Na Ukrajině si ruce podávají pouze muži, ženy tím uvedete do rozpaků, říká Čech

Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
Do Bohemky jsme s manželkou přijeli kolem půl třetí ráno. Všude byla neproniknutelná tma, jen uprostřed cesty svítila baterka. To na nás čekali místní lidé, aby nám dali klíče od fary. Naši vesnici jsme tedy viděli až ráno. A šlo o pohled, na který nezapomenu. Před farou uprostřed obce velká louka, na ní se popásají telata, kozy, koně, tu běží hejno hus a kachen, všude kokrhají kohouti. S úsměvem jsme si řekli: „A tady budeme žít“. Pro člověka z města opravdu nezapomenutelný pohled.

Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazil? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?
Vzhledem k mé práci, při níž pracuji se všemi generacemi a připravuji nejen náboženské programy, jsem si musel zvyknout, že zejména děti jsou v docházce velice flexibilní. Někdy přicházejí příliš brzy, jindy příliš pozdě, během programu odcházejí a za nějaký čas se zase vracejí, každý den přijdou jiné. Čas tu plyne jinak. Obecně mám dojem, že určený čas (a to platí i u jízdních řádů) je na Ukrajině pouze orientační. A pokud jsem narazil s některým z českých zvyků, tak šlo o podávání ruky. Když přijdu do společnosti mužů a žen, pak já jako muž podávám ruku pouze mužům. Takto jsem již několik žen zde přivedl do rozpaků.

Lidovky.cz: Chcete se do Česka ještě někdy vrátit?
Samozřejmě. Velice rád poznávám život v různých částech světa a žití na Ukrajině přináší nové zážitky každý den. Ale nechtěl bych žít dlouhodobě mimo Českou republiku. Život na ukrajinské vesnici v Mykolajivské oblasti, což je jedna z nejchudších částí Ukrajiny, je velkou životní zkušeností. Otvírá možnost uvědomění si vlastního blahobytu, který v Česku všichni máme. Pokud to bude možné, rád se sem budu vracet, a to i na delší čas, ale své domovské místo zde nevidím.

Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí? Uvařil jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo?
Nejvíc mi chybí český chléb a rohlíky. Ale naše pečivo mi chybí téměř kdekoliv v zahraničí. Je prostě jedinečné. Manželce schází polohrubá a hrubá mouka (na Ukrajině je k dispozici pouze hladká), a proto když pečeme pro přátele různé bublaniny, štrůdly a cuketové koláče, je vždy trochu překvapení, jak bude výsledný produkt vypadat. Největší údiv okolí jsme vzbudili, když jsme začali zpracovávat bezový květ. Přestože si místní obyvatelé vyrobí, vypěstují a zpracují prakticky cokoliv, co roste na zahradě nebo běhá v hospodářství, výrobu bezového sirupu nebo ve vajíčku smažené květy bezu neznali.

Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?
Nejprve je třeba říci, že si mnoho lidí podle našeho jazyka myslí, že jsme z Polska. Bydlíme sice v české vesnici, kterou založili před více než 100 lety imigranti z českých zemí, ale jakmile ji opustíme, považují nás za Poláky, s nimiž často prožívají napjaté vztahy. A když řekneme, že jsme z Čech, začnou se usmívat, ptají se, jak se nám tady libí a často hlásí, že někdo z rodiny do Čech jezdí za prací. Obecně mám dojem, že být zde cizincem je výhodou. Lidé jsou vstřícní, ochotní, a když uděláme něco špatně, tak bývají shovívaví.

Lidovky.cz: Sledujete tamní politiku? Liší se politická kultura od té naší?
Snažím se ji sledovat, ale není to jednoduché. Nemáme televizi a z internetových portálů si neumíme vybrat, řekněme, zpravodajsky neutrální. Politika na Ukrajině je velmi složitá, neprůhledná a pro lidi na vesnicích vzdálená. Zorientovat se v ní není snadné. Je třeba mít stále na vědomí, že Ukrajina je země, která se nachází ve válečném konfliktu. Situace v okolí Krymu je asi nejsilnější politické téma. V zemi jsou citelné proevropské i proruské tlaky. Každý občan vidí jako správná jiná východiska a řešení. Všichni se však shodnou, že by si přáli konec války. Dalším politickým tématem je pak samozřejmě korupce, která v zemi i přes dlouhodobou snahu o její potlačení, stále bují. Problémem je, že mimo velká města neexistuje střední třída obyvatelstva a politici se rekrutují z řad nejbohatších oligarchů (např. současný prezident je majitelem obrovského potravinářského impéria). I proto pohled na politické dění běžných lidí v obci je velice skeptický.