Turistická vesnička Obersalzberg měla smůlu: zalíbila se Hitlerovi
Je ještě brzy ráno, ale parkoviště u Dokumentačního centra Obersalzbergu se rychle plní. Kdysi tu stála vesnice, která už od druhé poloviny 19. století lákala německé turisty. Včetně Hitera, který si tu koupil dům a přeměnil ho ve svou rezidenci zvanou Berghof. A protože tu je prostě nádherně, trávil tu stále více času. Potupně tu měli své domy i Goering a Bormann a samozřejmě všudy přítomné jednotky SS.
Z horské vesnice se stalo druhé nejdůležitější místo po Berlíně a padala tu všechna ničivá rozhodnutí. Přitom vůdce stoupal v očích lidí na oblibě mimo jiné i pro svůj kladný vztah k "vesnickému" lidu, lásce k horám a přírodě. Tolik propaganda. Po válce byla celá Hitlerova základna v Obersalzbergu vybombardována a až do roku 1996 používána jako rekreační zóna amerických vojáků. Pokud vás toto historicky důležité místo zajímá, skočte si do budovy dokumentačního střediska. Čeká vás tam moderně pojatá interaktivní výstava.
Nedostupné Orlí hnízdo? Na skálu se dostanete po silnici a výtahem
Získáváme lístek na červený autobus a nasedáme. Sedmi kilometrová silnice, která vede k Orlímu hnízdu byla vystavěna za 13 měsíců. Kehlstein rozhodně není nějaký oblý travnatý kopeček, ale jedno z nejméně přístupných míst berchtesgadenských Alp. Silnice tak musí při 800 výškových metrech překonat úctyhodnu skalní stěnu. Autobusy (osobním autem se na Hitlerovu silnici nesmí) zastavují na široké ploše. Musíme nahlásit, v kolik pojedeme dolů. Necháváme si tady 4 hodiny, což se ukáže jako chytré.
Odkud vyrazit do Orlího hnízda?Přímo v Berchtesgadenu jako centru oblasti naleznete desítky možností ubytování. Například majitel hotelu Lampllehen je Čech, může vám tak dát spoustu cenných rad a tipů. Výhodnou možností může být i místní pobočka celoněmecké sítě mládežnických ubytoven Jugendherberge. |
Dav pokračuje tunelem do vstupní haly výtahu. Čistá až brutálně účelová architektura ostře kontrastuje s mosazí obloženým výtahem. Ten nás veze 124 metrů nahoru a konečně jsme tu, u Hitlera na letním bytě. Ten vůdci daroval Martin Bormann k 50. narozeninám. Všechno tu zůstalo zachováno - obklady, světla, krb, dřevěný nábytek ... jen hosté se naštěstí vyměnili. Davy turistů teď kupují suvenýry, kafíčka, posedávájí v zahradní restauraci Kehlsteinhausu. A mají nádherný výhled, aniž by museli pohnout jedinou nohou.
Mannlköpfe aneb útěk do skal
Přestože na vrcholový kříž (1837 m n. m.) ještě několik lidí doleze, další cesta směřující jako výstupovka na Hoher Göll už je téměř prázdná. Je na ní značená tzv. Kehlstein Rundweg, která se dá proběhnout za hodinku, ale rozhodně doporučuju tu strávit déle a pořádně si opuštěná místečka mezi skalami užít. Skalní okna, žebříky, sem tam lano, ale celkově nic nebezpečného.
Široký hřeben, po kterém cesta vede, padá na obě strany prudkými stěnami, takže z jedné strany vidíte kilometr pod sebou Berchtesgaden, nad nímž se tyčí masiv Watzmannu, a z druhé se z ptačí perspektivy díváte na panoramatickou Rossfeld Strasse. Našli jsme si místo u zdi, která zřejmě sloužila jako opevněný konec Hitlerovy skalnaté zahrádky. Kousek sněhu, rozkvetlá travička. Ideální místo na piknik.
Cestou dolů se nemuíte nutně mačkat ve zlaté výtahové kleci. Od restaurace vede příjemná pěšinka až na parkoviště červených autobusů. A odtud můžete jít několika serpentinami až na Linden Weg a k horní stanici historické městské lanovky Obersalzbergbahn. Tu poznáte podle legračních červených dvojkabinek.
Další cestopisy z Německa si přečtěte na cestovatelském portálu HedvábnáStezka.cz
