Lidé v Česku na sebe vrčí i při pozdravu, říká Kanaďanka

Lidovky.cz: Co vás na Česku nejvíc překvapilo při vaší první návštěvě?
Největším překvapením při první návštěvě Prahy pro mě byla barevnost! Zelené, modré, žluté, růžové budovy, jedna za druhou. A všude, ne jen v turistických oblastech. Hrozně se mi to líbí.

Lidovky.cz: Kdy jste se rozhodla, že tu chcete zůstat nastálo? Co vás k tomu vedlo?
Rozhodla jsem se docela rychle poté, co jsem tu byla na návštěvě. Plánovala jsem, že do Evropy pojedu studovat a jedna ze škol, ze kterých jsem vybírala, byla právě v Praze. Říkala jsem si, že si udělám malý výlet a podívám se do několika měst a Praha byla prostě nádherná. Navíc tu byla skvělá městská doprava.  Říkala jsem si, že Praha je tak odlišná od mého rodiště, Montrealu, a že je to přesně to, co hledám. Chtěla jsem být na novém a odlišném místě. Vtipné je, že Praha je Montrealu tak podobná.

Lidovky.cz: Co vám na Češích nejvíc vadí?
Hm, těžko se smiřuji s českou povahou. Češi mi zvlášť při obchodování přijdou velmi nepříjemní. Opravdu špatně se s nimi komunikuje. Každý si jen chrání to svoje a nesnaží se o nadhled. Možná je to krátkozraké?

Lidovky.cz: Je nějaký rozdíl v tom, jak se Češi chovají k sobě navzájem, ke starým lidem, dětem, než jak je zvykem ve vaší zemi? Jsou Češi slušní?

Vždycky jsem s Čechy měla jen pozitivní zkušenost, byli pokaždé slušní a snažili se pomoci. Myslím, že slušnost je tu velmi odlišná od Kanady. Tam se lidé na sebe usmějí, i když třeba někoho jen míjíte na schodišti, tady ne. Občas se na někoho usměju a on se na mě podívá, jako bych byla blázen.

Co mi ale přijde zajímavé a odlišné, je to, že je normální tady říct "dobre den", ale nikdo nečeká, že to bude řečeno mile nebo s úsměvem. Někdy to zní skoro jako zavrčení. Jako kdyby to člověk ve skutečnosti říkat nechtěl, ale musí. V Kanadě se tím přitom lidé snaží projevit vřelost.

Také se zákaznickým servisem je to tu odlišné. V Kanadě je nejdůležitější, aby se zákazník cítil dobře, musíte se k němu chovat jako k nejlepšímu příteli. V Česku se k zákazníkům moc přátelsky nechovají. Ale hodně se to za ty čtyři roky, co jsem tady, změnilo.

Rodiče tady v Česku se o svoje děti také mnohem méně bojí. Třeba co se týče psů. Neztropí povyk, když nějaký na jejich ditě vyskočí. Je tu mnohem více důvěry. V Severní Americe jsou lidé mnohem více paranoidní a víc se bojí o svou bezpečnost. První, co na věcech hledáme, je riziko.

Český šok Pokud k nim patříte i vy a chcete se s námi podělit o svoje názory a dojmy, napište nám na adresu internet@lidovky.cz. Uveďte svoje jméno, národnost, proč jste do Česka přišel a připojte svoji fotografii. Jako předmět zprávy uveďte "Český šok".

Lidovky.cz: Co si myslíte o českém humoru? Libí se vám? Je hodně odlišný od toho, na který jste zvyklá?
Líbí se mi. Ten černý druh humoru mi vyhovuje. Kanaďané si spíš dělají legraci sami ze sebe. Také jsme velmi sarkastičtí.

Lidovky.cz: Zajímáte se o českou historii? Je v ní něco, co vás zaujalo?
Nikdy jsem si moc nepamatovala příběhy. Připadá mi zajímavé, což asi není to správné slovo, že země, která byla tolikrát napadena, je stále tak silná, přitom bez nacionalismu. 

Lidovky.cz: Pijete pivo? Jak vám chutná česká kuchyně?
Teď jsem opravdu velký piják piva! Jak jinak, že? Miluji české pivo a českou kuchyni. Musím říct, že jsem zpočátku hodně jedla česká jídla, ale kdybych v tom pokračovala, měla bych teď tak 400 kg. Česká kuchyně je velmi těžká, spoustu masa a smetany a pořád smažené, smažené, smažené. Ale je tak chutná. A tolik pečených dobrot!

Lidovky.cz: Myslíte si, že už v Česku zůstanete?
Nejsem si jistá. Jako většina cizinců tady, i já jsem trochu cestovatel. Takže možná zkusím i jiné místo. A také jazyk je tu tak těžký... Ale teď jsem tu šťastná.

Lidovky.cz: Zajímáte se o českou politiku? Jaký na ni máte názor?
Moc se nezajímám, ale nezajímala jsem se ani o kanadskou. Jen si pamatuji, jak jsem viděla obrovský billboard s tím děsivě vypadajícím chlapíkem se zvednutým palcem a pomyslela jsem si: "Vážně doufám, že tenhle člověk nevyhraje." A co myslíte - vyhrál. Nerada to říkám, ale já to říkala...

Lidovky.cz: Učíte se češtinu? Je pro vás v Česku její znalost nezbytná?
Neučím. A cítím se kvůli tomu opravdu mizerně a trapně. Ale je to tak těžký jazyk! No, ale vážně se cítím jako hrozný pitomec. 
Každopádně si myslím, že docela jde žít v Česku jen s angličtinou. Záleží tedy na tom, jaký jste člověk. Já jsem z Montrealu, kde většina lidí mluví francouzsky a přestože mluvím trochu francouzsky, není to můj rodný jazyk. Takže jsem zvyklá být obklopena lidmi mluvícími jiným jazykem. Nevadí mi to. V obchodech i na úřadech to zvládám docela dobře, jen musíte být milí a mít dobrý přístup a jde to zvládnout. Jasně, objevují se nepříjemné situace, ale nikdy není žádný velký problém.

Opravdu si přeji mluvit dobře česky, abych poznala více lidí a mohla taky mluvit s dalšími pejskaři, ale většina lidí by stejně přepnula do angličtiny, kdybych zkoušela mluvit česky.

Lidovky.cz: Po čem se vám v Česku nejvíce stýská? Co má vaše země výjimečného?
Chybí mi cenově dostupný javorový sirup... Ne, vážně. Můžete tu mít skoro všechno, co je v Kanadě, jen je tu všechno levnější.