Když Pacifik, tak Posázavský. Vydejte se po stopách českých trampů vstříc ránům s vůní borový smůly

Pro trampskou písničku neexistuje větší pochvala, než když se z ní stane okřídlené úsloví, citované jen tak mezi řečí. Takže ano, trampování může mít podobu toho, o čem zpívá Hop Trop, tedy rán s vůní borový smůly, sekaný trávy a ohně, co právě pomalu zhas.

Někdy to ale spíš připomíná písničku od kapely Podobni zvěři, kde je trampování shrnuto stručně a výstižně takhle: Tremping je jen devadesát procent strádání / a k tomu malej kousek romantiky / Ve vlhkých roklích hledat místo k přespání / a zachovávat staré trempské zvyky.

Údolí řeky Sázavy, spolu s Vltavou a Kocábou kolébka trampingu v ČR

Dodávám, že text napsal Fredy Schubert, melodii společně s Jeffem Počtou, a že kromě koncertních pódií tuhle okřídlenou větu uslyšíte většinou, když je na vandru tak nějak ouvej – leje, ujede vám poslední vlak, studánky vyschnou a kamarádův čokl vám sežere špek, co jste si škudlili na nedělní snídani.

Nicméně takové strádání je nezbytně nutné k tomu, abyste si třeba jen o pár dní později někde jinde v lese vychutnali čundr do poslední minuty. Protože to je těch pomyslných deset procent romantiky, kvůli kterým se na tramp jezdilo, jezdí a jezdit bude.

První trampský ráj

Pro někoho je možná tramping dobrodružství, šmrncnuté pácháním něčeho zakázaného: třeba když se pokusíte zašít někde na Brdech a nad hlavami vám lítají policejní drony. I tak vypadá strádání.

Daleko víc to ale je svoboda, nezávislost a skvělí kamarádi, víkendové úniky do světa dálek, volnosti a nádherných dobrodružství. A také lesy, řeky a skály, woodcraft, skauting a romantika Divokého západu: to byly hlavní inspirační zdroje, které ve dvacátých letech 20. století vyhnaly první trampy do přírody.

Doporučená četba podle Šklíby Tramping Krosna či usárna na zádech, osady, kytary a dlouhé večery u ohně. Nejen to je tramping! Tak nazujte kanady a objevujte jeho krásu i historii v publikaci, z jejíchž stránek se line vůně táboráku. Připomenete si vše, co se s trampingem neodmyslitelně pojí – jeho dějiny, vandry, potlachy, písničky, ale i různé historky, které se mezi trampy tradují. Zavzpomínáte i na slavné trampské osobnosti a navštívíte vyhlášené trampské hospody. Knížku doprovází spousta autentických a často i raritních fotografií... Trapsavec Pojďte s námi do lesa! A to ne do lesa obyčejného, ale lesa prošpikovaného povídkami, básničkami, tužkami a knížkami. Přesně takový zážitek vás totiž čeká po otevření knížky, která vyšla k padesátým narozeninám trampské literární soutěže Trapsavec. Projdete se bohatou trapsaveckou historií, psanou ve stínu lesa a za hřejivého praskání ohňů, ale i za hustého lijáku a fučení větru. Kromě spousty zajímavostí, které se s Trapsavcem pojí, v ní najdete řadu báječných historek, dobových fotografií, ilustrací a vzpomínek. Zobrazit více Sbalit

Ten příběh se začal psát v Posázaví. Krajinu podél řeky, kterou do té doby znali jen voraři, hajní a pytláci, otevřela dostavba železniční trati přezdívané Posázavský Pacifik.

Společně s několika dalšími tratěmi u nás se jí také podle rakouské horské železnice říkalo „semmering“ a jistá analogie zde je i v zapojení italských dělníků do staveb četných soutěsek, mostů a tunelů.

Unikátní technickou památkou a také pamětníkem pionýrských časů Posázaví je viadukt na Žampachu, který patří k nejvyšším kamenným železničním mostům ve střední Evropě: most se sedmi oblouky překlenul rokli zvanou Kocour ve výšce 41,7 metru.

Stavěl se ze žuly, která se sem dopravovala z okolních lomů, měří 110 metrů a první vlak po něm projel ve stejném dni jako první vlak z Čerčan do Prahy: 1. května 1900.

O necelých dvacet let později právě tahle trať pomohla prvním trampům objevit údolí řeky Sázavy. Posázaví prý tehdy připomínalo krajinu z dobrodružných románů: hrozivě rozervané skály, zalesněná úbočí, nebezpečné stezky, žhavé slunce, magický svit měsíce, třpyt milionů hvězd, hučící peřeje, klidné zátoky, zelený koberec, klid, ticho, táborový oheň.

Ostatně tak popsal Sázavu aneb Zlatou řeku ve třicátých letech minulého století Bob Hurikán. Na čundry a vandry se Pacifikem jezdí dodnes, jen se už bohužel nedá cestovat na střeše, na což vzpomínal třeba herec Jarda Štercl: „(…) Před prvním tunelem bylo třeba zastavit a sundat trampy ze střech, aby někdo nepřišel o hlavu.“

Trapsavec a Literatura s vůní lesa

Romantický život prvních táborníků, kteří se do zdejších divokých údolí vydávali před sto lety, snadno poznáte zblízka přímo v Posázaví. V Regionálním muzeu v Jílovém u Prahy totiž najdete interaktivní expozici Tramping stále žije! (Hádejte, proč v Jílovém mají podle trampů nejhezčí muzeum na světě.)

V rámci prohlídky můžete posedět na verandě stylového srubu s vyhlídkou na řeku Vltavu i u osadního ohně, pročíst si staré i nové trampské časopisy a prohlédnout si interiér trampského sroubku.

Znalci trampských osad si užijí velkou interaktivní mapu s jejich popisy a fotografiemi, připomínají se tu i mnohé trampské legendy. Zvídavé děti si mohou vyzkoušet, jak virtuálně sbalit tornu či uvařit guláš.

Až do konce prázdnin také můžete navštívit výstavu Literatura s vůní lesa, která oslavuje padesát let trampské literární soutěže Trapsavec. Seznámíte se tu s její historií – dodejme, že po Šrámkově Sobotce (68. ročník) a Halasově Kunštátu (52. ročník) třetí nejstarší v naší zemi, s trampskou literární tvorbou a se zajímavými knihami a CD, u kterých byste trampské kořeny možná vůbec nečekali.

Najdete zde medailony organizátorů, ale také některých spisovatelů a hudebníků, kteří své první umělecké krůčky udělali právě díky Trapsavci. Také se zde dozvíte o tvůrčím psaní a jak na to, pokud byste se chtěli stát spisovateli. Interaktivní část zabaví i nejmenší. Pro děti je přichystána básnická soutěž. Vítězové si budou moci vybrat z pěkných cen.

V muzeu si můžete kromě dalších stálých expozic prohlédnout i výstavu fotografií Františka Dostála Letní lidé: série humorných, laskavých a opravdu nečekaných záběrů vznikaly v sedmdesátých letech minulého století v nedalekých říčních lázních na soutoku Sázavy s potokem Mnichovka.

Svatojánské proudy a Ztracenka Sázava aneb Zlatá řeka je ta, která dala trampingu příběh. Mezi prvními byl objeven Zlatý kaňon pod Medníkem, pak se začalo jezdit i ke Kamennému Přívozu a kolem Hvězdonic. Záhy také první trampové začali objevovat Velkou řeku, Vltavu. Našli Jarovskou pláň, Svatojánské proudy či Sejcký ostrov. Vznikly tu campy Tábor řvavých, později přejmenovaný na Ztracenou naději, a desítky dalších osad. Ráz řeky ale nenávratně změnily přehrady: život tu sice plyne dál, ale zmizely peřeje, vory, stará potahová stezka pro koníčkování šífů i samotné Svatojánské proudy. Místy, kde bývaly, než zmizely pod hladinou kvůli stavbě Štěchovické přehrady, dnes po levém břehu Vltavy vede mezi Třebenicemi a Štěchovicemi naučná stezka. Prochází i osadou Ztracenka, která byla kolébkou českého trampingu. Osada založená v roce 1918 byla po napuštění přehrady posunuta po stráni do vyšší polohy.