Tortilly i nudle s masem. Mexická snídaně vypadá jako naše večeře, říká Čech

Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
Hned po svém příletu, ještě na letišti jsem pochopil, že angličtinou se zde opravdu nedomluvím. A že budu notně rychle potřebovat oprášit svou chatrnou španělštinu, abych zde mohl nějak fungovat. Naštěstí španělština není tak náročná a lidi byli k mému mluvenému slovu tolerantní. Nejvíce mi ale ulpělo v paměti, jak obrovské hlavní město Mexika je. Do počtu obyvatel dvakrát tak větší než celá Česká republika. Navíc, systém veřejné dopravy zde pro takové množství lidí v době dopravní špičky skutečně nestačí a člověk je rád, když se do metra dostane na druhý třetí pokus. O všudepřítomných dopravních zácpách nemluvě...

Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazil? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?
Snad u stolování. Mexičané jsou daleko více zvyklí jíst rukama a příbory nechat decentně odložené stranou. Plus, pití kávy. Káva se doma nezalévá horkou vodou, ale nejprve se do hrnku nalije vroucí voda a až poté se přidá kávová esence. Co mě ale opravdu překvapilo, bylo, kolik toho tady lidi dokáží sníst k snídani. A vůbec přes den. Vlastně Mexičané jedí neustále. Je to nadsázka, ačkoli když se podíváme do Guinessovy knihy rekordů, odkud že pocházejí nejtlustší lidé světa, zase ne tak velká. Plus - u nás jsem zvyklý moc nesnídat nebo snídat jen lehce. Nějaké pečivo, mléko, jogurt. V Mexiku se snídaně rovná večeře. Plně regulérní jídlo dne, takže talíři najdete tortilly, párky, nudle s masem a všudypřítomným chili. 

Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí? Uvařil jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo?
Zcela určitě mi chybí český chléb. Ale to je obecně potíž s cestováním po světě. Na něco našemu chlebu podobnému těžko nenarazíte. Mé oblíbené jídlo, i když ne zcela typicky české, je segedínský guláš, ale na ten jsem si netroufnul. Pokusil jsem se tedy připravit bramborové placky. A jestli chutnaly? Myslím, že ano. Minimálně byla má hostující mexická rodina tolerantní a nedala na sobě cokoli nelibého znát.

Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?
Československo. Zejména z úst lidí starší generace, kteří si informace ze základy asi ještě neaktualizovali. A hned druhá je Praha. Tak trochu se obávám, že naše hlavní město je v zahraničí slavnější než celá země a že někteří lidé, kteří Prahu navštívili, ani nezaregistrovali, že kolem ní nějaké Česko leží. Taky jsem párkrát narazil na sportovní fanoušky, kteří zmínili naši fotbalovou reprezentaci z let minulých a jeden starší pán dokonce zmínil Věru Čáslavskou a její zlaté úspěchy na Olympijských hrách v Mexiku v roce 1968.

Lidovky.cz: Sledujete tamní politiku? Liší se politická kultura od té naší?
Liší se. Opět, i tady existuje hluboký příkop mezi volebními preferencemi měst a venkova. Navíc, důvěra ve zdejší politiky je obecně ještě hluboko nižší než v ty naše české. Celý systém, minimálně podle mínění místních, se zdá být prolezlý korupcí; a co je nejhorší, lidé jsou s tím docela smíření. Zmíním některé nejmarkantnější rozdíly v politickém systému země: Mexiko je prezidentská republika, zdejší prezident má mnohem rozsáhlejší pravomoce než ten český, a svou moc opírá o parlament a senát. Takže zde existuje jistá podobnost k USA a vztahu amerického prezidenta s komorami Kongresu. Nicméně, přestože se oficiálně jedná o Spojené státy mexické, prezident je zde volen přímo (ne jako v Americe cestou tzv. college system), a to na šest let a pouze na jedno období! Tedy prezident zde nemůže usilovat o znovuzvolení do úřadu. Taková pojistka před tím, aby se některý z prezidentů stal diktátorem. Což se, jak jsem se dozvěděl, v průběhu historie několikrát stalo a na úsvitu minulého století dokonce vedlo k mexické revoluci.

Čeho jsem si ještě nemohl nevšimnout, bylo fungování zdravotnictví. Vedle sebe tu koexistují čtyři třídy nemocnic; a to podle druhu pojištění, který držíte. Pokud jste zaměstnancem vlády, státní správy, pracujete ve školství a podobně, pak je o vás velmi dobře postaráno a dostává se vám té nejlepší péče. Do jiné nemocnice potom musí lidé pracující v privátním sektoru, a diametrálně jinou kvalitu ošetření, zejména co se týče čekacích dob, dostávají lidé chudí a nezaměstnaní.