Moravan na vlnách: Montserrat plný sopečného prachu a zakázaných zón

V 70. letech se stal oblíbenou destinací světových hudebníků a zpěváků, kteří si zde při natáčení užívali teplé klima a hlavně klid od civilizace. Ostrov je od roku 1783 zámořským územím Velké Británie.

Je poněkud jiný než jsme zvyklí a to svou činnou sopkou. Už z dálky je vidět mračno tvořené silným sloupem kouře, které unáší pasátový vítr dále na západ. Zakotvili jsme v zátoce u městečka Little Bay a začali si pomalu zvykat na sirný zápach z kouře. Další den ráno nás nemile překvapuje, že je naše loď pokrytá jemným sopečným popelem. Usoudíme ale, že nemá cenu ji čistit a na člunu odplouváme na břeh vyřídit celní formality. Poté vyrážíme na celodenní výlet po ostrově.

Je rozdělen na tři zóny: obydlenou, přístupnou jen pro denní vstup a úplně...

Chtěli jsme ostrov poznat sami, bez organizovaných túr, provozovaných místními agenty. Je rozdělen na tři zóny: obydlenou, přístupnou jen pro denní vstup a úplně zakázanou. Nejdříve jsme měli v úmyslu zapůjčit si auto, ale to je zde trochu komplikované, a proto volíme autostop. Zastavil nám pán, který nás ochotně, ačkoliv měl namířeno na jinou stranu ostrova, zavezl na policejní stanici do Salemu, kde je potřeba vyřídit speciální povolení pro návštěvu denní zóny. Povolení ale nedostane turista bez místního řidičského průkazu a mobilního telefonu. Poté jsme se pěšky vydali do observatoře, odkud tým vědců z různých konců světa pečlivě sleduje každodenní činnost sopky.

Shlédli jsme zde velmi zajímavé video se záznamy z července 1995, kdy se sopka Soufriere, která byla do té doby považována za nečinnou, probudila k životu. Erupce pohřbila hlavní město Plymouth vrstvou bahna, lávy a popela místy až tři metry silnou. Letiště a přístav byly zničeny. V únoru 2005 bylo otevřeno nové letiště a v zátoce Little Bay, mimo dosah erupcí, je vybudováno nové hlavní město a přístav.

Po prohlídce observatoře jsme se vrátili zpět do městečka, kde jsme se v místní...

Po prohlídce observatoře jsme se vrátili zpět do městečka, kde jsme se v místní hospůdce seznámili s místním domorodcem Williamem. Ten nás vzal autem do denní i částečně zakázané zóny zničeného města Plymount. Přivítal nás smutný pohled na lávou zalité město.

Z některých domů trčely jenom střechy. Většina lidí si stihla odnést pouze osobní věci. William nám vyprávěl spoustu zajímavostí a ukázal nám i svůj zničený dům, který stále jako všichni ostatní vlastní  i přes to, že stát všem obyvatelům vyplatil 80% z ceny původního obydlí na výstavbu nového. Z místních obyvatel, kteří byli evakuováni na jiná místa a ostrovy, se jich zpět vrátilo méně než polovina. Při naší projížďce jsme také navštívili několik Williamových přátel, většinou majitele menších barů, kde jsme si dali drink nebo pivo.

Zajímavostí je, že na Montserratu není omezení za požití alkoholu za volantem. Jezdí se a pije zároveň a řeší se to jen pokud způsobíte dopravní nehodu. S Williamem jsme
pokračovali v poznávání místních kultur na jedné tzv. street party, která se konala ten večer ve městě Brades. Street party se konají na ostrově každou páteční noc a to pokaždé na jiném místě. Lidé jsou tu velmi milí, snad jako nikde v Karibiku.

Místní domorodci přímo na ulici nažhaví své po domácku vyrobené grily a party  začíná. Můžete zde ochutnat místní speciality - třeba jako kozí guláš, létající ryby, nebo horské kuře, což je grilovaná obři žába žijící ve zdejších horách.Rytmus karibského raggae se nese ostrovem až do ranních hodin. Další den jsme jen tak lenošili na pláži a pak připravili loď na přeplavbu na další  ostrov v řetězci Malých Antil.  Příští ráno vytahujeme kotvu a vyplouváme severovýchodním kurzem na ostrov Antigua.