelka jsem samozřejmě přišla o plánované zakázky, moje práce je z velké míry vázaná na cestování a kolektivní akce, o nichž teď nikdo neví, kdy budou pokračovat. Snažím se netrávit příliš času sledováním událostí a nevěnovat moc energie tomu, na co nemám vliv, i na skypu s přáteli máme pravidlo, že epidemie se probírá jen prvních deset minut. Spíš dokončit rozdělané projekty, dočíst knížky, na které běžně nebývá čas, a užít si nezvyklého klidu a ticha v místě, které je normálně známé vřavou turistů. A taky se mentálně připravit na okamžik, až zase společnost ožije.
