Lidé si tu nezvykli na korupci jako u nás, popisuje Čech Dánsko

Lidovky.cz: Čím vás Dánsko po příjezdu překvapilo?
Prvním dojmem byla pohoda a nepřítomnost stresu. Dánové mají svůj rytmus a moc nespěchají. Projevuje se to třeba v provozu na silnici, kdy na padesátce jedou všichni maximálně 50 km/h a nikdo vás nepředjíždí, i když je silnice rovná, v protisměru nikdo nejde a je tam přerušovaná čára.

Lidovky.cz: Je nějaký český zvyk, který byl v Dánsku nezvyklý nebo nevhodný?
Pro Dány je nezvyklé spropitné či nechání "drobných od cesty". Tuto zkušenost jsem získal asi týden nato, co jsme se přestěhovali. Řidič nám přivezl objednané dřevo a já mu chtěl zaplatit. Divně se na mě koukal a tvrdil, že mně přece pošle fakturu. Pak mě vysvětlil, že peníze hotově stejně nemůže převzít, protože nemá vypsaný paragon. Než odjel, chtěl jsem mu dát drobnou bankovku „od cesty“, protože přijel přesně na čas a dřevo vysypal tam, kam jsem potřeboval. Díval se na mě nechápavě a bylo jasné, že neví, která bije. Tehdy jsem začal chápat, proč Dánsko patří mezi země s nejmenší korupcí. Lidi si tady prostě nenavykli na bakšiš, který Češi běžně dávají šoférům, u doktora, u holiče nebo v hospodě a tak si Dánové nezvykli ani na to, dávat vetší bakšiše na úřadě nebo policii.

Lidovky.cz: Chcete se do Česka ještě někdy vrátit?
V současné době se převážná většina lidí stěhuje do zahraničí zaplaťpánbu proto, že chtějí žít někde a ne proto, že nechtějí žít v Česku. Většina novodobých emigrantů se teď stěhuje z Česka kvůli tomu, že si chtějí zkusit najít zajímavou práci, nebo třeba jen kvůli tomu, že chtějí bydlet blíž k moři, k fjordům nebo v opravdovém velkoměstě. Já to cítím tak, že si prostě najdete místo na zeměkouli, kde se vám žije dobře, a je jedno, jestli je to právě v těch Pardubicích, v Kodani nebo třeba v Chicagu. A pokud jste někde spokojeni, taky nejste schopni říct, kdy a jestli vúbec se zase přestěhujete někam jinam. Každé místo má svoje kouzlo a pokud je pro sebe objevíte, není vyloučeno, že tam vydržíte po zbytek života.

Mám dojem, že tato otázka je kladena tak často proto, že Češi nejsou příliš kosmopolitní národ a jen málo Čechů prožilo nějakou delší dobu mimo hranice republiky. Navíc má emigrace v Česku historicky mírně negativní kontext, hlavně proto, že hlavní emigrační vlny se odehrávaly v dobách, které nebyly pro Česko příliš příznivé a tak je emigrace v myslích spousty lidí spojená s útěkem, revoltou nebo protestem proti situaci v zemi. Také je v Česku stále dost zakořeněná představa, že se odchází takzvaně za lepším, takže se klade pomyslné rovnítko mezi zahraniční Čechy a spousty peněz, snadno vydělaných.

Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí? Uvařil jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo?
Nechybí nám ani tak specifické jídlo, jako spíš suroviny. Dánsko leží natolik na sever, že se tady moc nedaří zelenině a ovoci a skoro všechno se dováží. Obchody jsou samozřejmě plné španělských rajčat, italských hroznů nebo čínského česneku. Problém je v tom, že rajčata musí mít kvůli dopravě stejnou velikost, trhají se nezralá a musí být tuhá, protože pomačkaná rajčata v hypermarketu nikdo nekoupí.

Takže největší radost je přijet do Česka někam na farmářský trh a nakoupit si na stánku rajčata, která jsou sice každé jinak velké, některé měkčí, mají různé barvy, ale která chutnají skvěle, anebo si zajít na zharadu a natrhat si sladké meruňky přímo ze stromu.

Co se samotného jídla týče, tak největším hitem je pro Dány české vánoční cukroví. Pokud tedy budete chtít udělat nějakému Dánovi radost, pozvěte ho na svátky na kafe a na české cukroví.

Lidovky.cz: Máte děti? Učíte je česky?

Děti máme 3 a přišly s námi do Dánska, když jim bylo 9, 7 a 2 roky, takže všechny prožily v zahraničí převážnou část jejich života. Doma mluvíme česky a češtinu jsme se s nimi učili kvůli každoročním rozdílovým zkouškám na české základní škole. Děti jinak samozřejmě chodily – nebo ještě chodí – do dánské základní školy, kde se učily dánsky, takže teď mluví plyně a bez přízvuku jak dánsky, tak česky.

Některé věci se jim vyjadřují lépe v jednom jazyce, jiné zase v druhém. Jejich slovní zásoba a částečně i gramatika je chtě nechtě ovlivněna druhým jazykem. Nemají cizí přízvuk nebo divnou výslovnost, ale užívají slovní obraty, které jsou odvozené z jiného jazyka. Naše děti například „dělají jídlo“ protože dánština nemá sloveso pro vaření.

Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?
Všichni Dánové znají české pivo. Taky vědí, že Česko se dříve jmenovalo Československo a ti lépe informovaní vědí, že hlavní město je Praha. Jinak bych řekl, že Dánové nemají s Českem žádný problém a vědí o něm asi tolik, jako obdobně vzdělaný a zcestovalý Čech ví o Dánsku.

Lidovky.cz: Sledujete tamní politiku? Liší se politická kultura od té naší?
Dánská politická kultura je výsledkem dlouhodobé a nepřerušované demokratické tradice. Dánové mají oproti Čechům výhodu v tom, že nezažili 40 let režimu vlády jedné strany, kdy existovala jediná pravda a jediná cesta. Díky tomu se dánská politická kultura liší od české celkem zásadně. Dánští politici jsou od mládí trénovaní ve vedení dialogu a hledání kompromisu. Debaty mezi politiky jsou vedeny mnohem věcněji než v Česku a skoro neexistuje – nebo rozhodně není prezentována na veřejnosti – osobní neshoda a antipatie mezi politiky z konkurenčních stran.

Dánové by si těžko dokázali představit, že si někdo může myslet, že jeho myšlenky a program jsou natolik bezvadné, že s nimi souhlasí nadpoloviční většina národa.

Myslím, že dánští politici mají  všeobecně mnohem větší schopnost dialogu a vyjednávání. To se tady učí už děti na základní škole. Většina školních cvičení není individuální, ale skupinová práce. Děti se tak naučí spolupracovat, komunikovat mezi sebou, obrušovat hrany konfliktům, které při spolupráci zamozřejmě vznikají a následně se učí i prezentovat skupinové dílo tak, aby to bylo srozumitelné pro jejich spolužáky.

Tohle prostředí pomáhá vychovávat lidi, kteří mají svúj názor, nevadí ji stát si za ním a prezentovat ho takovým způsobem, aby ostatní přesvědčili lepším argumentem a ne silou, podpásovkou nebo nic neříkajícím bonmotem.